Late Shift se mi vlastně nečekaně a hodně líbilo, takže jsem se moc těšil na další interaktivní film. Jiný tohoto typu jsem vlastně nehrál, tak odpusťte, že budu srovnávat jen s tímto. A jelikož jsem si na to splnil 100% achievementů kvůli Herní výzvě, bude to trochu víc analytické, jelikož to mám prolezlé skrz naskrz.

U Late Shift jsem vyjádřil přání, že by to už klidně nemusela být gangsterka...no a ona je to zase gangsterka.

Bohužel novější She Sees Red vychází ve všem jako poražený, krom jedné věci; dají se přeskočit již viděné scény. Ale v čem je horší? Je výrazně kratší, je dějově prostší (eufemismus pro stupidnější?), je to rusky (angličtinu fakt nedoporučuju), takže člověk socialistickým školstvím nepolíbený holt musí poctivě číst titulky. Ale to nejdůlěžitější - samotný průběh - v She Sees Red je všeho všudy JEDEN významný bod zlomu, který zásadnějším způsobem ovlivní další průběh. V Late Shift jich bylo asi 7. Navíc jsou tu výhradně pouze možnosti A, nebo B. Žádné rozhodování ze tří nebo dokonce více variant. A co je horší, ono rozhodování je v podstatě o náhodě, protože u spousty rozhodování nemáte nejmenší tušení, co vaše postava v nejbližších vteřinách udělá, co jste vlastně rozhodli a proč zrovna rozhodujete teď a ne někdy jindy. (příklad: hned na začátku se máte rozhodnout, jestli prozkoumáte místnost, nebo půjdete rychle pryč. Když prozkoumáte místnost, bude to mít za následek, že zabijete jednu postavu, pokud rychle utečete, bude to mít jisté následky v pozdějších fázích. Ocenil bych, kdybych dostal na vybranou, jestli mám zabít nebo nemám zabít, ne že chci nevinně něco prozkoumat a díky tomu vraždím)

Na pováženou je i samotný počet rozhodnutí, která máte udělat. Je jich během filmu pouze 7 (respektive 8) z nichž 4 (respektive 5) ovlivní pouze následující scénu a možná absolutní drobnosti typu tří jiných vteřin v jednom závěrečném rozhovoru. 1 rozhodnutí (popsané ve spoileru) má důsledky v průběhu, ale nemá význam vzhledem k závěru, 1 rozhodnutí ovlivní, jestli špatný konec bude méně špatný či více špatný a jestli dobrý konec bude více dobrý nebo méně dobrý (i když vlastně nevím, který z nich je který). A ono 1 rozhodnutí zhruba uprostřed filmu je zásadní, má nejzásadnější vliv na celkové zakončení a na velkou část dalšího průběhu, ale co je nejhorší, vůbec nemáte ani šanci tušit, že je zrovna tohle rozhodnutí tak klíčové, protože je to rozhodnutí ve stylu, jestli chcete jít doleva nebo doprava. Mně tohle celkově přijde prostě jako fail.

Všechno tohle má za následek to, že, při prvním zhlédnutí netušíte, která bije (v tomhle žánru to bude asi dost typické) a při druhém, ve kterém budete dělat otrocky vždycky to opačné, než co jste dělali prvně, uvidíte už prakticky všechno, co se dá. 2. sledování je samozřejmě nejlepší. 3. a 4. sledování už nabídne jenom úplné drobnosti. Ale pro vidění úplně všeho je to potřeba vidět 6 krát celé a pak ještě 2 krát částečně. Ale už je to nuda hodně velká. Late Shift mě bavil nejvíc během třetího sledování, protože prostě nabízel asi tak 20 krát víc možností.

Konec analytického okénka. Celkově je film ale technicky vyveden dobře, herecké výkony jakž takž, hudba a kamera, to všechno funguje dobře. Není otitulkována jedna scéna, jak již upozorňuje Marcia M. Je to hodně krvavé, může se vám poštěstit průchod, kde to tak zlé nebude a pak taky průchod, ve kterém bude krev stříkat na všechny strany. A je to natočeno poměrně dost sugestivně.

Takže jestli doporučit, těžko říct. Mně se tenhle formát moc líbí a chtěl bych v tom mít hodně filmů, ale jde to udělat mnohem lépe a nemusí to přece nutně být o tom, kolik pochcípá lidí. Docela by mě zajímal třeba nějaký romantický film nebo sci-fi. Takových možností...