Japonské hry u nás zrovna dvakrát neletí, ale první díl Ni No Kuni byl přecijen na PlayStationu 3 docela modlou, s půl milionem prodaných kopií šlo o jednu z nejprodávanějších her na tehdejší generaci konzolí. Tenhle díl je naštěstí ale stejně stavěn tak, aby si ho užil i někdo předchozí hrou naprosto nepolíbený.
Hra má navíc už odzačátku docela rychlý spád. Člověk hned skáče od jednoho úkolu k druhému a postupně na sebe vše navazuje. Ve hře se navíc setkává několik různých žánrů, v rámci stavby království se vlastně jedná o takovou budovatelskou strategii, klasické souboje, systém levelování a nabírání týmu zase zapadají do JRPG a na mapě se nacházejí i speciální události skrývající realtimovou strategii.
To všechno hráč potkává v honbě za napínavým, leč často naivním příběhem plným všemožných klišé. Ale vesměs to působí, jako by to ke hře patřilo, hlavní hrdina je přecijen ještě malé dítě, což se výrazně odráží i na jeho pohledu na svět. Kvůli tomu je ale i příběh silně předvádatelný, což vynahradí jen konec hry, který skrývá malé překvapení. Obecně si hru určitě mnohem více užije fanoušek animovaných filmů, zejména pak japonských.
Gameplay je sice dost zábavný a člověk se u hry úplně nenudí, přesto jsou ve hře některé nešvary, které si letošní hry už mohly opravdu odpustit - na mapě se například nezobrazují úrovně některých výzev a nepřátel a tak k nim je nutné dojít pěšky, na trend smysluplných vedlejších questů se tady úplně zapomnělo a většina z nich se drží schématu "přines" a "zabij" ... a hra se potýká i s mnoha dalšími problémy, které docela jistě souvisejí s tím, že se jedná o asijskou hru, protože větišna z nich je naprosto typická.
Je ale nadmíru jasné, že slávy prvního dílu prostě nedosáhne. To však neznamená, že by neměla co nabídnout, je to jen hra pro dost specifické publikum, ale dá se v ní bezesporu po několik desítek hodin ztratit.
Hra má navíc už odzačátku docela rychlý spád. Člověk hned skáče od jednoho úkolu k druhému a postupně na sebe vše navazuje. Ve hře se navíc setkává několik různých žánrů, v rámci stavby království se vlastně jedná o takovou budovatelskou strategii, klasické souboje, systém levelování a nabírání týmu zase zapadají do JRPG a na mapě se nacházejí i speciální události skrývající realtimovou strategii.
To všechno hráč potkává v honbě za napínavým, leč často naivním příběhem plným všemožných klišé. Ale vesměs to působí, jako by to ke hře patřilo, hlavní hrdina je přecijen ještě malé dítě, což se výrazně odráží i na jeho pohledu na svět. Kvůli tomu je ale i příběh silně předvádatelný, což vynahradí jen konec hry, který skrývá malé překvapení. Obecně si hru určitě mnohem více užije fanoušek animovaných filmů, zejména pak japonských.
Gameplay je sice dost zábavný a člověk se u hry úplně nenudí, přesto jsou ve hře některé nešvary, které si letošní hry už mohly opravdu odpustit - na mapě se například nezobrazují úrovně některých výzev a nepřátel a tak k nim je nutné dojít pěšky, na trend smysluplných vedlejších questů se tady úplně zapomnělo a většina z nich se drží schématu "přines" a "zabij" ... a hra se potýká i s mnoha dalšími problémy, které docela jistě souvisejí s tím, že se jedná o asijskou hru, protože větišna z nich je naprosto typická.
Je ale nadmíru jasné, že slávy prvního dílu prostě nedosáhne. To však neznamená, že by neměla co nabídnout, je to jen hra pro dost specifické publikum, ale dá se v ní bezesporu po několik desítek hodin ztratit.
Detroit: Become Human
Pro: krásná animovaná grafika, pohádková hudba, spousta možností a aktivit, dobře zakončený děj
Proti: triviální souboje, občas chybějící dabing, konzolové ovládání (na PC), příběh naivní a plný klišé, některé možnosti jsou jen do počtu