Pixel-artová 2D akční pecka! Souznění mechanik s příběhem je zde naprosto parádní, protože každá Vaše smrt v jednotlivých misích je pro postavu jen předtucha, jak by věci dopadly, kdyby dělala právě to, jak jste ji (špatně) ovládali. Nebo si tu smrt postava prožila a teď ví? Droga Chronos (viz popisek) umožňuje hlavní postavě vnímat čas jinak. A kolem času a jeho vnímání se to celé točí.

Krom skvělého příběhu je parádní právě i akce. Na začátku mise si Váš chrabrý (?) samuraj nandá sluchátka do uší a pustí si hudbu, která hraje i Vám. Pravda, jediný zásah Vás sice zabije, ale podobně jako v Hotline Miami vidíte víc než Vaši nepřátelé, a tak si můžete akci vždy trochu naplánovat - "rozrazím kotoulem dveře, rychlým švihem katany rozseknu prvního neřáda, další kotoul se zpomaleným časem na vyhnutí se kulce druhého neřáda, kterého následně zezadu zabiju. Vteřinu počkám, u čehož seberu vázu ze stolku a mrštím s ní po hlavě třetího neřáda, co přiběhne po schodech..." Ne vždycky se mi sice podařIlo plán přesně provést, ale když to i s jistou dávkou improvizace vyšlo, o to větší zadostiučinění jsem z toho cítil.

Systém rozhovorů mě taky hodně bavil, protože když Vám někdo něco vykládá, můžete ho utnout dřív a pophnat ho k meritu věci. Některé postavy z toho asi nejsou zrovna urvaný, ale hraní za postavu tak dostává nový rozměr. Zamrzí snad jen otevřený konec, který si říká o druhý díl a bližší seznámení s některými postavami.