Původní Slender: The Eight Pages, nebo řada dalších oficiálních či neoficiálních pokračování, jsou hry, na kterých jsem strávil celkem dost času a tak nějak mi přirostli k srdci. Z postavy zvané Slender Man se stal na určitou dobu fenomén, ovšem ikonické sbírání papírků a podobné aktivity už přestávali být zábavné, a to i přes to, že každý díl a nebo fanouškovské výtvory přinášeli něco nového. Z mého pohledu by snad Slender i upadl v zapomnění, kdyby se vývojáři neobjevili s plnohodnotnou hrou nesoucí název Slender: The Arrival.

Hra mě zaujala už od oznámení a moje první zkušenost s hraním této hororovky proběhla už s vypuštěním betaverze. Ta obsahovala opět jen sbírání ikonických papírků v nočním hlubokém lese, ve kterém vás naháněl SlenderMan. Beta mě tak oslovila jen svou grafikou a tím, jak dokázala z počátku děsit. Následně vyšlo několik verzí hry, a právě nový Update mě přesvědčil o znovuspuštění. Slender: The Arrival v současném stavu předvádí parádní atmosférický zážitek.

Dostáváte se do kůže Lauren, která jede na návštěvu ke své přítelkyni Kate. Kvůli neprůjezdné cestě se vydává pěšky a k domu se dostává až po setmění. Něco už od počátku vašeho příchodu ovšem není v pořádku. Dveře do domu jsou otevřené, všude je nepořádek, stěny jsou počmárané a Kate nikde. Vydáváte se jí hledat a před vámi je dlouhá cesta přes zalesněnou krajinu až k rádiové věži, kam se údajně vydala. Příběh sice není nějak výrazný, přesto táhne a baví. Bohužel je velmi krátký, a to i přes přidaný bonusový obsah po Updatu.

Nádherně zpracovaná krajina, sluneční paprsky prolínající se hlubokými lesy, horská panoramata a temné noci dělají ze hry intenzivní audiovizuální zážitek. Nemůže za tom ovšem jen krásné grafické zpracování, ale také nádherný Soundtrack a špičkové ozvučení, které exceluje jak krásou, tak nepříjemností při hororových pasážích. Z některých zvuků, které jsem ve hře slyšel mi vážně naskakovala husí kůže, to samé z některých mrazivých momentů. Ty převážně již tvořili ale scripty, jelikož náhodné zjevování nebo pronásledování Slendyho už dneska tolik neděsí... alespoň ne mě. U technické stránky můžu vytknout jen pády hry, kvůli kterým jsem musel opakovat celé kapitoly.

Paradoxem je, že mi ve hře nepřišel nejděsivější samotný Slender Man, ale nepřítel zvaný Proxy, nebo jinak The Chaser - člověk posedlý a sloužící pro Slender Mana. Ten se sice jako Slendy nedokáže teleportovat nebo rušit vaši kameru, zato je velice rychlý a při pohledu na něj vám bude tuhnout krev v žilách. Jeho slabina ovšem zpočívá v tom, že se před ním můžete bránit, a to pomocí svitu vaší baterky. Stejně byli pasáže s tímto nepřítelem pro mě nejvíc nepříjemné, ať už šlo o část v dolech, nebo na farmě.

Hra včetně hlavních příběhových kapitol obsahuje i nepovinné bonusové a doplňující kapitoly, které skvěle oživují hratelnost, přesunou nás na odlyšná místa a doplní nám příběh. Po dohrání samotné hry se mi zpřístupnila i kapitola Genesis, která pro mě byla příjemným nostalgickým překvapením. Jedná se totiž o klasického Slendera: The Eight Pages, přeneseného do aktuálního grafického kabátku. Rozhodně povedený bonus na závěr.

Slender: The Arrival je nádhernou audiovizuální procházkou po zalesněné horské oblasti, a zároveň velice intenzivním hororovým zážitkem, u kterého vám bude tuhnout krev v žilách. Až na velice krátkou herní dobu a pár problémů v technické stránce jde o téměř dokonalou atmosférickou záležitost.