Když jsem něco hrál ve dvou na jednom počítači, bylo to převážně s bratrem. Bubliny však objevila a neustále se mnou chtěla hrát moje sestra, která je i sama dohrála a mě se to povedlo až pětadvacet let po vydání. Alespoň jsem si mohl vyzkoušet nejnovější 4K verzi, která vypadá úplně jinak, než ta, kterou jsem hrál původně. Společně jsme se konce nedočkali, protože jsem, jakožto slabší článek týmu, zbytečně ztrácel životy, a i když šla sestře likvidace příšerek daleko lépe, nikdy to nedopadlo.

Počáteční kola jsem už měl vcelku natrénovaná, ale v těch pozdějších jsem nestíhal časový limit a čím dál častěji na mě vyskakovala hláška "Vybíhá Murray!" (ne ten tenista:)), po níž se na scéně objevila nesmrtelná chechtající se hlava, která mi nedala šanci. V jedné úrovni se mi podařilo přežít tak dlouho, že tam byly tyto potvůrky čtyři, ale to byla výjimka. U Bublin jsem strávil spoustu hodin, jako u málokteré freewarovky a jsem rád, že jsem se dostal až na konec.