Pamatujete na RE2 Reborn? Fanouškovský projekt, který měl předělat legendární RE2 do moderního hávu, s pohledem třetí osoby. Vydaný trailer z roku 2015 nemohl nechat chladným žádného fandu RE a i když jsem tehdy příliš nevěřil, že by se podařilo dokončit celou hru, stejně jsem si z toho kákl do textilu. Nadšení byli zřejmě i v Capcomu a to natolik, že zavolali autorům a nabídli jim... kafe. U sebe, v centrále Capcomu v Japonsku. Tam je poplácali po ramenou a celý projekt stopli s tím, že oficiální remake RE2 udělá samotný Capcom.
Když se Invader Studio vrátili z Japonska do Itálie, začali dělat na vlastním projektu. Zrušení Rebornu nebyla zase taková rána, protože Capcom pro ně byl vždy vzorem a kdo jiný by mohl RE2 remejkovat lépe, než původní studio. Chystal Capcom RE2 Remake ještě před ohlášením Rebornu? Možná právě díky Invader Studio tady máme oficiální RE2 Remake, který dopadl hodně dobře. Nepochybně lépe, než kdyby ho dělali invadeři...
Daymare: 1998 má být pocta všem survival hororům devadesátek se vším, co k tomu patří. Mikromanagement inventáře, patetické charaktery, špatný dabing, trapné video sekvence a příběh o biochemických pokusech... A to nevnímejte jako něco negativního. Naopak, je to přesně to, čeho chtěli autoři docílit a co se jim povedlo. Inspirace především v RE2 je znát na každém kroku a těžko lze přehlédnout neskutečnou hromadu easter eggů a narážek. Dokonce jsou tady i celé kusy map, které jakoby z oka vypadly některým částem RE2. Kdyby nebyli Invadeři takoví kamarádi z Capcomem, možná by mohli mít na krku i nějaký ten copyright claim.
K dispozici jsou dvě obtížnosti, Daymare a Beginner. Hodně dobře si rozmyslete, na kterou hru rozehrajete, protože ačkoli autoři doporučují hrát na Daymare, nedostatek munice je přestřelený. Né jeden youtuber si na Daymare vylámal zuby a skončil u prvního bosse s prázdným inventářem. Za sebe Daymare obtížnost také nedoporučuji. Spoustu míst bylo potřeba řešit systémem pokus omyl, často jsem zoufale quit rageoval a říkal si, že to přece nemůžou myslet vážně. Třeba když jsem musel ze SAVE místnosti (!) vylákat něco, co vypadá jako Volatile ve slevě a vydrží to 6 ran do hlavy. BROKOVNICÍ! A já neměl jediný náboj do devítky... nutno dodat, že nedostatek všeho jsem měl pouze za jednu postavu, za kterou ale hrajete nejdéle. Ostatní dvě postavy byly vyvážené a věci z inventáře jsem dokonce vyhazoval.
Ve hře je několik kiosků, u kterých si můžete uložit hru, nakupovat a uskladňovat předměty a jejich smysl se (na vyšší obtížnost) míjí účinkem. Mnohem častěji jsem loadoval z automatických checkpointů (kterých není moc) a zároveň jsem si za celou dobu hraní snad nic nemohl dovolit. Vše probíhá na bázi směnného obchodu a nasbírat třeba tři léčiva, pro výměnu za 15 nábojů, pro mě bylo nereálné. Navíc ani nefunguje sdílené skladování, jako v některých jiných RE. Tedy věci uložené s jednou postavou, už s druhou postavou z bedny nevytáhnete.
Docela originální a unikátní systém přebíjení nepovažuju za něco zábavného (zásobník můžete přebít buď rychle a postava ho odhodí na zem nebo přebijete pomalu a schová si ho do inventáře) a obrovské zklamání je i provedení útoku zombíka... ten probíhá tak, že se zombík zahákuje kolem krku a místo ohlodávání mi do xichtu zvrací zelený mrmel. Zombíci jsou vůbec docela rozviklaní a dávat jim headshoty není úplně jednoduché. Navíc, často hra nesprávně detekuje zásahy, kdy jednou střelím úplně vedle a poškození je započítáno a jindy střelím přesně mezi oči a kulka projde skrz, bez odezvy.
Hra běží na Unreal enginu, takže vypadá xvětu a smysl pro detail tu nechybí. Interiéry jsou opravdu hodně propracované, exteriéry se povedly pouze ve městě. Ty venkovské jsou jak z jiné hry, ale naštěstí jich není moc. Je to moje guilty pleasure a ačkoli se to z textu nezdá, Daymare jsem si užil. Pokud máte rádi survival horory podobného stylu, začněte na nižší obtížnost a užijete si jej taky.
Hodnocení: ✰✰
Herní doba: 12hod 42min
- moje 500. dohraná hra
Když se Invader Studio vrátili z Japonska do Itálie, začali dělat na vlastním projektu. Zrušení Rebornu nebyla zase taková rána, protože Capcom pro ně byl vždy vzorem a kdo jiný by mohl RE2 remejkovat lépe, než původní studio. Chystal Capcom RE2 Remake ještě před ohlášením Rebornu? Možná právě díky Invader Studio tady máme oficiální RE2 Remake, který dopadl hodně dobře. Nepochybně lépe, než kdyby ho dělali invadeři...
Daymare: 1998 má být pocta všem survival hororům devadesátek se vším, co k tomu patří. Mikromanagement inventáře, patetické charaktery, špatný dabing, trapné video sekvence a příběh o biochemických pokusech... A to nevnímejte jako něco negativního. Naopak, je to přesně to, čeho chtěli autoři docílit a co se jim povedlo. Inspirace především v RE2 je znát na každém kroku a těžko lze přehlédnout neskutečnou hromadu easter eggů a narážek. Dokonce jsou tady i celé kusy map, které jakoby z oka vypadly některým částem RE2. Kdyby nebyli Invadeři takoví kamarádi z Capcomem, možná by mohli mít na krku i nějaký ten copyright claim.
K dispozici jsou dvě obtížnosti, Daymare a Beginner. Hodně dobře si rozmyslete, na kterou hru rozehrajete, protože ačkoli autoři doporučují hrát na Daymare, nedostatek munice je přestřelený. Né jeden youtuber si na Daymare vylámal zuby a skončil u prvního bosse s prázdným inventářem. Za sebe Daymare obtížnost také nedoporučuji. Spoustu míst bylo potřeba řešit systémem pokus omyl, často jsem zoufale quit rageoval a říkal si, že to přece nemůžou myslet vážně. Třeba když jsem musel ze SAVE místnosti (!) vylákat něco, co vypadá jako Volatile ve slevě a vydrží to 6 ran do hlavy. BROKOVNICÍ! A já neměl jediný náboj do devítky... nutno dodat, že nedostatek všeho jsem měl pouze za jednu postavu, za kterou ale hrajete nejdéle. Ostatní dvě postavy byly vyvážené a věci z inventáře jsem dokonce vyhazoval.
Ve hře je několik kiosků, u kterých si můžete uložit hru, nakupovat a uskladňovat předměty a jejich smysl se (na vyšší obtížnost) míjí účinkem. Mnohem častěji jsem loadoval z automatických checkpointů (kterých není moc) a zároveň jsem si za celou dobu hraní snad nic nemohl dovolit. Vše probíhá na bázi směnného obchodu a nasbírat třeba tři léčiva, pro výměnu za 15 nábojů, pro mě bylo nereálné. Navíc ani nefunguje sdílené skladování, jako v některých jiných RE. Tedy věci uložené s jednou postavou, už s druhou postavou z bedny nevytáhnete.
Docela originální a unikátní systém přebíjení nepovažuju za něco zábavného (zásobník můžete přebít buď rychle a postava ho odhodí na zem nebo přebijete pomalu a schová si ho do inventáře) a obrovské zklamání je i provedení útoku zombíka... ten probíhá tak, že se zombík zahákuje kolem krku a místo ohlodávání mi do xichtu zvrací zelený mrmel. Zombíci jsou vůbec docela rozviklaní a dávat jim headshoty není úplně jednoduché. Navíc, často hra nesprávně detekuje zásahy, kdy jednou střelím úplně vedle a poškození je započítáno a jindy střelím přesně mezi oči a kulka projde skrz, bez odezvy.
Hra běží na Unreal enginu, takže vypadá xvětu a smysl pro detail tu nechybí. Interiéry jsou opravdu hodně propracované, exteriéry se povedly pouze ve městě. Ty venkovské jsou jak z jiné hry, ale naštěstí jich není moc. Je to moje guilty pleasure a ačkoli se to z textu nezdá, Daymare jsem si užil. Pokud máte rádi survival horory podobného stylu, začněte na nižší obtížnost a užijete si jej taky.
Hodnocení: ✰✰
Herní doba: 12hod 42min
- moje 500. dohraná hra
Silent Hill: The Short Message