Pokud budeme počítat i tituly z handheldů, tak je God of War III již pátým pokračováním Kratova eposu. Poté, co Kratos na své cestě za pomstou po vzoru SG-1 vymýtil polovinu antického božstva... inu... pokračuje dále ve svém tažení na vrchol Olympu, aby dorubal zbytek. Jeho seznam totiž stále ještě není ani zdaleka prázdný a samotný král Olympu – Zeus – mu vítězství rozhodně nedá zadarmo.
Od začátku je jasné, že jsme o generaci dále a je to vidět jak na vizuálu, tak na dynamice vyprávění. Příběh je pořád takový tupoučký, ale jeho podání skrze řadu pěkně vypadajících animací – jak komiksových, tak v enginu hry – je chytlavé. Vizuálně je to žranice, která sérii posouvá v epičnosti ještě o fous dále. Zároveň však jakoby se hra bála příliš experimentovat a pořád dostáváme v základu to stejné God of War. Což ale není nutně špatně.
Je až neuvěřitelné, že to říkám, ale souboje jsou zase o kousek lepší. Ladné, plynulé, hravé. U málokteré série mě baví soubojový systém tak jako tady. Všemožných komb je hromada a hráč se je po čas hry naučí velmi intuitivně a efektivně využívat. S magií a dodatečnými zbraněmi je to o něco horší. Ovládání je i v určitých ohledech kvůli ohromným možnostem dost překombinované a na první run určitě není možné naučit se všechna komba u všech zbraní. Ty jsou samosebou čtyři, přičemž dvě z nich jsou variacemi na blades of chaos, ale přesto s dost odlišnými komby a využitím. Osobně mi však k plnému zážitku stačily ony základní ohnivé čepele, případně ocelové pěsti na rozbíjení štítů silnějších nepřátel. Kromě kouzel specifických pro každou zbraň je tu i čtveřice speciálních schopností, které Kratos využije v postupu prostředím a které mi oproti magii přišly o něco užitečnější. Je toho fakt hromada a hračička se slabostí pro hack’n’slash tituly se určitě vyřádí. Pro obyčejného hráče je toho však na tak relativně krátký titul možná až zbytečně moc.
Jak už jsem zmiňoval výše, hra vypadá skvěle. Remasterovaná verze pro čtvrtého plecha navíc disponuje full HD rozlišením, ostřejšími texturami, vylepšenými světelnými efekty a stabilním frameratem při 60 snímcích, který celou nádheru podtrhuje. Prostředí jsou stále nápaditá, na oko moc pěkná, ovšem design udělal řadu ústupků modernímu hráči a dost věci mu servíruje prakticky až pod nos. Taková ta radost z objevování a překonávání překážek mi tady trochu chyběla, i když některé puzzly stále dokáží trochu potrápit. Na střední úroveň je obtížnost stále spíše nižší a trochu stoupne až v závěru. Samotnej závěr musím pochválit, protože tak dlouhý, uspokojující, ale zároveň nepříliš frustrující bossfight jsem už dlouho neviděl. Příběhově to sice neohromí, ale gradací je to výborné a, i přes zbytečně polopatickou dlouhou vysvětlovačku, to má fajn pointu.
Za mě spokojenost a i když se série tímto dílem nikam výrazněji neposouvá, stále je to po stránce gameplaye prakticky bezchybná a svižná akční hra.
Od začátku je jasné, že jsme o generaci dále a je to vidět jak na vizuálu, tak na dynamice vyprávění. Příběh je pořád takový tupoučký, ale jeho podání skrze řadu pěkně vypadajících animací – jak komiksových, tak v enginu hry – je chytlavé. Vizuálně je to žranice, která sérii posouvá v epičnosti ještě o fous dále. Zároveň však jakoby se hra bála příliš experimentovat a pořád dostáváme v základu to stejné God of War. Což ale není nutně špatně.
Je až neuvěřitelné, že to říkám, ale souboje jsou zase o kousek lepší. Ladné, plynulé, hravé. U málokteré série mě baví soubojový systém tak jako tady. Všemožných komb je hromada a hráč se je po čas hry naučí velmi intuitivně a efektivně využívat. S magií a dodatečnými zbraněmi je to o něco horší. Ovládání je i v určitých ohledech kvůli ohromným možnostem dost překombinované a na první run určitě není možné naučit se všechna komba u všech zbraní. Ty jsou samosebou čtyři, přičemž dvě z nich jsou variacemi na blades of chaos, ale přesto s dost odlišnými komby a využitím. Osobně mi však k plnému zážitku stačily ony základní ohnivé čepele, případně ocelové pěsti na rozbíjení štítů silnějších nepřátel. Kromě kouzel specifických pro každou zbraň je tu i čtveřice speciálních schopností, které Kratos využije v postupu prostředím a které mi oproti magii přišly o něco užitečnější. Je toho fakt hromada a hračička se slabostí pro hack’n’slash tituly se určitě vyřádí. Pro obyčejného hráče je toho však na tak relativně krátký titul možná až zbytečně moc.
Jak už jsem zmiňoval výše, hra vypadá skvěle. Remasterovaná verze pro čtvrtého plecha navíc disponuje full HD rozlišením, ostřejšími texturami, vylepšenými světelnými efekty a stabilním frameratem při 60 snímcích, který celou nádheru podtrhuje. Prostředí jsou stále nápaditá, na oko moc pěkná, ovšem design udělal řadu ústupků modernímu hráči a dost věci mu servíruje prakticky až pod nos. Taková ta radost z objevování a překonávání překážek mi tady trochu chyběla, i když některé puzzly stále dokáží trochu potrápit. Na střední úroveň je obtížnost stále spíše nižší a trochu stoupne až v závěru. Samotnej závěr musím pochválit, protože tak dlouhý, uspokojující, ale zároveň nepříliš frustrující bossfight jsem už dlouho neviděl. Příběhově to sice neohromí, ale gradací je to výborné a, i přes zbytečně polopatickou dlouhou vysvětlovačku, to má fajn pointu.
Za mě spokojenost a i když se série tímto dílem nikam výrazněji neposouvá, stále je to po stránce gameplaye prakticky bezchybná a svižná akční hra.
Pro: hratelnost, grafika, hudba (Pandora theme zejména), design, vyvážená obtížnost, rozmanitost a plynulost combatu, dynamický design a epické bossfighty
Proti: stále trochu tupý příběh, místy přehnaně samoúčelná brutalita, zbytečnost dodatečných zbraní