To the Moon jsem si chtěl zahrát od té doby, co jsem slyšel nádherný soundtrack, jímž hra disponuje, ale odrazovala mě grafika, kterou má na svědomí RPG Maker. Poté, co na mé vlastní svatbě hrála Johnyho verze For River spolu s Take Me Anywhere, jsem však ke hře cítil jakýsi dluh, který bylo třeba konečně splatit.

Vše stojí na opravdu kvalitním příběhu, jež mě chytl a nepustil až do samotného konce. Aby bylo možné dokončit zadaný úkol, bylo třeba procházet čím dál tím starší Johnyho vzpomínky a pomocí vyslechnutí rozhovorů a nacházení důležitých předmětů rozplétat veškeré nitky.

Rozhovory byly v převážné většině opravdu skvělé, ale předměty (včetně mého oblíbeného plyšového ptakopyska) se neustále opakovaly. A opakoval se také postup, jak se posunout zase o kousek dál. Získat paměťová spojení, najít memento a poskládat puzzle, to opravdu není herní mechanika, kterou bych mohl vychvalovat do nebes.

Jak už jsem psal, hlavním prvkem je zde příběh, ale pouze ten mi u her nestačí, ať už je podpořen sebelepším hudebním podkresem. To the Moon však v podstatě nic jiného nenabízí, což je určitě škoda. Nečekal jsem žádný herní klenot, ale i tak podle mě mohl být první komerční počin Freebird Games o poznání lepší.