Snaha dohrát tenhle můj dvacetiletý rest nedopadla úplně dobře. Jedná se o možná nejproblémovější hru, se kterou bych za normálních okolností už dávno seknul. Po vydání na GOGu mi na mojí předchozí konfiguraci s W7 zamrzala už při intru a bylo potřeba natvrdo restartovat počítač. Prakticky šla spustit jen jednou a pak už vůbec. Po přechodu na W10 se situace zlepšila, ale stále jsem se potýkal s věčnými problémy jako pády při uložení, pády při spuštění nebo pády prostě jen tak. Jednou nešel zvuk, podruhé se mi hra spustila v úplně jiném rozlišení než měla nebo se odmítala spustit úplně. Nekonečně pokusy dorazit Outlaws tak ve mě zanechaly spíše hořkost a nasrání.
Ve své době přitom Outlaws přinesl docela neviděný prvek a to částečně otevřený level-design. Druhá mise (nejlepší ve hře) totiž byla součástí dema, s plně přístupným městečkem, kde si hráč mohl zvolit, jestli půjde vlevo, vpravo, středem nebo zadem, jestli proskočí výlohou nebo se zakempí na střeše. V době klasických důmovek tak Outlaws působil trochu jako zjevení. Demo jsem hrál neustále dokola a nemohl se nabažit té volnosti.
Bohužel, né všechny levely se povedly. Jsou tady dva naprosto příšerné kousky (Saw Mill, Mines) a zbytek je spíše průměrný. Jednotvární nepřátelé a občasný podpásový zákys v průchodu taky nejsou věci, které bych kvitoval s nadšením. Naopak soundtrack byl a je stále úžasný a stylové, ručně kreslené, animace mají velký vliv na atmosféru.
Utržené zranění se řídím jakýmsi systémem nahodilosti, kde dostanete brokovnicí do hrudi z jednoho metru a maximálně vás to posune o pět metrů dozadu, jindy vám pistolník se dvěma revolvery uštědří headshot na půl kilometru. I díky tomu je Outlaws relativně obtížná hra. Souboje s bossy mají nepěknou vlastnost, že jdete k zemi na jeden zásah a často se tak stanou spíše snahou o zásah pixelu, který trčí ze dveří nebo zpoza bedny. Navíc jsou tyhle pixel huntingy zakončeny nešetrným naskočením animace a člověk si tak ani nemůže užít pocit zadostiučinění.
Outlaws nezestárnul zrovna s grácií a rozhodně bych ho dneska nemohl nikomu doporučit. Jestli ale existuje nějaký seznam her, které si nejvíce zaslouží remaster, tak tahle FPS od Lucas Arts tam určitě patří.
Ve své době přitom Outlaws přinesl docela neviděný prvek a to částečně otevřený level-design. Druhá mise (nejlepší ve hře) totiž byla součástí dema, s plně přístupným městečkem, kde si hráč mohl zvolit, jestli půjde vlevo, vpravo, středem nebo zadem, jestli proskočí výlohou nebo se zakempí na střeše. V době klasických důmovek tak Outlaws působil trochu jako zjevení. Demo jsem hrál neustále dokola a nemohl se nabažit té volnosti.
Bohužel, né všechny levely se povedly. Jsou tady dva naprosto příšerné kousky (Saw Mill, Mines) a zbytek je spíše průměrný. Jednotvární nepřátelé a občasný podpásový zákys v průchodu taky nejsou věci, které bych kvitoval s nadšením. Naopak soundtrack byl a je stále úžasný a stylové, ručně kreslené, animace mají velký vliv na atmosféru.
Utržené zranění se řídím jakýmsi systémem nahodilosti, kde dostanete brokovnicí do hrudi z jednoho metru a maximálně vás to posune o pět metrů dozadu, jindy vám pistolník se dvěma revolvery uštědří headshot na půl kilometru. I díky tomu je Outlaws relativně obtížná hra. Souboje s bossy mají nepěknou vlastnost, že jdete k zemi na jeden zásah a často se tak stanou spíše snahou o zásah pixelu, který trčí ze dveří nebo zpoza bedny. Navíc jsou tyhle pixel huntingy zakončeny nešetrným naskočením animace a člověk si tak ani nemůže užít pocit zadostiučinění.
Outlaws nezestárnul zrovna s grácií a rozhodně bych ho dneska nemohl nikomu doporučit. Jestli ale existuje nějaký seznam her, které si nejvíce zaslouží remaster, tak tahle FPS od Lucas Arts tam určitě patří.
Silent Hill: The Short Message