Když někde čtu nebo slyším název Stunts, okamžitě si to spojím s určitým obdobím. S obdobím, kdy mi bylo dvanáct a já tehdy trávil víkendová odpoledne opakovaným hraním oněch několika málo her, které jsme měli na disku. Spolu s Doomem, Wolfensteinem 3D, Monkey Islandem a několika dalšími patřilo i Stunts mezi hry, o kterých jsme vedli debaty ve škole a které zkrátka šlo hrát znovu a znovu aniž by člověka omrzely.
Dodnes si zřetelně vzpomínám na úvodní hudbu, která začala po spuštění hrát v hlavním menu. Asi každý hráč má podobný zážitek, kdy si naprosto zřetelně pamatuje nějakou melodii ze hry i přes to, že danou hru snad patnáct let nehrál.
Hraní Stunts byl zvláštní zážitek, trochu odlišný oproti jiným tehdejším hrám. Byla to směsice závodů, bizarností, svým způsobem humoru i bláznovství zároveň. Byla tu možnost hrát sám anebo s oponentem jednu z předem nadefinovaných závodních tratí anebo si hráč mohl v editoru postavit trať vlastní. Dodnes nezapomenu na nikdy nekončící zábavu, když jsem v editoru tratí stavěl šílenější a ještě absurdnější tratě, které jsem následně dával zahrát spolužákovi. Čím divnější, tím lépe!
Zamrzlá vozovka, různé prudké a vyvýšené zatáčky, nadzemní mosty různých tvarů a délek, tunely, to vše byl jenom zlomek z věcí, se kterými si mohl hráč vyhrát až do zblbnutí.
Veškeré stavění vlastních tratí bylo třeba přizpůsobovat jednomu z předem definovaných terénů, přičemž každý terén měl jinak kopce, jinak vodní plochy atd. Mimochodem, až po mnoha letech jsem zjistil, že existuje klávesová zkratka, která umožňovala editovat i jinak needitovatelné položky (terén, kopce, vodní plochy..). Samotnou kapitolou o sobě byl výběr z různých typů aut, u kterých si hráč mohl (navíc!) vybrat i barvu. V té době neskutečná věc. Pamatuju si, že jsem jezdil ve fialovém Lamborghini Countach, přičemž každý model auta měl svůj vlastní grafický interiér.
Nakonec, samotné gró hry - závody s oponentem. Začátek vidíte z perspektivy, že vaše auto vyjíždí na trať. Načež začala jízda o čas, která častokrát končila pohledem na rozbité čelní sklo vašeho auta. Čím šílenější trať a obtížnější oponent, tím lépe. Dodnes nechápu, že jsme byli schopní u této hry trávit tolik času a neustále vymýšlet nové a nové výzvy, které světě div, neomrzely. Parádní věcí byla i možnost si závod zpětně přehrát, kde navíc bylo možné si přepínat mezi různými typy kamer a zobrazení. Jde o jednu z bláznivých, ale o to příjemnějších vzpomínek na hry té doby.
Dodnes si zřetelně vzpomínám na úvodní hudbu, která začala po spuštění hrát v hlavním menu. Asi každý hráč má podobný zážitek, kdy si naprosto zřetelně pamatuje nějakou melodii ze hry i přes to, že danou hru snad patnáct let nehrál.
Hraní Stunts byl zvláštní zážitek, trochu odlišný oproti jiným tehdejším hrám. Byla to směsice závodů, bizarností, svým způsobem humoru i bláznovství zároveň. Byla tu možnost hrát sám anebo s oponentem jednu z předem nadefinovaných závodních tratí anebo si hráč mohl v editoru postavit trať vlastní. Dodnes nezapomenu na nikdy nekončící zábavu, když jsem v editoru tratí stavěl šílenější a ještě absurdnější tratě, které jsem následně dával zahrát spolužákovi. Čím divnější, tím lépe!
Zamrzlá vozovka, různé prudké a vyvýšené zatáčky, nadzemní mosty různých tvarů a délek, tunely, to vše byl jenom zlomek z věcí, se kterými si mohl hráč vyhrát až do zblbnutí.
Veškeré stavění vlastních tratí bylo třeba přizpůsobovat jednomu z předem definovaných terénů, přičemž každý terén měl jinak kopce, jinak vodní plochy atd. Mimochodem, až po mnoha letech jsem zjistil, že existuje klávesová zkratka, která umožňovala editovat i jinak needitovatelné položky (terén, kopce, vodní plochy..). Samotnou kapitolou o sobě byl výběr z různých typů aut, u kterých si hráč mohl (navíc!) vybrat i barvu. V té době neskutečná věc. Pamatuju si, že jsem jezdil ve fialovém Lamborghini Countach, přičemž každý model auta měl svůj vlastní grafický interiér.
Nakonec, samotné gró hry - závody s oponentem. Začátek vidíte z perspektivy, že vaše auto vyjíždí na trať. Načež začala jízda o čas, která častokrát končila pohledem na rozbité čelní sklo vašeho auta. Čím šílenější trať a obtížnější oponent, tím lépe. Dodnes nechápu, že jsme byli schopní u této hry trávit tolik času a neustále vymýšlet nové a nové výzvy, které světě div, neomrzely. Parádní věcí byla i možnost si závod zpětně přehrát, kde navíc bylo možné si přepínat mezi různými typy kamer a zobrazení. Jde o jednu z bláznivých, ale o to příjemnějších vzpomínek na hry té doby.
