Jak se psávalo, a označovalo, v časopise Riki (například u recenze na Gadget), elegantní žánrové zařazení s názvem interaktivní art-adventura zcela sedí i na netradiční titul Ceremony of Innocence.

Nepřímé navázání na Peter Gabriel: Eve se povedlo na jedničku. Tvůrci implementovali do svého dalšího díla kvalitní příběh, interakci redukovali na zajímavější (ale i kratší) úkony a vizuálně celý zážitek ještě povýšili o v rámci média neobvyklý rozsah inspirace, jakým byla vizuálního stránka Ceremony of Innocence obdařena (setkáme se s kolážemi jako od Jiřího Koláře, jindy zase s kresbou ve stylu Albrechta Dürera). A to vše skrze poštovní komunikaci dvou osob z rozdílných částí světa; seznámíme se s londýnským gentlemanem Griffinem s pravým britským přízvukem a tužbou opravdové lásky a kráskou z pacifického ostrova (smyšleného), která mísí koloniální etiku s vášnivým zápalem po objevování nového, Sabinou.

Po celou dobu hraní (několik hodin) tak hráč otvírá, tedy pokud vyřeší opravdu jednoduché interaktivní klikání ve stylu Amanita Design, dopisy, které si protagonisté čtou navzájem. Děj se začne komplikovat, a zjišťujeme další a další okolnosti. A to je také hlavní náplní tohoto interaktivního zážitku na pomezí videohry a knihy (ze které i titul Real World Multimedia vychází).

Je škoda, že podobné hry (minimálně s větším rozpočtem - dabing obstarala Isabella Rossellini nebo Ben Kingsley) nevznikají a prakticky vzato od 90. let se s něčím podobným (The Residents - Bad Day on the Midway, Cosmology of Kyoto, Alice: Interactive Museum) již nelze setkat. V komerčně kompetitivním prostředí tvorby videoher ale nebylo reálné, aby tyto krátké hry u zákazníků obstáli. Dnes jsou ovšem vynikajícím mementem své doby, a právě přístupné Ceremony of Innocence lze doporučit.