Arkham Asylum jsem si náramně užil. Přitahovala mě proměnlivá flora ostrova, každé další otevřené dveře i sevřenost příběhu, který s menšími odbočkami směřoval k jasnému cíli. Hra mi přišla těžká, ale férová a tuze rád na ni vzpomínám. Nedlouho po jejím dohrání jsem se proto logicky vydal i do City a tvrdě narazil. Ze dvou zásadních důvodů.

Tím prvním je forma světa. Batman v open world zní náramně, ale mně se tenhle výhled pod kůži ne a ne dostat. Nevlídné šero a tma zabraňovalo jakémukoli užití si dalekého horizontu a za každým rohem číhal ten či onen gauner. Ještě větším problémem pak byl příběh a jeho tempo. V prvním díle jsem odstartoval Jokerovým zajetím a vzpourou, prošel jsem si jednu budovu, druhou budovu a pořád věděl na čem jsem a jen přidával na provázek korálky ve formě více či méně zásadních zvratů. Tady je zatčený Bruce, Hugo Strange zná jeho dvojí identitu, na scéně se objevuje Two-Face, který má v moci Catwoman, spouští se Protocol 10, přidává se řádění Jokera a pomoci může Mr. Freeze, kterého má ale zavřeného Penguin a mně jde hlava kolem, protože mám v tu chvíli za sebou snad dvě hodiny hraní a kvapíkové tempo by stačilo snad na dva celovečeráky.

V tu chvíli jsem hru odložil s tím, že se k ní zanedlouho vrátím, ale pachuť byla natolik silná, že se pauza protáhla na rok a půl. Aby mi nepřekážela v rozehraných, řekl jsem si, že se naposledy nasoukám do kevlaru a pak dám hře nejspíš sbohem, jenže nedalo mi to. Tu nápaditý úkol, tu překvapivá cut-scéna a bylo jasné, že tohle dobrodružství si prolétám až do konce. A díky vedlejším úkolům na to budu vzpomínat s úsměvem.

Zatímco hlavní linka má sice spoustu vychytávek a parádních akčních nápadů, nejednou jsem měl pocit, že tam a tady by se hodilo přibrzdit a nutnost vměstnat celý příběh do jediné noci je v tomto případě trochu na škodu. Užil jsem si sice jak manického Ra's al Ghula, tak atmosferické šplhání do pozorovací věže za účelem konečného zúčtování s Hugem Strangem, ale daleko příjemněji mi bylo u pozvolného odkrývání neznámých pozorovatelů či nepřátel, kteří mi byli neustále v patách a kteří skrývali nějaké to tajemství (Azrael, Deadshot, mrtvoly s důkazy směřujícími k Batmanovi) nebo v neposlední řadě změnu nálady v čele s krátkou, ale tuze působivou epizodou v Mad Hatterově domácnosti.

Soubojový systém mi přišel daleko přehlednější (snadnější?) než minule. Lépe se řetězí série úderů, logičtěji jsou do boje zapojena Batmanova udělátka a i ten nejtužší souboj v mém případě Mr. Freeze, kde jsem si chvílemi úzkostlivě připadal jako myš pronásledovaná kočkou se dá vykoumat tak, že i jeho případné opakování může být zábava.

V hodnocení tak hodně, subjektivně opravdu hodně přidávám, protože jak je patrné, ne všechny změny mi přišly k lepšímu, respektive většina revolučních změn mi přišla k horšímu (ani vsuvky s Catwoman nepřidávají tolik, kolik mohly / měly, včetně ošizeného posledního souboje). Tím spíš ale dokážu ocenit odvahu, s jakou tvůrci do projektu šli a jak museli trnout, jestli tahle riskantní sázka vyjde. Vyšla, ale příště by toho spoléhání na vrtkavou štěstěnu nemuselo být tolik.