Dík kouzelným svitkům jež zovou se Score jsem si hodil diskem do mechaniky a čekal. Ne, můj flašinet se nerozpůlil a ani disk mi nepřilétl zpět do rukou:-/ Podivné, přitom Preddy to umí...
No, nic. Jednoduše jsem se rozhodl napsat opět kritický komentář, ale teď již objektivnější, jelikož (dívá se na hodiny) jsem asi před deseti minutami dohrál AVP 2 za poslední charakter, invalidního důchodce. Tedy Mariňáka. Jednička patří mezi mé oblíbené hry, již coby Caelosátko jsem si poctivě kakal kupky do trenýrek... OK, už jsem byl trochu větší Caelosátko, nicméně kakal jsem si do trenýrek tak jako tak. Och, jak krásné fekálně orgastické noci to byly, když jsem běhal s pocitem klaustrofobie po chodbách, vůbec nevěděl kam do řitního otvoru mám vůbec jít a co tam dělat, běhal a běhal, nadával, křičel hrůzou, nadával na sousedy klepající na topení, snažil se ukočírovat infarkt a hlavně! Hlavně jsem se lekal jako u žádné jiné hry. A to prakticky za všechny charaktery (i můj oblíbený Alien byl lekavý, když na mou příšerku začal nějaký ošklivý voják pálit a já se... lekl). Originalita, zabijácká obtížnost, tři odlišné hry v jedné, vyrovnané charaktery, strach, lek, nemožnost uložení, prostě olt skůl. Takže, jednička je fajn, ne? Je. A to vše, co jsem výše vypsal ve dvojce prostě není. Je to něco jako, když máte skvělý film a někdo ho za nějaký ten čásek vezme, načančá ho, omrdá ze všech stran a vyplivne remake, který je k zblití, ale lemplové na to do kina půjdou, protože původní film je přece stará sračka. Chápu že mezi oběma díly není 20 let, ale ve hrách je, nebo resp. byl posun každým rokem, jen si zkuste srovnat hru z roku 1998 a 2000, je v tom co do všeho hodně velký rozdíl. Nuže, nějak to srovnáme v bodech (ve třech).
1) ALIEN - Snad jediná kampaň, jež přinesla překvapení a sice, vývojový cyklus. Není to teda nic echt, protože trvá jen jednu misi, ale je tam. I když uvítal bych alespoň možnost rozvoje až po královnu matku, se kterou bych si naprděl spoustu vajec, ze kterých by se vylíhla nepřemožitelné armáda Alienátorů, se kterými bych ovládl půlku vesmíru a vzal si za muže Dartha Vadera, po jehož náhodné smrti bych zdědil tu druhou (půlku). Ale to už by byla strategie a to je jiné capuccino (ale strategie s armádou vetřelců by byla jistě děsně zábavná, posílal bych je v houfech na lidičky a oni by utíkali a dělali áááá! my head! ááá! my leg!... a já bych měl radost, jak všichni umírají, načež bych poslal houfy facehuggerů jež by vložili své malé penisy do úst přeživších... (což se teda váže právě k AVP2, kde když mi skočil ksichtoobjímač do ksichtu, tak jsem se tou nucenou felací cítil zneuctěn)).
Ale dost snění, postavně se k tomu racionálizovaně. Kampaň za Vetřelce byla celkem dobrá, fakt. Asi jediná co mě bavila. Nebo ne, jediná co mě bavila. Velká inovace oproti jedničce je pounce jump (standartně E), to byla upe uža fíčurka, se kterou jsem si hopsal, lezl... Což by sice byla zábava, kdyby ten AVP 2 neměl obtížnost pro děti z vysoké školky. Kde se to vyloženě nevyžadovalo, jsem si prostě chodil jako s tankem v pohodě po zemi (zatímco v jedničce jsem hezky po stropě vrážel špičku svého ocasu do hlavy (zní to divně, nebo se mi to jen zdá? Zase orální polemika...). Nepřátelé mě viděli i z kilometru, takže co, skočit za ním, jednoho zdevastovat útočným skokem, zbytek rozsekat (v jedničce to bylo takhle: fláknout ocasem a rychle utéct, vyčkat, přiběhnout, sek ocasem, utéct, prostě jakási strategie. To tady nefunguje, všechno v pohodě rozsekám a jdu si dál, už jen vycházkový klobouk a hůlka chybí (jako rozkošný vetřelčík ve Spaceballs). Mimojiné, ocasem jsem neflákal v AVP 2 vůbec:-/ Nebylo to potřeba. U téhle kampaně mi chyběl strach o mého Alieníka, zdrcující rána ocasem, jistá strategie jak postupovat, protože vystavit se přímé palbě znamenalo jistou smrt. Nic z toho tady prostě není!!! Je to hlavně v té obtížnosti, oproti jedničce je to pokles o třista procent (jednička byla na jiné obtížnosti než Easy prakticky nehratelná:-) 7,5/10 2)
PRDÁTOR - Jo, Prdátor. CO TO KURVA JE?! To má být zábava? Kdyby šla ta nesmrtelnost aspoň vypnout... Opravdu, tohle ne. Nebavilo mě to, nudilo mě to, byla to asi stejná zábava, jako hrát DOOM na IDDQD. Teda ten jsem takhle taky pro zábavu hrál, asi jako každý, ale rozhodně to nebyla zábava na dlouhé hodiny. Já chápu, že v jedničce to byla kokotina, že si Preddy nacházel různě umístěné energeťáky, ale udělat to takhle... Hrál jsem na easy, takže na vyšších obtížnostech je to snad omezeno (doufám v to!). Po každém problému jsem se hezky vyléčil, nabil a jelo se dál. Fakt mě to nudilo. Další věc. Alieni pro Prďátora v jedničce nepředstavovali nijak zvláštní problém, nejúčinější zbraní byl wristblade, nechat je přiběhnout a prásk jim do ksichtu. Tady... tady máte shoulder canon, takže když běží vetřelci, zapálíte si cigáro a chvíli pícháte prstem myš do levého oka. Kdyby běhali delší dobu, tak si docela dovedu představit, že u toho usnu. NAvíc, když už jsem u těch Alienů, v jedničce byly taky průhledné skripty, ale člověku to tak nějak nepřišlo, nebylo to vždy stejné, člověk slyšel jen zvuky, řev, klepal se jak startka a s hrůzou v očích čekal, odku se to rozdováděné stádo vynoří. A nakonec se stejně leknul. Ono tam i tak nějak utíkali, odběhli atp. Tady? Z kilometru vidíte vetřelce. Běží, běží, běží, běží a nikdy nedoběhne, máme přece na rameni kanón. Fakt nuda. Připadal jsem si jako bych byl jezdec v závdoní hře, jenom tam tak sedím a nějaký pablb dělá všechno za mě (ne doslova, samozřejmě, nikdo tady za mě nic nedělá, jen je to asi podobná nuda. Kampaň za Predátora se dá projet za úplnou chvilku, kde je totálně posraný souboj s bossem (říkal někdo Wolfenstein 3D?), na kterého plivnete a můžete se konečně profackovat, abyste se probudili z letargie. V jedničce byl Predátor taky silný, ale tady jsem se tak procházel, občas někoho zabil (musel jsem používat i jiné zbraně, které vůbec nejsou potřeba, jen abych si to aspoň trochu zpestřil. Na lidi wristblade a spear (sem tam disk) a na zbytek shoulder canon. Nač jsem tam měl třeba ten vrhač sítí, či bomby je mi záhadou. A jo, vlastně, na začítku jsem použil samostříl, aby se neřeklo. 3/10 3)
MARIŇÁK - Jo, fajn, není to takový invalida jako v jedničce, kde ho zabil i pád z většího schodu, ale to je celkem na škodu. Nebál jsem se. Prostě jsem šel, všechno střílel a to je tak vše. Kampaň byla určitě záživnější, než za Predátora, ale i tak dost nuda. Nevím co k tomu víc napsat... Nůž byl trapný. 6/10
AVP 2 je na tom po technické stránce určitě lépe než první díl, je příběhový, navíc, jednotlivé kampaně se v příběhu "prolínají", nabízí pár vychytávek (ale jo, ten útočný skok u Aliena byl fakt fajn) ale to je tak vše. U mne jednoduše nesplňuje to co požaduji, na co jsem zvyklý z prvního dílu. Jo to takové víc user friendly. A grafika prvního dílu je mi bližší.
Říkal někdo multiplayer? Ten mě nezajímá, nehodnotím.
No, nic. Jednoduše jsem se rozhodl napsat opět kritický komentář, ale teď již objektivnější, jelikož (dívá se na hodiny) jsem asi před deseti minutami dohrál AVP 2 za poslední charakter, invalidního důchodce. Tedy Mariňáka. Jednička patří mezi mé oblíbené hry, již coby Caelosátko jsem si poctivě kakal kupky do trenýrek... OK, už jsem byl trochu větší Caelosátko, nicméně kakal jsem si do trenýrek tak jako tak. Och, jak krásné fekálně orgastické noci to byly, když jsem běhal s pocitem klaustrofobie po chodbách, vůbec nevěděl kam do řitního otvoru mám vůbec jít a co tam dělat, běhal a běhal, nadával, křičel hrůzou, nadával na sousedy klepající na topení, snažil se ukočírovat infarkt a hlavně! Hlavně jsem se lekal jako u žádné jiné hry. A to prakticky za všechny charaktery (i můj oblíbený Alien byl lekavý, když na mou příšerku začal nějaký ošklivý voják pálit a já se... lekl). Originalita, zabijácká obtížnost, tři odlišné hry v jedné, vyrovnané charaktery, strach, lek, nemožnost uložení, prostě olt skůl. Takže, jednička je fajn, ne? Je. A to vše, co jsem výše vypsal ve dvojce prostě není. Je to něco jako, když máte skvělý film a někdo ho za nějaký ten čásek vezme, načančá ho, omrdá ze všech stran a vyplivne remake, který je k zblití, ale lemplové na to do kina půjdou, protože původní film je přece stará sračka. Chápu že mezi oběma díly není 20 let, ale ve hrách je, nebo resp. byl posun každým rokem, jen si zkuste srovnat hru z roku 1998 a 2000, je v tom co do všeho hodně velký rozdíl. Nuže, nějak to srovnáme v bodech (ve třech).
1) ALIEN - Snad jediná kampaň, jež přinesla překvapení a sice, vývojový cyklus. Není to teda nic echt, protože trvá jen jednu misi, ale je tam. I když uvítal bych alespoň možnost rozvoje až po královnu matku, se kterou bych si naprděl spoustu vajec, ze kterých by se vylíhla nepřemožitelné armáda Alienátorů, se kterými bych ovládl půlku vesmíru a vzal si za muže Dartha Vadera, po jehož náhodné smrti bych zdědil tu druhou (půlku). Ale to už by byla strategie a to je jiné capuccino (ale strategie s armádou vetřelců by byla jistě děsně zábavná, posílal bych je v houfech na lidičky a oni by utíkali a dělali áááá! my head! ááá! my leg!... a já bych měl radost, jak všichni umírají, načež bych poslal houfy facehuggerů jež by vložili své malé penisy do úst přeživších... (což se teda váže právě k AVP2, kde když mi skočil ksichtoobjímač do ksichtu, tak jsem se tou nucenou felací cítil zneuctěn)).
Ale dost snění, postavně se k tomu racionálizovaně. Kampaň za Vetřelce byla celkem dobrá, fakt. Asi jediná co mě bavila. Nebo ne, jediná co mě bavila. Velká inovace oproti jedničce je pounce jump (standartně E), to byla upe uža fíčurka, se kterou jsem si hopsal, lezl... Což by sice byla zábava, kdyby ten AVP 2 neměl obtížnost pro děti z vysoké školky. Kde se to vyloženě nevyžadovalo, jsem si prostě chodil jako s tankem v pohodě po zemi (zatímco v jedničce jsem hezky po stropě vrážel špičku svého ocasu do hlavy (zní to divně, nebo se mi to jen zdá? Zase orální polemika...). Nepřátelé mě viděli i z kilometru, takže co, skočit za ním, jednoho zdevastovat útočným skokem, zbytek rozsekat (v jedničce to bylo takhle: fláknout ocasem a rychle utéct, vyčkat, přiběhnout, sek ocasem, utéct, prostě jakási strategie. To tady nefunguje, všechno v pohodě rozsekám a jdu si dál, už jen vycházkový klobouk a hůlka chybí (jako rozkošný vetřelčík ve Spaceballs). Mimojiné, ocasem jsem neflákal v AVP 2 vůbec:-/ Nebylo to potřeba. U téhle kampaně mi chyběl strach o mého Alieníka, zdrcující rána ocasem, jistá strategie jak postupovat, protože vystavit se přímé palbě znamenalo jistou smrt. Nic z toho tady prostě není!!! Je to hlavně v té obtížnosti, oproti jedničce je to pokles o třista procent (jednička byla na jiné obtížnosti než Easy prakticky nehratelná:-) 7,5/10 2)
PRDÁTOR - Jo, Prdátor. CO TO KURVA JE?! To má být zábava? Kdyby šla ta nesmrtelnost aspoň vypnout... Opravdu, tohle ne. Nebavilo mě to, nudilo mě to, byla to asi stejná zábava, jako hrát DOOM na IDDQD. Teda ten jsem takhle taky pro zábavu hrál, asi jako každý, ale rozhodně to nebyla zábava na dlouhé hodiny. Já chápu, že v jedničce to byla kokotina, že si Preddy nacházel různě umístěné energeťáky, ale udělat to takhle... Hrál jsem na easy, takže na vyšších obtížnostech je to snad omezeno (doufám v to!). Po každém problému jsem se hezky vyléčil, nabil a jelo se dál. Fakt mě to nudilo. Další věc. Alieni pro Prďátora v jedničce nepředstavovali nijak zvláštní problém, nejúčinější zbraní byl wristblade, nechat je přiběhnout a prásk jim do ksichtu. Tady... tady máte shoulder canon, takže když běží vetřelci, zapálíte si cigáro a chvíli pícháte prstem myš do levého oka. Kdyby běhali delší dobu, tak si docela dovedu představit, že u toho usnu. NAvíc, když už jsem u těch Alienů, v jedničce byly taky průhledné skripty, ale člověku to tak nějak nepřišlo, nebylo to vždy stejné, člověk slyšel jen zvuky, řev, klepal se jak startka a s hrůzou v očích čekal, odku se to rozdováděné stádo vynoří. A nakonec se stejně leknul. Ono tam i tak nějak utíkali, odběhli atp. Tady? Z kilometru vidíte vetřelce. Běží, běží, běží, běží a nikdy nedoběhne, máme přece na rameni kanón. Fakt nuda. Připadal jsem si jako bych byl jezdec v závdoní hře, jenom tam tak sedím a nějaký pablb dělá všechno za mě (ne doslova, samozřejmě, nikdo tady za mě nic nedělá, jen je to asi podobná nuda. Kampaň za Predátora se dá projet za úplnou chvilku, kde je totálně posraný souboj s bossem (říkal někdo Wolfenstein 3D?), na kterého plivnete a můžete se konečně profackovat, abyste se probudili z letargie. V jedničce byl Predátor taky silný, ale tady jsem se tak procházel, občas někoho zabil (musel jsem používat i jiné zbraně, které vůbec nejsou potřeba, jen abych si to aspoň trochu zpestřil. Na lidi wristblade a spear (sem tam disk) a na zbytek shoulder canon. Nač jsem tam měl třeba ten vrhač sítí, či bomby je mi záhadou. A jo, vlastně, na začítku jsem použil samostříl, aby se neřeklo. 3/10 3)
MARIŇÁK - Jo, fajn, není to takový invalida jako v jedničce, kde ho zabil i pád z většího schodu, ale to je celkem na škodu. Nebál jsem se. Prostě jsem šel, všechno střílel a to je tak vše. Kampaň byla určitě záživnější, než za Predátora, ale i tak dost nuda. Nevím co k tomu víc napsat... Nůž byl trapný. 6/10
AVP 2 je na tom po technické stránce určitě lépe než první díl, je příběhový, navíc, jednotlivé kampaně se v příběhu "prolínají", nabízí pár vychytávek (ale jo, ten útočný skok u Aliena byl fakt fajn) ale to je tak vše. U mne jednoduše nesplňuje to co požaduji, na co jsem zvyklý z prvního dílu. Jo to takové víc user friendly. A grafika prvního dílu je mi bližší.
Říkal někdo multiplayer? Ten mě nezajímá, nehodnotím.
Blades of Steel
Pro: Technicky lepší než jednička, vývojový cyklus Aliena, útočný skok Aliena, příběh, jednoduché levely (pro někoho je plus, že nemusí nic hledat, nebloudí)
Proti: OBTÍŽNOST! Nesmrtelný Predátor, nuda, málo temné, nulové napětí, nulový strach, absolutně nelekavé, debilní konce jež v jedničce nebyly taky extra, ale člověk se i tak těšil, že tu svinsky těžkou hru konečně dohrál. Tady to jen tak nějak skončilo.