Vybrat si plošinovku a vyprávět jejím prostřednictvím zrod revoluce, to není úplně snadný úkol. Autoři ze Sand Sailor Studio se toho nebáli a podařilo se jim vytvořit vcelku působivý platformer se zaměřením na řešení hádanek.

Ačkoli se během hraní nedočkáte žádného rozhovoru nebo textu, je příběh jasně definován symbolikou. Zoufalá atmosféra, industriální syrovost a bezútěšná totalitní doba je tady zpracována velmi dobře a finále mě vyloženě nadchlo.

Už z obrázků je jasné, že graficky to není žádná hitparáda a audio také neoslní. Ambient je příliš agresivní a místy otravný, jindy zase skoro není slyšet. O to pro mě bylo překvapivější, že vyšel i samostatný soundtrack...

U podobně atmosféricky laděných plošinovek jsou důležité i animace postavy a ty tady dopadly asi nejhůře. Ovládání je nepřesné, k interakci s některými předměty dochází na velkou vzdálenost a panák Black působí velmi prkenně a lacině.

Hra obsahuje pár zajímavých hrátek se světlem a zvukem, ve větší míře jsou ale zastoupeny logické hádanky. Využívání herních mechanik je sice vysvětleno dostatečně jasně, někdy ale dojde k jejich nesmyslné limitaci. Třeba v momentě, kdy jsem se chtěl zachytit pohybující se plošiny. Dlouho jsem tápal a netušil, co dělám špatně a proč pořád padám a umírám, aniž by se postava zachytila. Až z návodu jsem pochopil, že je potřeba plošinu zastavit. Ok, ale proč jsem mnohokrát předtím na pohybující se plošinu doskočit mohl? Stejně tak, pokud v daný moment neudělám ještě jednu důležitou akci, budu na rantlu viset bez možnosti vysvobození a je potřeba prostě zemřít a pokus zopakovat. A dostat hráče do slepé uličky a nedat mu to nijak vědět, to je ukázka špatného game-designu.

Výtky bych měl i k rozesetí checkpointů, které mě nutily opakovat již zvládnuté hádanky znova. BTF je zasazením zajímavá hra, ale místy frustrující a neférová. To co dělalo Limbo nebo Inside dobře, dělá BTF špatně. A naopak...

Hodnocení: ✰✰