Na rozdíl od Paula to řeknu hned na úvod: jsem rád, že tenhle remake vznikl. A to hlavně proto, že by mě Outcast jinak úplně minul. Voxelová grafika je sice zajímavá raritka, ale dneska už vypadá natolik hnusně, že moderního hráče jen těžko zaujme. Proto remake vítám a jsem rád, že jsem si takto mohl doplnit hráčské vzdělání. Vezměme to ale postupně.
To, co se ze začátku jeví jako RPG, se nakonec ukáže spíše jako akční adventura. Určitý progress tam sice cítit je, ale to, jakým způsobem hráč postupuje herním světem či v jakém pořadí se do jednotlivých oblastí vydá, je čistě na něm. Všechny lokace jsou příjemně odlišné a když už mě jedna začala pomalu unavovat, byl konec a pustil jsem se na další. Paradoxně jako ta nejhorší se mi jevila hned ta úplně první. Shamazaar je region inspirovaný stupňovitými rýžovými poli typickými pro asijské země. Na oko super, ale velmi brzy hráč poznává, že je hra co do ovladatelnosti postavy hodně krkolomná a to neustále drápání se po jednotlivých stupních brzy unaví (hezky jsem si připomněl zdolávání hor ve Skyrimu). Zároveň je to lokace v celé hře nejroztahanější. Zbylé regiony jsou naopak dost malé, což jsem především v pozdějších fázích hry už určitě uvítal.
Postupně jsem tedy navštívil bažinatý Okasankaar (který byl boží jak po stránce hratelnosti, tak graficky), džunglovitý Okaar (vizuálně krásný, hádanky na na pěst a nejvíc je tu vidět zastaralý design) a lávou a popelem pokrytý Montazaar (vizuálně ok a svižná lokace). Nesmím zapomenout na pouštní město Okriana v regionu Talanzaar, které funguje jako sídlo hlavního záporáka a také jako centrální hub s obchodníky a questy směřujícími hráče skrze daoky (nebo chaapa´ai chcete-li) do ostatních regionů.
Všechny lokace jsou po stránce vizuální zremakovány parádně, byť že je to jinak 1:1 předělávka, tak jsem odpozoroval jisté přežitky v designu. Povrch je málo členitý, je tu minimum cut-scén, munice a loot často narvaný do okrajů místností jak v Doomu mě drtil, design lokací je často čistě účelný pro puzzly a rozhodně to ne vždycky působí jako uvěřitelný svět - např. některé do určité doby uzavřené lokace kvádrovitě ohraničené kolem dokola horami. S tím se ale dalo počítat. Co mě ovšem příjemně překvapilo jsou questy. Vesměs jde pořád o klasiku - dones, přines, sejmi - ale všechno to je orámcováno příběhem a na rok 1999 je to fakt dobrý. Dnešní standardy jsou samozřejmě už někde jinde (nebo resp. měly by být, žejo Ubisofte), ale že je to takové nenáročné mi tady ani moc nevadilo. Příběh je jednoduchoučký, možná až trochu schematický. Dialogy se ale vezou spíše na vlně humoru a funguje to dobře. Hra ovšem není úplně mělká. Kultura Talanů a jejich strasti a příběhy mě poslouchat bavilo a je za tím vidět tvůrčí práce a představivost. Jednoho dne bych se určitě na Adelphu rád vrátil a užil si ji i jako moderní dobrodružství ve formě plnohodnotného pokračování, které celý svět rozvine.
Vrátil bych se ještě k technické stránce. Vzhledem k tomu, že to dělalo studio o pár lidech, je pochopitelně nedomrlá. Samotná grafika je super a jen tak se neokouká, ale hráč chtě nechtě narazí na zabugované animace a další technické ústupky. Občas kvůli tomu hra vypadá jako v alpha verzi, což je trochu škoda. Potěšilo upravené chování zbraní, které v původní hře vypadá dost komicky. Technicky nejsou souboje nic moc, AI je stupidní a hráč - stejně jako protivník - běhá akorát sem a tam, střílí a doufá, že mu nedojde munice. Naštěstí akce je spíše okrajového rázu, nepřátel je po mapě rozeseto relativně málo a tak se mi střílení zprotivit nestihlo. Optimalizace je také mizerná, hra se často potrhává a takový Okaar mi třeba často běžel sotva při 40 snímcích.
Soundtrack je super, ale je ho trochu málo a po 30h se ta smyčka několika epických tracků už docela ohraje a osobně bych ocenil spíše nějaké poklidné brnkání a onen intenzivní orchestr si nechal na nějaké vyhrocenější chvíle. Ale to také přičítám spíše na vrub věku původní hry.
K Outcast musí hráč přistupovat s určitými očekáváními. Původní hra musela být ve své době fakt něco a tvůrci to poctivě vizuálně omladili. Nic víc, nic míň. Vypadá to zas dobře, hraje se to pořád docela dobře, ale jako celek je to už tak trochu relikt minulosti. Ale jsem rád, že jsem si to v téhle podobě mohl zahrát.
To, co se ze začátku jeví jako RPG, se nakonec ukáže spíše jako akční adventura. Určitý progress tam sice cítit je, ale to, jakým způsobem hráč postupuje herním světem či v jakém pořadí se do jednotlivých oblastí vydá, je čistě na něm. Všechny lokace jsou příjemně odlišné a když už mě jedna začala pomalu unavovat, byl konec a pustil jsem se na další. Paradoxně jako ta nejhorší se mi jevila hned ta úplně první. Shamazaar je region inspirovaný stupňovitými rýžovými poli typickými pro asijské země. Na oko super, ale velmi brzy hráč poznává, že je hra co do ovladatelnosti postavy hodně krkolomná a to neustále drápání se po jednotlivých stupních brzy unaví (hezky jsem si připomněl zdolávání hor ve Skyrimu). Zároveň je to lokace v celé hře nejroztahanější. Zbylé regiony jsou naopak dost malé, což jsem především v pozdějších fázích hry už určitě uvítal.
Postupně jsem tedy navštívil bažinatý Okasankaar (který byl boží jak po stránce hratelnosti, tak graficky), džunglovitý Okaar (vizuálně krásný, hádanky na na pěst a nejvíc je tu vidět zastaralý design) a lávou a popelem pokrytý Montazaar (vizuálně ok a svižná lokace). Nesmím zapomenout na pouštní město Okriana v regionu Talanzaar, které funguje jako sídlo hlavního záporáka a také jako centrální hub s obchodníky a questy směřujícími hráče skrze daoky (nebo chaapa´ai chcete-li) do ostatních regionů.
Všechny lokace jsou po stránce vizuální zremakovány parádně, byť že je to jinak 1:1 předělávka, tak jsem odpozoroval jisté přežitky v designu. Povrch je málo členitý, je tu minimum cut-scén, munice a loot často narvaný do okrajů místností jak v Doomu mě drtil, design lokací je často čistě účelný pro puzzly a rozhodně to ne vždycky působí jako uvěřitelný svět - např. některé do určité doby uzavřené lokace kvádrovitě ohraničené kolem dokola horami. S tím se ale dalo počítat. Co mě ovšem příjemně překvapilo jsou questy. Vesměs jde pořád o klasiku - dones, přines, sejmi - ale všechno to je orámcováno příběhem a na rok 1999 je to fakt dobrý. Dnešní standardy jsou samozřejmě už někde jinde (nebo resp. měly by být, žejo Ubisofte), ale že je to takové nenáročné mi tady ani moc nevadilo. Příběh je jednoduchoučký, možná až trochu schematický. Dialogy se ale vezou spíše na vlně humoru a funguje to dobře. Hra ovšem není úplně mělká. Kultura Talanů a jejich strasti a příběhy mě poslouchat bavilo a je za tím vidět tvůrčí práce a představivost. Jednoho dne bych se určitě na Adelphu rád vrátil a užil si ji i jako moderní dobrodružství ve formě plnohodnotného pokračování, které celý svět rozvine.
Vrátil bych se ještě k technické stránce. Vzhledem k tomu, že to dělalo studio o pár lidech, je pochopitelně nedomrlá. Samotná grafika je super a jen tak se neokouká, ale hráč chtě nechtě narazí na zabugované animace a další technické ústupky. Občas kvůli tomu hra vypadá jako v alpha verzi, což je trochu škoda. Potěšilo upravené chování zbraní, které v původní hře vypadá dost komicky. Technicky nejsou souboje nic moc, AI je stupidní a hráč - stejně jako protivník - běhá akorát sem a tam, střílí a doufá, že mu nedojde munice. Naštěstí akce je spíše okrajového rázu, nepřátel je po mapě rozeseto relativně málo a tak se mi střílení zprotivit nestihlo. Optimalizace je také mizerná, hra se často potrhává a takový Okaar mi třeba často běžel sotva při 40 snímcích.
Soundtrack je super, ale je ho trochu málo a po 30h se ta smyčka několika epických tracků už docela ohraje a osobně bych ocenil spíše nějaké poklidné brnkání a onen intenzivní orchestr si nechal na nějaké vyhrocenější chvíle. Ale to také přičítám spíše na vrub věku původní hry.
K Outcast musí hráč přistupovat s určitými očekáváními. Původní hra musela být ve své době fakt něco a tvůrci to poctivě vizuálně omladili. Nic víc, nic míň. Vypadá to zas dobře, hraje se to pořád docela dobře, ale jako celek je to už tak trochu relikt minulosti. Ale jsem rád, že jsem si to v téhle podobě mohl zahrát.
Pro: chytlavá hratelnost, originální svět, různorodé lokace, hromada solidních questů, humor, hezká grafika, poctivý remaster
Proti: technická stránka a optimalizace, určité dnes již zastaralé mechanismy a designérské postupy, např. příšerně pomalé nakupování munice s nutností pár minut čekat, než ji obchodník vyrobí, nevyužité portály