Příběh zabere něco kolem tří hodin. Tony Luciano, jako syn mafiánského šéfe, vystřílí při záchraně své milované, Cherry Popz, bar Kim Čong Illa v podprsence. To spustí válku mafiánkých rodin a …. ne, tohle není podstatný.

Zápletka, jenž doprovází tuhle zběsilou a šílenou střílečku, je stejně tak bláznivá, jako celý průběh a stylizace hry. Kromě humoru by si zasloužilo vyzdvihnou styl vyprávění příběhu. Ten je vyprávěn další postavou a to je vlastně jen prostor pro další vrstvu humoru.

Kromě myši se zde uplatní i používání směrových kláves. Ty se používají třeba na otevírání dveří, ale i na odstranění „bordelu“ z kamery. Jako jsou třeba Tonyho vlasy, které kvůli „nedostatku gelu“ padají Tonymu a do obličeje a zaclání tak výhled hráči. Což je určitě fajn zpestření a při vyšší obtížnosti to dokáže rozproudit krev.

Blue Estate jako rail shooter funguje tak jak má a největší jeho síla je v humoru. Bohužel (zároveň bohu dík) je dost krátká. Nepřidá tomu ani arkádový režim, protože je možné ho projít jen v příběhových misích a těch je pomálu (úroveň na hřbitově je skvělá v obou režimech).

Příště budu muset sáhnout po hře do Herní výzvy, která nebude mít dva komentáře, jenž říkají o hře úplně vše...

Herní výzva 2019 - 10. "Barevný svět"