Všechny Danganronpy se vyznačují především jednou věcí. Nepředvídatelností. Od samého začátku nevíte, co se stane za dalších pět minut. Může za to hlavně uhozenost, kterou hra předhazuje po kupách. Postavy, zasazení, styl i humor se zcela vymykají standardům. Navzájem se vraždící Ultimátní studenti bývají často osobnostmi i designem úplně mimo normy. Právě tím si série získala poměrně hodně fanoušků, mě nevyjímaje.

Hra je rozdělena na tři části. Adventurní, kdy prozkoumáváte akademii a poznáváte své spolužáky. Po ní zpravidla následuje vražda některého z nedobrovolných obyvatel školy. Hráč má potom za úkol vyšetřit okolnosti a vyslechnout alibi. Po nashromáždění dostatku stop začne to klíčové, Class Trial. Proces probíhá skrz minihry, ale předně diskuzí mezi přeživšími. V ní je potřeba odhalit nesprávná tvrzení, případně podpořit ta správná. Nově je ve „třetím“ díle nutnost i zalhat, aby bylo dosaženo pravdy. A poznat ten správný moment není vůbec snadné. Účelem je každopádně odhalit vraha a zachránit si tím život.

Nutno uznat, že případy má trojka ze všech dílů nejzajímavější i nejpropracovanější. Nic nikdy není, jak se na první pohled zdá. A většina dedukcí vytvořených při vyšetřování se tříští během pár chvilek. Stejně tak i postavy mi přišly, v rámci série, nejzajímavější, obzvláště ten malej zmetek Kokichi. Skvělý anglický dabing jim ještě přidává a hudba se nese v duchu předchůdců, je tedy správně praštěná.

Jako celek je Danganronpa 3 jednoznačně vyvrcholením vize nastavené počátkem série. V žádném případě nemůže nastolený styl sedět všem, ba dokonce ho dost lidí určitě nedokáže skousnout. Faktem ale zůstává, že nic tak unikátního, jako Danganronpa, příliš často na herní scéně nevzniká.