Nový Perský Princ ve mě zanechal docela rozporuplné dojmy. Když jsem ho rozehrál, byl jsem naprosto nadšen.
-První den hraní-
Grafická prezentace je jednoduše úchvatná - celý svět hýří barvami a lokace jsou zajímavě vymodelované. PoP se imho řadí mezi nejkrásnější hry vůbec. Neméně výtečný je i hudební doprovod, který skvěle umocňuje pohádkovou atmosféru celé hry. Příběh je zajímavý, hopsání zábavné, slovní přestřelky mezi Princem a Elikou jsou dobře napsané a při hraní je dobře vidět jejich spolupráce.
-Druhý den hraní-
Repetetivnost. Ta se dostavila ve druhém dni. Hra má 4 bossy, s těmi se setkáte v prvních 4 úrovních. Následně jsou každému bossovi věnovány další 4 úrovně a jedna finální, kde konečně zhebne. A ve všech úrovních jde v zásadě o to samé - cesta na vrchol věže nebo tak něčeho, následně souboj s bossem, vyléčení lokace, sbírání lightseeds. I když v tom, kterou lokaci kdy navštívíte, máte relativně volnou ruku, bojovat s jedním bossem po šesté je už skutečně vopruz. Jediným plusem tohoto systému je, že při posledním boji máte opravdu radost z toho, že teď už zhebne definitivně.
Souboje navíc nejsou kdovíjak zábavné, respektive nemají odladěnou mechaniku a trvají nepříjemně dlouho. S bossy. Ostatních potvor ve hře není moc a chcípají relativně rychle.
Pak jsou tu ty lightseeds. Po vyléčení lokace se objeví všude možně kolem a jejich sbíráním si postupně odemykáte nové schopnosti a přístup do dalších lokací. Osobně jsem se nemohl zbavit dojmu, že mě hra nutí jich sbírat co nejvíc. Krom toho, že to často znamená opakované procházení už jednou navštívených lokací, to na mě působilo jako nežádoucí tlak na hráče směrem, který není příliš zábavný.
-Třetí den hraní-
I samotné hopsání časem omrzí. Množství prvků, z kterých jsou lineární úrovně poskládané se celkem rychle vyčerpá a nejzajímavější prvky (green plates, trasy z různě pokroucených slajdovacích plošinek) rozhodně nejsou všude. Většina cest je poslepovaná ze sloupů, madel, běhání/šplhání po stěnách, atp. Za největší vopruz považuju yellow plates.
Po dohrání hry bych jako nejlepší lokace ocenil ty věnované Králi a nejpříjemnější souboje byly pro mě s Hunterem.
Příběh je... předvídatelný. Během procházení lokací se krom upevňování pouta mezi Princem a Elikou nic moc neděje, za to vám hra dává nenápadně najevo, co se asi stane v závěru. Jediná věc, která mě zaskočila, je to, že hra nemá vyložený happy-end.
Prince of Persia roku 2008 je krásnou pohádkou, která trpí na časté opakování prvků a nedotažené herní principy. Osobně z něj mám pocit, že by mu prospělo být tak poloviční, aby se nemohla repetetivnost moc rozmáhat. Takhle ale vím, že si nového prince stejně jako drtivou větišnu her podruhé už nezahraju - první den byl okouzlující, ale dál už není nic, co by za to stálo.
-První den hraní-
Grafická prezentace je jednoduše úchvatná - celý svět hýří barvami a lokace jsou zajímavě vymodelované. PoP se imho řadí mezi nejkrásnější hry vůbec. Neméně výtečný je i hudební doprovod, který skvěle umocňuje pohádkovou atmosféru celé hry. Příběh je zajímavý, hopsání zábavné, slovní přestřelky mezi Princem a Elikou jsou dobře napsané a při hraní je dobře vidět jejich spolupráce.
-Druhý den hraní-
Repetetivnost. Ta se dostavila ve druhém dni. Hra má 4 bossy, s těmi se setkáte v prvních 4 úrovních. Následně jsou každému bossovi věnovány další 4 úrovně a jedna finální, kde konečně zhebne. A ve všech úrovních jde v zásadě o to samé - cesta na vrchol věže nebo tak něčeho, následně souboj s bossem, vyléčení lokace, sbírání lightseeds. I když v tom, kterou lokaci kdy navštívíte, máte relativně volnou ruku, bojovat s jedním bossem po šesté je už skutečně vopruz. Jediným plusem tohoto systému je, že při posledním boji máte opravdu radost z toho, že teď už zhebne definitivně.
Souboje navíc nejsou kdovíjak zábavné, respektive nemají odladěnou mechaniku a trvají nepříjemně dlouho. S bossy. Ostatních potvor ve hře není moc a chcípají relativně rychle.
Pak jsou tu ty lightseeds. Po vyléčení lokace se objeví všude možně kolem a jejich sbíráním si postupně odemykáte nové schopnosti a přístup do dalších lokací. Osobně jsem se nemohl zbavit dojmu, že mě hra nutí jich sbírat co nejvíc. Krom toho, že to často znamená opakované procházení už jednou navštívených lokací, to na mě působilo jako nežádoucí tlak na hráče směrem, který není příliš zábavný.
-Třetí den hraní-
I samotné hopsání časem omrzí. Množství prvků, z kterých jsou lineární úrovně poskládané se celkem rychle vyčerpá a nejzajímavější prvky (green plates, trasy z různě pokroucených slajdovacích plošinek) rozhodně nejsou všude. Většina cest je poslepovaná ze sloupů, madel, běhání/šplhání po stěnách, atp. Za největší vopruz považuju yellow plates.
Po dohrání hry bych jako nejlepší lokace ocenil ty věnované Králi a nejpříjemnější souboje byly pro mě s Hunterem.
Příběh je... předvídatelný. Během procházení lokací se krom upevňování pouta mezi Princem a Elikou nic moc neděje, za to vám hra dává nenápadně najevo, co se asi stane v závěru. Jediná věc, která mě zaskočila, je to, že hra nemá vyložený happy-end.
Prince of Persia roku 2008 je krásnou pohádkou, která trpí na časté opakování prvků a nedotažené herní principy. Osobně z něj mám pocit, že by mu prospělo být tak poloviční, aby se nemohla repetetivnost moc rozmáhat. Takhle ale vím, že si nového prince stejně jako drtivou větišnu her podruhé už nezahraju - první den byl okouzlující, ale dál už není nic, co by za to stálo.
Kingdom Come: Deliverance – A Woman's Lot
Pro: nádherné grafické zpracování, překrásná hudba, dialogy Prince a Eliky, některé úseky jsou skutečně zábavné
Proti: neodladěný systém soubojů a spolu s ním nejeden další herní mechanismus, později značná repetetivnost, předvídatelný příběh, který se většinu hry nijak neodvíjí, některé úseky jsou skutečný vopruz