Válečné filmy moc nevyhledávám a jen výjimečně mě nějaký zaujme. Černý jestřáb sestřelen mezi ty výjimky nepatří, a tak mě zajímalo, jestli na tom hra bude o něco lépe. Jedná se však o tuctovou střílečku, a koná se podobná symbióza, jako mezi filmem Zachraňte vojína Ryana a hrou Medal of Honor: Allied Assault, akorát že v horším smyslu slova.
Ze začátku to vypadalo na celkem solidní first pearson akci ze Somálska s netradičními prvky, jako je chování vesničanů, kteří mají asi radši místní teroristy, protože po mém týmu neustále házeli kameny. Když už jsem u toho týmu, tak ten je celkem dobře zpracovaný, respektive jeho členové mi v některých situacích opravdu pomohli z bryndy a ne jako v ostatních akcích té doby, kdy byli parťáci spíše na obtíž. Samozřejmě se také sem tam pletli pod mušku, ale jelikož pár zabitých spolubojovníků neznamená konec mise, šlo v podstatě o jejich problém a dokončení úkolu v nekompletním složení mě opravdu netrápilo.
Prvek, který ve hrách přímo nesnáším a zde se vyskytuje, je omezení počtu ukládacích pozic. To vymyslel nějaký blázen, který má rád neustálé umírání a učení se jednotlivých map nazpaměť. Jako volitelné nastavení dejme tomu, ale do základu bych to prostě nedával. Většina misí mě ničím nezaujala, ale třeba noční stealth mise nebo mise s podzemními tunely byly fajn. Některé mě spíše štvaly, a to především ty ochranářské, kde jsem měl za úkol bránit projíždějící konvoj, a to jak zpoza těžkého kulometu na vozidle nebo ve vrtulníku, tak i coby pěšák. Proč si obrněná kolona nedokáže poradit sama fakt nechápu.
Delta Force: Black Hawk Down se snaží držet krok s konkurencí, ale těm nejlepším titulům nesahá ani po kotníky. Vozidla vybuchují po pár zásazích, jako bych pokaždé trefil nádrž a nepřátelé umírají po zásahu jakékoli části jejich těla, třeba i po střelbě do nohy nebo ruky, která jako jediná kouká zpoza rohu. Jsem rád, že autoři zakomponovali do hry krokodýly a také ukončení na fotbalovém stadionu bylo stylové, když tedy jako konec nepočítám potitulkovou misi, odehrávající se tři roky po událostech předešlé patnáctky.
Ze začátku to vypadalo na celkem solidní first pearson akci ze Somálska s netradičními prvky, jako je chování vesničanů, kteří mají asi radši místní teroristy, protože po mém týmu neustále házeli kameny. Když už jsem u toho týmu, tak ten je celkem dobře zpracovaný, respektive jeho členové mi v některých situacích opravdu pomohli z bryndy a ne jako v ostatních akcích té doby, kdy byli parťáci spíše na obtíž. Samozřejmě se také sem tam pletli pod mušku, ale jelikož pár zabitých spolubojovníků neznamená konec mise, šlo v podstatě o jejich problém a dokončení úkolu v nekompletním složení mě opravdu netrápilo.
Prvek, který ve hrách přímo nesnáším a zde se vyskytuje, je omezení počtu ukládacích pozic. To vymyslel nějaký blázen, který má rád neustálé umírání a učení se jednotlivých map nazpaměť. Jako volitelné nastavení dejme tomu, ale do základu bych to prostě nedával. Většina misí mě ničím nezaujala, ale třeba noční stealth mise nebo mise s podzemními tunely byly fajn. Některé mě spíše štvaly, a to především ty ochranářské, kde jsem měl za úkol bránit projíždějící konvoj, a to jak zpoza těžkého kulometu na vozidle nebo ve vrtulníku, tak i coby pěšák. Proč si obrněná kolona nedokáže poradit sama fakt nechápu.
Delta Force: Black Hawk Down se snaží držet krok s konkurencí, ale těm nejlepším titulům nesahá ani po kotníky. Vozidla vybuchují po pár zásazích, jako bych pokaždé trefil nádrž a nepřátelé umírají po zásahu jakékoli části jejich těla, třeba i po střelbě do nohy nebo ruky, která jako jediná kouká zpoza rohu. Jsem rád, že autoři zakomponovali do hry krokodýly a také ukončení na fotbalovém stadionu bylo stylové, když tedy jako konec nepočítám potitulkovou misi, odehrávající se tři roky po událostech předešlé patnáctky.
Pro: Somálsko, chování vesničanů, stealth mise a mise s tunely, krokodýlové, stadion
Proti: omezení počtu ukládacích pozic, ochranářské mise, výbuchy vozidel po pár zásazích, zásahové zóny