Ash of Gods se zoufale snaží přiblížit svému vzoru s názvem Banner Saga. Nebýt několika chmurných nedostatků, možná by se to i povedlo. Musím proto se smutkem v srdci napsat, proč se tak nestalo. Hra je prezentována jako strategická roguelike RPG s kombinací karetní hry a vizuálního románu, přičemž idea je samozřejmě taková, že s několika družinami procházíte temným fantasy světem, snažíte se zoufale čelit nadcházející hrozbě a provádíte morální rozhodnutí, jež mají vyústit v jedno z několika možných zakončení.
Co se týče příběhu, nejedná se celkem o nic převratného. Do světa se (opět) dostává zlo v podobě zlé entity Reapera, před nímž není možné obstát. Kdysi bylo Reaperů víc, ale několik stejně mocných hrdinů se tenkrát obětovalo a většinu jich tímto skutkem eliminovali. Jednomu z hrdinů však bylo v poslední chvíli zabráněno se obětovat, a proto zlo přežilo na dalších 700 let. Když se Reaper znovu dostává na svět, říká se této události Reaping. Hrozivé, že? Měl bych upřesnit, že Reaper je něco jako padlý anděl, který chce být něco víc a projevuje se zabíjením všeho živého. Dělá to, protože svět Terminus je zrovna bez boha, a taky protože má něco za lubem. Kupodivu hrdina Hopper z doby před 700 lety přežil a když se nyní dávají věci zase do pohybu, musí jednat i on. Část hry tedy hrajeme za něj.
Potom je tu něco jako hlavní skupinka – zasloužilý voják i otec Thorn Brenin se svou dcerou Gledou. Jeho manželka zemřela a po prvním útoku zla se všichni dávají na ústup (mrk mrk, Banner Ságo), aby našli útočiště a dalšího potomka jinde. Hrdinný Hopper je následuje jednak z rozkazu nejvyšších míst, ale také chce přijít na kloub tomu, jak přežili útok Reapera, protože to normální smrtelníci nedokážou.
A nakonec je tu okrajová skupinka v čele se smrtonosným Lo Phengem, jenž vyrazí na misi v úplně jiném koutu světa.
Celá hra je obohacena opravdu nádhernou vizuální stránkou okamžitě evokující Banner Ságu, což neskrývaně a s respektem přiznávají sami tvůrci. Jenomže kvalitní animace je jen na začátku v intru a pak až na konci, přičemž ta druhá není už tak moc propracovaná a přišlo mi, že ji animoval někdo úplně jiný poslední den před uzávěrkou. Mezitím je pár (dvě-tři) cut-scén, které ovšem spíš vznikly posouváním objektů, než klasickou animací. Ve hře se ovšem během soubojů všechno pěkně hýbe, takže asi fajn. Prvek vizuální novely je přebohatý na čtivo a hráč většinu doby jen kouká na ty samé, i když pěkně nakreslené strnulé postavy, což už moc fajn nebylo. Celému dění také nepomáhá fakt, že se tu neukážou žádné zajímavé cizí rasy; škoda. Ruští tvůrci mají raději svět plný lidí různých etnik, případně barev. Jsou tu vlastně ještě nepřátelé z jiného světa, kteří se prý objevují během Reapingu, ale vypadají stejně jako lidé, jenom s maskami, a tvoří většinu bojechtivých skupinek.
Zmínil jsem již čtivo, kterého je hodně. Příběh na něm stojí, ale hlavně padá. Zřejmě je to z toho důvodu, že jej psal spisovatel (plánuje knihu podle hry) Sergej Malitsky, což samo o sobě není problém, nicméně si myslím, že si ještě neosvojil příliš scenáristické kvality a hra by potřebovala spíš scenáristu, než spisovatele. Obsah a kvalita psaní je totiž lehce podivná a nevím, zda za to zcela může překlad. Někdy jsou totiž pasáže psané pěknou dobovou angličtinou, načež jsou okamžitě vystřídány nespisovnou až vulgární, a to i v rámci té samé postavy. Prostě to k sobě místy moc nejde. A pokud mám být upřímný, reálie světa a popis čehokoli ve hře přišel mně osobně přímo nezajímavý. Ve výsledku mě proto nezajímaly ani postavy, prostředí či dějové linky. Prostě nic. Velké tlachající prázdno snažící se tvářit, že o něco jde, ale i to málo, co podá, se za chvíli začne utápět v chaosu, protože hráč se jen těžko orientuje v mnoha různých jménech, událostech světa a postavách, o kterých jen čte a čte, ale nevidí je (prvek vizuální novely je výrazně nevyužit a všechen obsah zprostředkovává text). Navíc spousta postav má dokonce několik dalších jmen, takže potěš koště. Abych byl upřímný, tak teprve v závěru hry, když už se něco začalo konečně dít a měl jsem pocit, že se do hry možná i začínám dostávat, mi začal připadat onen svět zajímavější k prozkoumání a s potenciálem, ale celou dobu od začátku předtím to prostě nešlo kvůli nezajímavému podání - zcela subjektivně vzato. Dokonce mi bylo jedno, co se postavám stane a jaká rozhodnutí skrze ně činím. Dialogy byly na můj vkus často nelogické, postavy nepokládaly ty otázky, na které jsem chtěl znát odpověď, a také si možná i párkrát protiřečily (př. popis postavy říká, že ta se chce za každou cenu vyhnout nějakému místu. Postava tam následně jde a nikdo to neřeší).
Cestování jako ústřední motiv hry je možná vůbec to nejhorší, ačkoliv by mělo být kladem. Asi proto, že Banner Sága prostě nastavila laťku moc vysoko. Postavy jenom jdou z jednoho místa do dalšího, a tak dál. Co na tom, že se chtějí dostat k magickým menhirům, s někým promluvit, s někým zabojovat. Cestou se nestane skoro nic zvláštního, co bych si dokázal zapamatovat (možná tak jedna či dvě věci) a všechno mi připadalo stejné. Kdyby měla hra jen začátek a onen konec, vyšlo by to nastejno. Je tam spousta nevyužitých vedlejších míst a postav, které jen prázdně tlachají. Mapka je velká, je super a dá se po ní pohybovat mnohdy i několika různými směry, ale k čemu to je, když na cestě potkáte jenom samé obchodníky, mrtvoly, sem tam nějaké městečko a několik variací na přepadení? K čemu ty pěkné názvy jako Cursed ruins, Rotten lake, Drowsy well, Poison springs… a asi tak milion dalších, když tam k ničemu nejsou? Skupiny se po mapce navíc pohybují jako malé ikonky na trase, takže žádné animace pochodujících panáčků krajinou se k velké smůle nekonají, a snižují tak zážitek z atmosféry, která jinak asi jako jediná docela dobře funguje, protože tu hraje teskná hudba podbarvující celé snažení postav a hromady trýzněných duší (mrtvol) či kaluže krve.
Během cestování si můžete kdykoliv venku rozdělat kemp, tlachat s postavami a vylepšit jim získané dovednosti. Přišlo mi ale, že to na hru nemá moc velký vliv. Přesto zrovna tahové souboje jsou asi na hře to nejzábavnější, protože se při nich něco děje. Zprvu jsem na switchi zápasil hlavně s ovládáním, protože není tak intuitivní jako v BS, a navíc při driftování joy-conu nemohu zcela ovládat dění tlačítky, což je na nic. Tvůrci navíc přidali do hry prvek magických karet, když už tu tedy magie funguje pouze okrajově a pouze pro pár vyvolených. Jedná se hlavně o buffy, ale vůbec jsem je nevyužíval, protože spotřebují na vyvolání jeden tah postavy; a taky ten drift způsobující, že karty v možnosti výběru rychle přeskakují mezi sebou jako jedoucí vlak, což je ovšem zcela můj osobní problém. Souboje se naštěstí dají ovládat dotykově, takže sláva; i když jsem neustále narážel na problém, kdy hra nechtěla reagovat na moje něžné i agresivní doteky a občas to chtělo poklepat víckrát, abych třeba jen označil postavu. Na bojišti je fajn, že pořadí postav si určíte sami. Jen se musí postupně vystřídat všichni a poté to jde zase znovu. Každý má ukazatel zdraví a ukazatel energie. Když dojde energie, je větší postih na úbytku zdraví. Pak jsou tu speciální schopnosti postav, které dokonce vyžadují platbu vlastním zdravím, čímž úspěšně přidávají taktizující prvek a tady musím podotknout, že je to opravdu zajímavý nápad, protože jen díky nim jsem vyhrál řadu soubojů. Když postava nabyde několik zranění (za každou porážku v souboji získá jedno) a neléčí se, tak nakonec definitivně zemře a vy o ni přijdete. Ale o moc nejde, prý i se ztrátou hlavní postavy se jede dál.
Celkem nepříjemnou zkušeností jsou všudypřítomné bugy. Nejde o nic devastačního pro hru, ale je to otravné. Několikrát na náhodných místech a především na obrazovce s možností kupovat předměty se mi stalo, že hra se tam zasekla a nemohl jsem z ní pryč. Pomohl jedině restart a většinou jsem takto mohl koupit maximálně jeden předmět, aniž bych se zasekl. Asi třikrát mi hra spadla úplně. Celé je to zvláštní, protože zatím mi na switchi dělal podobné psí kusy snad jenom Skyrim (proto si připočtete k mému hodnocení pár procent navíc, pokud máte PC verzi hry). Otravné je to i proto, že všechny přechody mezi obrazovkami jsou řešeny loading screenem s autosavem a animací kráčejících kostlivců hrajících na hudební nástroje, přičemž tyto přechody trvají (opět, na switchi) každý kolem 10-15 sekund, což je dlouho.
Kromě toho mi vadí také fakt, že ne všechny reálie světa mi byly vysvětleny (nebo jsem na vysvětlení aspoň nenarazil). Nevím, proč se během Reapingu objevují maskovaní nepřátelé (pozn. prý se dá narazit na vysvětlení, ale já ho nenašel). Proč se těch Reaperů nakonec ukázalo víc, když na začátku hra řekne, že přežil jenom jeden. Kde se vzalo těch pár postav, co vědělo víc než samotný mocný Hopper, který má vědět a umět všechno, když byl i tenkrát u toho. Proč je zlý ten reaperský „bůh“ a chce zničit svět, když teda (předpokládám) všechno stvořil; a když je bůh, tak proč potřebuje Reapery, aby ho odněkud přivolali na zem? A jak je možné, že se z někoho může eventuelně stát Reaper také? A jaké jsou rozdíly mezi Umbrou a Currem? A prostě spousta dalších… možná je něco z toho někde napsané nebo jsem možná leccos zapomněl, ale hra vás hodí do proudu tlachání a pochopte si všechno sami. Když někde něco omylem odkliknete, už se k tomu pak nemůžete vrátit, snad jen pomocí posledního savu.
No a pak jsou tu ona zmiňovaná zakončení, kterých je tak možná 6-8 (sám jsem viděl dvě) a která mají vyplynout z nějakých rozhodnutí, ale nedokázal jsem tak úplně určit, jaká rozhodnutí to přesně měla být, kde jsem udělal důležitou odbočku v ději, co jsem kde dokázal nebo nedokázal, aby se to patřičně odrazilo v závěru. Nevím, proč se stalo zrovna to, co se stalo, ale skončilo to dobře, takže jsem asi spokojen. Měl jsem podezření, že hlavní rozhodovací vlivy jsou až v závěrečném dějství hry, ale to bylo pouhé zdání; prý se dějí v průběhu celého hraní.
No… Nevím, co si mám o tom celém myslet. Tak rád bych dal nějaké pozitivní hodnocení, ale prostě to úplně nejde. Jedinými dobrými prvky mi přišly akorát vizuál, hudba a ozvláštnění soubojů, jichž bych asi i uvítal celkově větší počet. Ještě závěr s obléhanou pevností je v rámci příběhu docela fajn a úplně poslední outro vyvolává zase další otázky, ale to přisuzuji tomu, že tvůrci plánují trilogii (to jsem zvědav). Jinak je to ale hra nekonzistentní, plná bugů (hlavně tedy na switchi) a nepříliš zajímavého psaní - to je ovšem můj osobní názor. Je dost možné, že právě ostatním čtenářům se příběh a styl psaní bude velmi líbit. Nejspíš si ji však už osobně nezahraju (alespoň tento díl). Banner Sága je z mého pohledu prostě ve všem lepší.
EDIT: Děkuji Josefovi za přínosné informace v diskuzi! :)
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 31 hodin
Dobrý ending
Co se týče příběhu, nejedná se celkem o nic převratného. Do světa se (opět) dostává zlo v podobě zlé entity Reapera, před nímž není možné obstát. Kdysi bylo Reaperů víc, ale několik stejně mocných hrdinů se tenkrát obětovalo a většinu jich tímto skutkem eliminovali. Jednomu z hrdinů však bylo v poslední chvíli zabráněno se obětovat, a proto zlo přežilo na dalších 700 let. Když se Reaper znovu dostává na svět, říká se této události Reaping. Hrozivé, že? Měl bych upřesnit, že Reaper je něco jako padlý anděl, který chce být něco víc a projevuje se zabíjením všeho živého. Dělá to, protože svět Terminus je zrovna bez boha, a taky protože má něco za lubem. Kupodivu hrdina Hopper z doby před 700 lety přežil a když se nyní dávají věci zase do pohybu, musí jednat i on. Část hry tedy hrajeme za něj.
Potom je tu něco jako hlavní skupinka – zasloužilý voják i otec Thorn Brenin se svou dcerou Gledou. Jeho manželka zemřela a po prvním útoku zla se všichni dávají na ústup (mrk mrk, Banner Ságo), aby našli útočiště a dalšího potomka jinde. Hrdinný Hopper je následuje jednak z rozkazu nejvyšších míst, ale také chce přijít na kloub tomu, jak přežili útok Reapera, protože to normální smrtelníci nedokážou.
A nakonec je tu okrajová skupinka v čele se smrtonosným Lo Phengem, jenž vyrazí na misi v úplně jiném koutu světa.
Celá hra je obohacena opravdu nádhernou vizuální stránkou okamžitě evokující Banner Ságu, což neskrývaně a s respektem přiznávají sami tvůrci. Jenomže kvalitní animace je jen na začátku v intru a pak až na konci, přičemž ta druhá není už tak moc propracovaná a přišlo mi, že ji animoval někdo úplně jiný poslední den před uzávěrkou. Mezitím je pár (dvě-tři) cut-scén, které ovšem spíš vznikly posouváním objektů, než klasickou animací. Ve hře se ovšem během soubojů všechno pěkně hýbe, takže asi fajn. Prvek vizuální novely je přebohatý na čtivo a hráč většinu doby jen kouká na ty samé, i když pěkně nakreslené strnulé postavy, což už moc fajn nebylo. Celému dění také nepomáhá fakt, že se tu neukážou žádné zajímavé cizí rasy; škoda. Ruští tvůrci mají raději svět plný lidí různých etnik, případně barev. Jsou tu vlastně ještě nepřátelé z jiného světa, kteří se prý objevují během Reapingu, ale vypadají stejně jako lidé, jenom s maskami, a tvoří většinu bojechtivých skupinek.
Zmínil jsem již čtivo, kterého je hodně. Příběh na něm stojí, ale hlavně padá. Zřejmě je to z toho důvodu, že jej psal spisovatel (plánuje knihu podle hry) Sergej Malitsky, což samo o sobě není problém, nicméně si myslím, že si ještě neosvojil příliš scenáristické kvality a hra by potřebovala spíš scenáristu, než spisovatele. Obsah a kvalita psaní je totiž lehce podivná a nevím, zda za to zcela může překlad. Někdy jsou totiž pasáže psané pěknou dobovou angličtinou, načež jsou okamžitě vystřídány nespisovnou až vulgární, a to i v rámci té samé postavy. Prostě to k sobě místy moc nejde. A pokud mám být upřímný, reálie světa a popis čehokoli ve hře přišel mně osobně přímo nezajímavý. Ve výsledku mě proto nezajímaly ani postavy, prostředí či dějové linky. Prostě nic. Velké tlachající prázdno snažící se tvářit, že o něco jde, ale i to málo, co podá, se za chvíli začne utápět v chaosu, protože hráč se jen těžko orientuje v mnoha různých jménech, událostech světa a postavách, o kterých jen čte a čte, ale nevidí je (prvek vizuální novely je výrazně nevyužit a všechen obsah zprostředkovává text). Navíc spousta postav má dokonce několik dalších jmen, takže potěš koště. Abych byl upřímný, tak teprve v závěru hry, když už se něco začalo konečně dít a měl jsem pocit, že se do hry možná i začínám dostávat, mi začal připadat onen svět zajímavější k prozkoumání a s potenciálem, ale celou dobu od začátku předtím to prostě nešlo kvůli nezajímavému podání - zcela subjektivně vzato. Dokonce mi bylo jedno, co se postavám stane a jaká rozhodnutí skrze ně činím. Dialogy byly na můj vkus často nelogické, postavy nepokládaly ty otázky, na které jsem chtěl znát odpověď, a také si možná i párkrát protiřečily (př. popis postavy říká, že ta se chce za každou cenu vyhnout nějakému místu. Postava tam následně jde a nikdo to neřeší).
Cestování jako ústřední motiv hry je možná vůbec to nejhorší, ačkoliv by mělo být kladem. Asi proto, že Banner Sága prostě nastavila laťku moc vysoko. Postavy jenom jdou z jednoho místa do dalšího, a tak dál. Co na tom, že se chtějí dostat k magickým menhirům, s někým promluvit, s někým zabojovat. Cestou se nestane skoro nic zvláštního, co bych si dokázal zapamatovat (možná tak jedna či dvě věci) a všechno mi připadalo stejné. Kdyby měla hra jen začátek a onen konec, vyšlo by to nastejno. Je tam spousta nevyužitých vedlejších míst a postav, které jen prázdně tlachají. Mapka je velká, je super a dá se po ní pohybovat mnohdy i několika různými směry, ale k čemu to je, když na cestě potkáte jenom samé obchodníky, mrtvoly, sem tam nějaké městečko a několik variací na přepadení? K čemu ty pěkné názvy jako Cursed ruins, Rotten lake, Drowsy well, Poison springs… a asi tak milion dalších, když tam k ničemu nejsou? Skupiny se po mapce navíc pohybují jako malé ikonky na trase, takže žádné animace pochodujících panáčků krajinou se k velké smůle nekonají, a snižují tak zážitek z atmosféry, která jinak asi jako jediná docela dobře funguje, protože tu hraje teskná hudba podbarvující celé snažení postav a hromady trýzněných duší (mrtvol) či kaluže krve.
Během cestování si můžete kdykoliv venku rozdělat kemp, tlachat s postavami a vylepšit jim získané dovednosti. Přišlo mi ale, že to na hru nemá moc velký vliv. Přesto zrovna tahové souboje jsou asi na hře to nejzábavnější, protože se při nich něco děje. Zprvu jsem na switchi zápasil hlavně s ovládáním, protože není tak intuitivní jako v BS, a navíc při driftování joy-conu nemohu zcela ovládat dění tlačítky, což je na nic. Tvůrci navíc přidali do hry prvek magických karet, když už tu tedy magie funguje pouze okrajově a pouze pro pár vyvolených. Jedná se hlavně o buffy, ale vůbec jsem je nevyužíval, protože spotřebují na vyvolání jeden tah postavy; a taky ten drift způsobující, že karty v možnosti výběru rychle přeskakují mezi sebou jako jedoucí vlak, což je ovšem zcela můj osobní problém. Souboje se naštěstí dají ovládat dotykově, takže sláva; i když jsem neustále narážel na problém, kdy hra nechtěla reagovat na moje něžné i agresivní doteky a občas to chtělo poklepat víckrát, abych třeba jen označil postavu. Na bojišti je fajn, že pořadí postav si určíte sami. Jen se musí postupně vystřídat všichni a poté to jde zase znovu. Každý má ukazatel zdraví a ukazatel energie. Když dojde energie, je větší postih na úbytku zdraví. Pak jsou tu speciální schopnosti postav, které dokonce vyžadují platbu vlastním zdravím, čímž úspěšně přidávají taktizující prvek a tady musím podotknout, že je to opravdu zajímavý nápad, protože jen díky nim jsem vyhrál řadu soubojů. Když postava nabyde několik zranění (za každou porážku v souboji získá jedno) a neléčí se, tak nakonec definitivně zemře a vy o ni přijdete. Ale o moc nejde, prý i se ztrátou hlavní postavy se jede dál.
Celkem nepříjemnou zkušeností jsou všudypřítomné bugy. Nejde o nic devastačního pro hru, ale je to otravné. Několikrát na náhodných místech a především na obrazovce s možností kupovat předměty se mi stalo, že hra se tam zasekla a nemohl jsem z ní pryč. Pomohl jedině restart a většinou jsem takto mohl koupit maximálně jeden předmět, aniž bych se zasekl. Asi třikrát mi hra spadla úplně. Celé je to zvláštní, protože zatím mi na switchi dělal podobné psí kusy snad jenom Skyrim (proto si připočtete k mému hodnocení pár procent navíc, pokud máte PC verzi hry). Otravné je to i proto, že všechny přechody mezi obrazovkami jsou řešeny loading screenem s autosavem a animací kráčejících kostlivců hrajících na hudební nástroje, přičemž tyto přechody trvají (opět, na switchi) každý kolem 10-15 sekund, což je dlouho.
Kromě toho mi vadí také fakt, že ne všechny reálie světa mi byly vysvětleny (nebo jsem na vysvětlení aspoň nenarazil). Nevím, proč se během Reapingu objevují maskovaní nepřátelé (pozn. prý se dá narazit na vysvětlení, ale já ho nenašel). Proč se těch Reaperů nakonec ukázalo víc, když na začátku hra řekne, že přežil jenom jeden. Kde se vzalo těch pár postav, co vědělo víc než samotný mocný Hopper, který má vědět a umět všechno, když byl i tenkrát u toho. Proč je zlý ten reaperský „bůh“ a chce zničit svět, když teda (předpokládám) všechno stvořil; a když je bůh, tak proč potřebuje Reapery, aby ho odněkud přivolali na zem? A jak je možné, že se z někoho může eventuelně stát Reaper také? A jaké jsou rozdíly mezi Umbrou a Currem? A prostě spousta dalších… možná je něco z toho někde napsané nebo jsem možná leccos zapomněl, ale hra vás hodí do proudu tlachání a pochopte si všechno sami. Když někde něco omylem odkliknete, už se k tomu pak nemůžete vrátit, snad jen pomocí posledního savu.
No a pak jsou tu ona zmiňovaná zakončení, kterých je tak možná 6-8 (sám jsem viděl dvě) a která mají vyplynout z nějakých rozhodnutí, ale nedokázal jsem tak úplně určit, jaká rozhodnutí to přesně měla být, kde jsem udělal důležitou odbočku v ději, co jsem kde dokázal nebo nedokázal, aby se to patřičně odrazilo v závěru. Nevím, proč se stalo zrovna to, co se stalo, ale skončilo to dobře, takže jsem asi spokojen. Měl jsem podezření, že hlavní rozhodovací vlivy jsou až v závěrečném dějství hry, ale to bylo pouhé zdání; prý se dějí v průběhu celého hraní.
No… Nevím, co si mám o tom celém myslet. Tak rád bych dal nějaké pozitivní hodnocení, ale prostě to úplně nejde. Jedinými dobrými prvky mi přišly akorát vizuál, hudba a ozvláštnění soubojů, jichž bych asi i uvítal celkově větší počet. Ještě závěr s obléhanou pevností je v rámci příběhu docela fajn a úplně poslední outro vyvolává zase další otázky, ale to přisuzuji tomu, že tvůrci plánují trilogii (to jsem zvědav). Jinak je to ale hra nekonzistentní, plná bugů (hlavně tedy na switchi) a nepříliš zajímavého psaní - to je ovšem můj osobní názor. Je dost možné, že právě ostatním čtenářům se příběh a styl psaní bude velmi líbit. Nejspíš si ji však už osobně nezahraju (alespoň tento díl). Banner Sága je z mého pohledu prostě ve všem lepší.
EDIT: Děkuji Josefovi za přínosné informace v diskuzi! :)
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 31 hodin
Dobrý ending
Pro: Krásný vizuál a velká mapa světa; hudba; souboje, kde se doslova platí zdravím postav; více možných konců.
Proti: Nezajímavý styl psaní; vleklé a zbytečné cestování; bugy; dlouhé loading screeny; logické nebo nevysvětlené nepřesnosti.