Většinou hry ženě doporučuji já, ale Ugh! je jednou z mála výjimek, kde tomu bylo naopak. Pravěký létající taxikář, který díky svému neobvyklému vynálezu vydělává peníze, aby se zavděčil své milované, to už stojí za vyzkoušení.

Ovládání je zvládnuto dobře a létající stroj optimálně reaguje na stisknuté klávesy. Škoda, že hratelnost ovlivňují ještě další faktory. Že se stroj při nárazu poškodí je logické, vyhýbat se běžícím triceratopsům či letícím pterodaktylům při troše cviku také není až takovým problémem, ale stoupající voda je příšernost. Úseky ve hrách, které používají podobné principy k tomu, aby je hráč proběhl co možná nejrychleji, přímo nesnáším.

Možná se k Ugh! ještě vrátím a třeba se mi i podaří dopravit všechny pasažéry tam, kam chtějí. Pokud tomu ale tak někdy bude, tak jedině v tom případě, že mi s tím v režimu dvou hráčů někdo pomůže.