Třetí Tony Hawk je mým prvním seznámením se s touto známou sérií skateboardových simulátorů a musím uznat, že jde o velmi chytlavou záležitost. Jako malý kluk jsem skateboard hrozně chtěl, ale nikdy ho nevlastnil. Při virtuálním řádění na prkně s kolečky se mi alespoň nemohlo nic stát a všechno schytávaly ovládané postavy, které jsou vytvořeny podle reálných předloh.

Nevím proč, ale jako první mi padl do oka rodák z Harlemu Kareem Campbell, se kterým jsem splnil asi nejvíce úkolů. Ovládání mi zpočátku nesedlo, ale po chvíli jsem si jej osvojil a předváděl neskutečné triky. Potěšil mě obchod, v němž jsem mohl měnit především desky, gripy či barvu koleček svého skateboardu a skvělé bylo i vylepšování jednotlivých vlastností mého skateboardisty.

Podobně, jako je tomu u některých dílů série NHL, mě i tady dostal soundtrack, který jsem si řádně naposlouchal, protože jsem všechny lokace nesčetněkrát opakoval. Nebyla snad píseň, která by mi vadila. Zpočátku snad, ale ke konci už určitě ne a hned z prvních tónů jsem už věděl, o jaký kousek se jedná. Některé songy jsou dokonce tak dobré, že se hrají v rádiích či na hudebních televizích dodnes.

Nikdy se mi nepodařilo tento díl Tonyho dohrát, i když jsem se několikrát dostal až do Tokia, ale přes veškerou snahu jsem nemohl získat jakoukoli medaili. Až nyní, více než šestnáct let po vydání, jsem konečně splnil všech 54 úkolů a získal všechny tři zlaté medaile. Přiznám se, že jsem použil cheat na odemknutí všech bonusových postav, protože když jsem zjistil, že jednou z nich je můj oblíbený záporák Darth Maul, musel jsem za něj hrát. Odemknout si ho tím, že hru předtím dohraji na 100 % za Tonyho Hawka se mi ale nechtělo.