Pohodová rubačka ze staré školy a ty já můžu. Hrál jsem za zlodějku a co se herní náplně týkalo. Šlo o obyčejné eliminování nepřátel, zpočátku poměrně podivných, (a plnění jednoduchých úkolů) ale naštěstí byly k použití rozmanité zbraně. Takže souboje samotné byly jakž takž originální a i na normal obtížnost poměrně náročné. V případě nouze šlo v menu použít cheaty a doplnit si tak zbraně, životy nebo manu. Osobně jsem použil jen dvakrát, když mě něco z toho ubývalo.

Design úrovní byl na tento styl hry poměrně těsný (tzn. málo místa pro souboje), projevovalo se tak že se hrdinka pohybovala v úzkých chodbách a místnostech. Což při likvidaci více nepřátel najednou, zrovna nepotěšilo. Hodně se mě ale líbily herní mechanismy a úkoly. Vždy najít nějaký předmět, někde ho použít a pokračovat dál. Nebo zprovoznit výtah, vyhnout se pastím, najít klíč.. Já vím, tohle jsou zastaralé prvky které se už moc nepoužívají. Jenže v téhle hře alespoň měly hlavu a patu a úrovně tak byly propracované.

Při spuštění nové hry mi nebylo úplně jasné její ovládání. Naštěstí se stačilo jen rozkoukat a vyzkoušet pár kláves. Útok se prováděl držením dvou směrových šipek. Chůze byla ovládána rovněž šipkami, ale šlo ji dát i na používanější W a S. Nastavit šla i myš s ovládáním kamery, a to v menu v příslušném nastavení. Samozřejmostí byla slušně vypadající grafika s HW podporou a rozlišením 1024-768. Jediné co mě trochu zklamalo byla velká tmavost hry, tudíž bylo potřeba si ji zesvětlit. A taky byl Dark Vengeance poměrně krátký, i když jak se to vezme, denně mu byly z mé strany věnovány asi dvě hodiny hraní. Což dává týden po dohrání pěkných čtrnáct hodin herní doby. V závěrečných titulcích mě čekalo jedno překvapení, aniž bych věděl kdo se kdysi na této hře podílel, tak jedním z designérů byl i známý vývojář Ken Levine :)