Nebudu lhát. Od Risen jsem čekal podobný zážitek, jaký jsem dostal od série Gothic. Prvních pár hodin jsem si hýčkal naději že se moje přání splní, ale i když je rukopis Piranha Bytes nezaměnitelný, vydali se tentokrát jiným směrem. Risen opravdu připomíná první díl Gothicu, ale bohužel jen formou.
Ostrov je podobně nahuštěný a členitý jako bývalá Vězeňská kolonie. Což mimo jiné znamená, že jakákoliv cesta mezi dvěma body vede přes zástup nepřátel. Naštěstí to na čtvrtý pokus konečně vyšlo a hra obsahuje použitelný soubojový systém. Tedy takový, v němž je možné taktizovat, krýt se a dokonce obstát v potyčce s víc než jedním protivníkem. Odpadlo tak stereotypní, i když pro Gothic typické lákání vyhlédnuté oběti ze skupinky. To naopak v Risen téměř nejde. Jednotliví nepřátelé mají specifický útok, platí na ně jiná taktika, případně trestají oblíbené chyby. Bohužel v pozdějších fázích je bojů úmorně moc.
Risen je totiž zoufale nevyvážený. Po přesunu do bezpečné lokace jsem zažil snahu o převrat v táboře banditů, výcvik v Klášteře a policejní práci v Přístavním městě. Rvačkám jsem se nevyhnul, ale stěžejní bylo zpovídání NPC a sbírání předmětů v přísně ohraničené lokaci. První kapitola má téměř adventurní nádech. Její questy byly zdaleka nejzajímavější a také mi zabrala nejvíc času - asi polovinu hry. Druhá kapitola je o prozkoumávání krajiny a zbylé dvě o bojích v podzemí.
Podzemní lokace jsou silná stránka hry. Vypadají parádně, strašidelně a dýchá z nich hutná atmosféra. Jsou plné pastí, slepých chodeb a smrtelně nebezpečných nepřátel. Častokrát jsem se polomrtvý dobelhal do nějaké zatuchlé kobky desítky metrů hluboko a připadal si úplně ztracený. Vyplatí se předem zásobit lektvary a kouzly, protože jen s mečem se projít nedají. A to myslím doslova. Zatímco Gothic 1,2,3 jsem hrál za bojovníka a magii se skřípěním zubů toleroval, tady jsem se bez kouzelných svitků neobešel. Mimo těch stěžejních jsem nejvíc ocenil svitek na vytvoření úslužného kostlivce Freda, bez něhož bych se na konec hry možná ani nedostal.
Risen je, zejména ke konci, nesmlouvavě obtížný. Tutoriál mě namlsal na bezstarostnou procházku po krajině. Z toho mě sice první kapitola rychle vyléčila, ale když jsem během ní svého Nýmanda Odnikud vycvičil na schopného bojovníka, věřil jsem, že zbytek hry s trochou snahy v pohodě zvládnu. Z toho mě zase vyléčila třetí kapitola. I s nejlepším brněním a s nejlepší zbraní jsem měl s nepřáteli problémy. Spousta z nich mě byla schopná zabít na tři povedené rány a pravidelně byli ve férovce tři na jednoho. Je potřeba přiznat, že jsem udělal chybu když jsem si nenechal vycvičit sílu na maximální hodnotu sto, ale vyplýtval jsem na to naskrblené lektvary. Svou roli určitě sehrálo, že jediný schopný učitel mečů necvičí bojovníky Inkvizice a tak jsem se zasekl na sedmé úrovni z celkových desíti.
Zkušenostních bodů je k dispozici dostatek. Je dobré investovat do alchymie, protože přínos z lektvarů se bohatě vyplatí. Kovářství jsem využil hlavně pro zlatnictví a páčení zámků je nutnost. To se mimochodem znovu změnilo a je kompromisem mezi proslaveným, ale občas otravným systémem z prvních dvou Gothiců a fádním automatickým otevřením z toho třetího. Lukostřelba se hodí zvlášť v pozdějších pasážích, ale jako primární bojový systém není z různých důvodů použitelná.
Příběh je zajímavý, ale svůj potenciál vcelku promrhal. Odhalení osudu zbytku království se odbylo třemi krátkými větami, i když by na něm bylo možné postavit syrovou atmosféru. Napínavé pátrání po ztracených artefaktech se smrsklo na sérii nudných repetitivních úkolů a epický vpád do základny nepřátel se ukázal být pošetilou akcí, protože přísně střežená nedobytná pevnost měla na opačné straně doširoka otevřený a mizerně hlídaný vchod. Mimo inkvizitora mi mužské postavy přišly zaměnitelné a fádní. Alespoň Patty mi přirostla k srdci. Hudba je podařená, ale ani ona nedosahuje kvality předchozích her.
Risen se tváří jako lépe vypadající sourozenec Gothicu, ale spousta drobných chyb a několik větších z něj udělaly nafintěného levobočka. Pokud jste dohráli všechny tři díly a nechcete opouštět tamní svět, je Risen schůdné východisko z nouze. Zvlášť ke konci jsem si ovšem říkal, že bych si mnohokrát raději zahrál první díl v téhle grafice a s tímhle ovládáním.
Ostrov je podobně nahuštěný a členitý jako bývalá Vězeňská kolonie. Což mimo jiné znamená, že jakákoliv cesta mezi dvěma body vede přes zástup nepřátel. Naštěstí to na čtvrtý pokus konečně vyšlo a hra obsahuje použitelný soubojový systém. Tedy takový, v němž je možné taktizovat, krýt se a dokonce obstát v potyčce s víc než jedním protivníkem. Odpadlo tak stereotypní, i když pro Gothic typické lákání vyhlédnuté oběti ze skupinky. To naopak v Risen téměř nejde. Jednotliví nepřátelé mají specifický útok, platí na ně jiná taktika, případně trestají oblíbené chyby. Bohužel v pozdějších fázích je bojů úmorně moc.
Risen je totiž zoufale nevyvážený. Po přesunu do bezpečné lokace jsem zažil snahu o převrat v táboře banditů, výcvik v Klášteře a policejní práci v Přístavním městě. Rvačkám jsem se nevyhnul, ale stěžejní bylo zpovídání NPC a sbírání předmětů v přísně ohraničené lokaci. První kapitola má téměř adventurní nádech. Její questy byly zdaleka nejzajímavější a také mi zabrala nejvíc času - asi polovinu hry. Druhá kapitola je o prozkoumávání krajiny a zbylé dvě o bojích v podzemí.
Podzemní lokace jsou silná stránka hry. Vypadají parádně, strašidelně a dýchá z nich hutná atmosféra. Jsou plné pastí, slepých chodeb a smrtelně nebezpečných nepřátel. Častokrát jsem se polomrtvý dobelhal do nějaké zatuchlé kobky desítky metrů hluboko a připadal si úplně ztracený. Vyplatí se předem zásobit lektvary a kouzly, protože jen s mečem se projít nedají. A to myslím doslova. Zatímco Gothic 1,2,3 jsem hrál za bojovníka a magii se skřípěním zubů toleroval, tady jsem se bez kouzelných svitků neobešel. Mimo těch stěžejních jsem nejvíc ocenil svitek na vytvoření úslužného kostlivce Freda, bez něhož bych se na konec hry možná ani nedostal.
Risen je, zejména ke konci, nesmlouvavě obtížný. Tutoriál mě namlsal na bezstarostnou procházku po krajině. Z toho mě sice první kapitola rychle vyléčila, ale když jsem během ní svého Nýmanda Odnikud vycvičil na schopného bojovníka, věřil jsem, že zbytek hry s trochou snahy v pohodě zvládnu. Z toho mě zase vyléčila třetí kapitola. I s nejlepším brněním a s nejlepší zbraní jsem měl s nepřáteli problémy. Spousta z nich mě byla schopná zabít na tři povedené rány a pravidelně byli ve férovce tři na jednoho. Je potřeba přiznat, že jsem udělal chybu když jsem si nenechal vycvičit sílu na maximální hodnotu sto, ale vyplýtval jsem na to naskrblené lektvary. Svou roli určitě sehrálo, že jediný schopný učitel mečů necvičí bojovníky Inkvizice a tak jsem se zasekl na sedmé úrovni z celkových desíti.
Zkušenostních bodů je k dispozici dostatek. Je dobré investovat do alchymie, protože přínos z lektvarů se bohatě vyplatí. Kovářství jsem využil hlavně pro zlatnictví a páčení zámků je nutnost. To se mimochodem znovu změnilo a je kompromisem mezi proslaveným, ale občas otravným systémem z prvních dvou Gothiců a fádním automatickým otevřením z toho třetího. Lukostřelba se hodí zvlášť v pozdějších pasážích, ale jako primární bojový systém není z různých důvodů použitelná.
Příběh je zajímavý, ale svůj potenciál vcelku promrhal. Odhalení osudu zbytku království se odbylo třemi krátkými větami, i když by na něm bylo možné postavit syrovou atmosféru. Napínavé pátrání po ztracených artefaktech se smrsklo na sérii nudných repetitivních úkolů a epický vpád do základny nepřátel se ukázal být pošetilou akcí, protože přísně střežená nedobytná pevnost měla na opačné straně doširoka otevřený a mizerně hlídaný vchod. Mimo inkvizitora mi mužské postavy přišly zaměnitelné a fádní. Alespoň Patty mi přirostla k srdci. Hudba je podařená, ale ani ona nedosahuje kvality předchozích her.
Risen se tváří jako lépe vypadající sourozenec Gothicu, ale spousta drobných chyb a několik větších z něj udělaly nafintěného levobočka. Pokud jste dohráli všechny tři díly a nechcete opouštět tamní svět, je Risen schůdné východisko z nouze. Zvlášť ke konci jsem si ovšem říkal, že bych si mnohokrát raději zahrál první díl v téhle grafice a s tímhle ovládáním.
Sigil II
Pro: slušný soubojový systém, podzemní lokace, zajímavý příběh, místy hutná atmosféra, krajina je neskutečně bohatá
Proti: kapitoly jsou nevyvážené, silných postav je minimum, v závěru jsou úkoly úmorné, promrhaný potenciál