Hard Reset chce po hráči neustálé opakování stejných úseků, postupné zlepšování jeho dovedností i dokládat míru toho, jak je ve skutečnosti nesmírně obtížnou hrou. Když vyjmete jednu jedinou vlastnost, která bývala pro žánr klíčová, rázem si neškrtne ani protřelý FPSkář. Houby platné, že se snaží titul vyvolat dojem návratu ke kořenům všech stříleček. S quicksave by ale ta první věta asi nebyla možná, hra by se také musela jmenovat jinak. Ještě směšnější je fakt, že tu neuplatním skrčení. Ačkoli by díky sofistikované fyzice nebyl problém implementovat vzájemnou interakci skrze objekty, prolézt děravý plot, pod svalenými pilíři a tak podobně, co se někde naskytne. Vývojáři místo toho staví levely poměrně lineárně, bez šance pořádného průzkumu oblastí, občas se to skriptovaně zasype, ony překážky se musí přeskočit.

Starší hry mám ve zvyku hrát tak, že když někde vidím item, ale nemůžu jej sebrat, protože mám vše doplněno, vrátím se k němu později a vezmu si jej. To zde někde jde, jinde ne. Též se může bariéra zase otevřít a dá se vrátit na začátek, byť ne v každé úrovni. Po počátečních problémech a zkoušení obtížnosti Vysoká, jsem raději snížil na Střední, plus aplikoval Exploit mod. Ve snaze mít to o něco jednodušší, než má hra v základu. Neboť i tak mi dost ubývala hodnota ukazatelů na HUDu, čímž bylo jasné, že každá vyhrocenější šarvátka by se mi mohla stát osudnou. Já preferuji tento styl střílení a objevování nepřátel, ale vždy po 20-50 zabitých uložím. To tu z výše uvedených skutečností odpadá. Takže strachy trnu, kde to zase nedám. Dobrá pasáž v garáži, poslední várka fakt záhul! Rozmístění checkpointů je docela adekvátní, při opáčku již hráč, ví, kdy se hra uloží. Každá přestřelka je tu vykoupena vyplýtváním většího množství nábojů, eliminováním zákeřných robotů, likvidováním z horních a dolních pozic, zoufalým úprkem kamsi, schváváním se za překážky, aby se to dalo nějak přežít a já nemusel donekonečna opakovat.

Příklad kombinace nedokonalého designu a fyziky, jelikož lze přes ni i sejmout nepřátele a stavět na tom jeden z dominantních prvků hraní. Hráč se dole prochází, kouká po okolí, vědom si dosavadních zákonitostí hry, zaujme ho jeden z horních větráků. Nenásleduje nic jiného, než jeho zničení, doprovázené typickým bouchnutím. Od té chvíle je tedy větrák mimo, později ale na téže místo vede secret, ze zdola nejde vidět, poznat hned, že tam něco je. V rámci průzkumu, identické místo se secretem bylo i na opačné straně, k tomu zničenému větráku přijdu, ale bohužel. Nelze se skrčit, uhýbat před zničenými pozůstatky větráku. Přestože hned pod ním je nalevo sebratelný item. Mohl by to klidně způsobovat Exploit mod, ale spíše se přikláním k základní vlastnosti hry. Kdyby level design počítal s ve hře používanou fyzikou, jistě by vývojáři nedopustili, že nejdříve můžu něco zničit a pak nejde jiný předmět sebrat. Bránila tomu překážka zmíněného přístroje na proudění vzduchu. Hra v tom případě realistickou fyziku vůbec nemá, jen s její pomocí dezinformuje zájemce o ni.

Zbraně jsou řešené přes zajímavou a intuitivní správu, kdy reálně mám jen základní dvojici, ale s pomocí alternativních režimů střelby si můžu navolit jiný typ zbraně. Což umožňuje disponovat brokovnicí, raketometem, granátometem, kanónem a railgunem. Hra stojí i na sbírání jakési měny – sloužící právě k upgradování vlastností zbraní. Je to užitečné také k navýšení hodnot hráčova HUDu. Stačí přijít k danému terminálu a můžu si vylepšit něco z toho. Ovládání mi rychle padlo do ruky, hra je v češtině, tudíž jde všemu snadno rozumět. Klasické tlačítko Use zde není nutné, jeho funkci zastupuje ikona aktivace myší, jako když s ní na ploše něco spustím. Ve hře jsou přehledné displeje přístrojů, kde to evokuje Doom 3. Vizuálně je jinak Hard Reset vytříbeně navržen. Mapy jsou rozmanité, ať už vzhledem či průchodem. Souboje s bossy velkolepé a obtížné. Fakt mi to dalo zabrat!