Naprosto neznámá hra a přitom úžasné překvápko s jednoduchým, avšak vlastně naprosto skvělým dosud neviděným konceptem jako dělaným pro VR. The Invisible Hours není hra v pravém smyslu, ale ani klasický interaktivní film s fixní kamerou a volbami. Celé to je vlastně jedno komplexní "divadelní" představení, natvrdo naskriptovaná sekvence, kde hráč figuruje pouze v roli pozorovatele. A pokud nepočítám čtení těch několika dopisů a novinových výstřižků poházených po celé lokaci, žádné jiné interaktivní prvky hratelnosti The Invisible Hours nenabízí. Kdo chce hrát hru, tak raději ruce pryč.
Proč ale stojí The Invisible Hours za to, je určitě onen zmiňovaný koncept a na to, že se jedná o první titul svého druhu, je překvapivě dotažen do velmi atraktivní a kvalitní podoby. Celá hra se odehrává na soukromém ostrůvku, který tvoří malý pozemek a obytná vila. Graficky to i přes svá omezení nevypadá vůbec špatně, má to styl i atmošku, rozpohybované je to též skvěle, ale hlavně - je to parádně napsané a nadabované. V tomhle ohledu (myšlen writing) si The Invisible Hours vytírá podlahu i s většinovou současnou tříáčkovou produkcí.
I když jsem vlastně nehrál a ani o ničem nerozhodoval, stejně mě pozorování celého příběhu neskutečně bavilo a s každou kapitolou (celkem 4) jsem chtěl vědět víc a víc. Každou scénu trvající v reálném čase od 10 do 20 minut určitě nelze pobrat naráz a řadu twistů a podzápletek hráč na první dobrou neodhalí. Užitečná je tedy funkce převíjení času, díky které může hráč sledovat celou scénu z různých úhlů a být na více místech naráz. Hlavní zábava tkví ve spojování si souvislostí a skládaní střípku tím, jak hráč sleduje jednotlivé postavy, jejich chování a interakce mezi sebou. A jsou to vskutku bohaté a komplexní sekvence s mnoha většími i menšími detaily. Díky tomu hra i přes místy pomalejší tempo a nijakou "hratelnou" náplň nedokáže nudit.
Atmosférou to připomíná staré detektivky a díky zasazení a mírné stylizaci jsem si také jsem vzpomněl na adventure kousky jako Sinking Island či Syberia, byť to bude spíš jen můj osobní dojem. Ve skutečnosti je to dostatečně odlišné. Z čeho může plynout zklamání je ovšem závěr, který jednak využívá deus ex machina, což mi osobně žíly zas až tak netrhalo. Co mi ale vadilo byl nedotažený konec, jenž sice po stránce scénáře dopointovaný je, ale technicky končí poněkud useknutě. Alespoň krátkou zakončující cutscénu by si to určitě zasloužilo. Hra obsahuje i jakýsi skrytý ending, ale k němu se stejně většina hráčů nedostane vzhledem k poměrně složitému způsobu, jak ho aktivovat.
Jinak ale za mě dobrý. Fandům interaktivních kousků a walking simulatorů můžu jednoznačně doporučit. A sám bych určitě nepohrdnul i případnými dalšími tituly podobného ražení. Možností a témat by bylo nepřeberné množství.
Proč ale stojí The Invisible Hours za to, je určitě onen zmiňovaný koncept a na to, že se jedná o první titul svého druhu, je překvapivě dotažen do velmi atraktivní a kvalitní podoby. Celá hra se odehrává na soukromém ostrůvku, který tvoří malý pozemek a obytná vila. Graficky to i přes svá omezení nevypadá vůbec špatně, má to styl i atmošku, rozpohybované je to též skvěle, ale hlavně - je to parádně napsané a nadabované. V tomhle ohledu (myšlen writing) si The Invisible Hours vytírá podlahu i s většinovou současnou tříáčkovou produkcí.
I když jsem vlastně nehrál a ani o ničem nerozhodoval, stejně mě pozorování celého příběhu neskutečně bavilo a s každou kapitolou (celkem 4) jsem chtěl vědět víc a víc. Každou scénu trvající v reálném čase od 10 do 20 minut určitě nelze pobrat naráz a řadu twistů a podzápletek hráč na první dobrou neodhalí. Užitečná je tedy funkce převíjení času, díky které může hráč sledovat celou scénu z různých úhlů a být na více místech naráz. Hlavní zábava tkví ve spojování si souvislostí a skládaní střípku tím, jak hráč sleduje jednotlivé postavy, jejich chování a interakce mezi sebou. A jsou to vskutku bohaté a komplexní sekvence s mnoha většími i menšími detaily. Díky tomu hra i přes místy pomalejší tempo a nijakou "hratelnou" náplň nedokáže nudit.
Atmosférou to připomíná staré detektivky a díky zasazení a mírné stylizaci jsem si také jsem vzpomněl na adventure kousky jako Sinking Island či Syberia, byť to bude spíš jen můj osobní dojem. Ve skutečnosti je to dostatečně odlišné. Z čeho může plynout zklamání je ovšem závěr, který jednak využívá deus ex machina, což mi osobně žíly zas až tak netrhalo. Co mi ale vadilo byl nedotažený konec, jenž sice po stránce scénáře dopointovaný je, ale technicky končí poněkud useknutě. Alespoň krátkou zakončující cutscénu by si to určitě zasloužilo. Hra obsahuje i jakýsi skrytý ending, ale k němu se stejně většina hráčů nedostane vzhledem k poměrně složitému způsobu, jak ho aktivovat.
Jinak ale za mě dobrý. Fandům interaktivních kousků a walking simulatorů můžu jednoznačně doporučit. A sám bych určitě nepohrdnul i případnými dalšími tituly podobného ražení. Možností a témat by bylo nepřeberné množství.
Pro: koncept, komplexní příběh a napínavé dialogy, kvalitní dabing, vizuální zpracování - animace i grafika jako taková
Proti: nedotažený konec, pro někoho asi i deus ex machina pointa