Intenzivní hudební zážitek, který vydrží přibližně jednu hodinu kvalitní zábavy. Po vzoru dnes již kultovního titulu Rez (PS2 a DreamCast, 2002) se i zde, v Sayonara Wild Hearts, spojuje hudba s tím, co se děje na obrazovce.

Hlavní předností je určitě audiovizuální zpracování, které zaujme (nejen toho, kdo ovládá gamepad). Osobitý vizuální styl se povedl, a oproti striktně mechanickému a digitálnímu Rezu má i rozmanitější záběr (podíváte se do lesa, města, virtuální reality a tak dále). Levelů je dostatek (pocitově přes 25), ovšem každý vystačí na pár minut, takže jde o ideální hru na jeden zátah. Cílem tvůrců také je kontinuální zážitek, který má interaktivní formou doplnit hudební "album". Hudební kvality tohoto alba se pohybují na široké škále jako žánry, které jsou využity. Při hraní mi nejméně seděla hudba s vokály, a naopak nejlépe se hrálo za doprovodu chiptune zvuků (které se objevují zvláště ke konci hry).

Sayonara Wild Hearts je povedená jednohubka, která ale neposkytuje žádnou výzvu (obtížnost je velmi lehká a náročnější úseky je možné případně přeskočit) a převážně popové melodie již nefungují mimo rámec samotného hraní titulu. Kultovní klasika jako zmíněný Rez tento švédský pokus nejspíše nebude, ale jako nadprůměrný přírůstek do okrajového žánru (v počtu vydaných titulů) hudebních her Sayonara Wild Hearts nezklame.