Jedná se o můj komentář z roku 2011 v původní verzi. Kromě úpravy odstavců jsem jej nijak nepředělával, jelikož se vším níže zmíněným souhlasím i dnes.

O této hře a jejím poměrně vysokém hodnocení v některých médiích jsem věděl takřka již od jejího vydání, tuším nějakých osm let zpátky. Nikdy ve mně ovšem nějak nevzbuzovala pocit, že bych si ji musel ihned sehnat a zahrát. Dostala se ke mně tedy se značným zpožděním až nyní (což ale stejně nemá vliv na mé výsledné hodnocení).

Jak nejlépe definovat Freedom Fighters? Řekl bych asi takto: představte si druhý díl Hitmana, ovšem oklestěný o stealth prvky. Ano, jediné co tedy zbývá je chození a (občas) bezhlavé střílení po všem, co se hýbe. K tomu přičtěme to, že hra je opravdu velmi velmi krátká, zbraňový arzenál minimální, nepřátelé vypadají klasicky všichni totožně a po půl hodině hraní už nemá absolutně co nabídnout. Až mi v tuto chvíli připadá, že jsem to s hodnocením přepískl..

Ale ne, abych jen nehanil, musím uznat, že mě vcelku zaujala příběhová stránka (samozřejmě když si nebudu všímat toho do očí bijícího amerického patriotismu). Parťáci, které získáváte nárustem svého charisma, jsou taktéž docela užiteční a co mě překvapilo, ne až tak hloupí. Nazývat to ale "RPG prvkem" je dle mého názoru nesmysl. Nejvíce jsem se ale vždy těšil na konec mise, kde hrdinové v podzemních stokách doplouvají na voru do svého útočiště a na pozadí hraje úžasná hudba. Tato scéna se opakuje ve hře několikrát a pokaždé jsem se jí nemohl nabažit, měla své osobité kouzlo. 65%.