Předem upozorňuji, že jsem velký fanoušek hry Operace Flashpoint, která patří mezi mé vůbec nejoblíbenější, tudíž očekávání od této hry byla vskutku veliká…
A bohužel musím říct, že ač patřím mezi hráče, kteří se snaží hru dohrát, i když už je to mnohdy na sílu, tak jsem to u této hry nezvládl (a zkoušel jsem to několikrát). Důvod je jednoduchý, neuvěřitelná zabugovanost, která nesmírně otravuje samotné hraní. Když máte misi, ve které se dvě hodiny trápíte (nebo bavíte) a na konci té mise chybí postava, kterou máte zabít, tak celkem ztrácíte chuť. Nemluvím o různých absurdních haváriích, sekání, padání hry atp. Jednoduše jsem na tu hru přestal mít chuť. Asi po půl roce jsem se donutil to zkusit dohrát, ale zase se vyskytly problémy, tak jsem to vzdal.
Hru jsem zkoušel i v coopu, což je pro mě u her vždy velké plus, když tam taková možnost je, ale problémy si vynásobte dvojkou a máte výsledek. Jako jo, je to i sranda, takhle do party, ale dohrát to bude chtít velkou porci nervů a i štěstí (ne ve smyslu obtížnosti).
Samozřejmě hra má celkem slušné množství kladných bodů, jako je velká realističnost, svoboda při dělání misí, taktizování a obecně si „hraní“ na vojáky tu je dovedeno velmi daleko, ale jak říkám, hraní mi bylo poměrně dost otráveno. Já chápu, že se mohlo jednat o smůlu, že jsou to chyby, které se vyskytují i jinde (například Fallout 1, který také není v tomhle směru ani zdaleka dokonalý, ale tam to prostě nebylo až tak otravné), ale prostě ne, dlouho jsem nebyl z žádné hry takto otráven.
Navíc i po té příběhové stránce už to nebylo takové, jako když jsem hrál Flashpoint, už mě to tak nechytlo a nevtáhlo, nepřišel jsem si jako součást armády. Grafika v poměru k náročnosti také dost pokulhává.
Těžko se říká něco víc, když jsem hře dal asi 10 hodin a dostal jsem se sotva do třetiny (čtvrtiny?), ale vím, že už to nikdy nezapnu. Nicméně fanoušci realistických simulátorů… sáhněte raději po trojce!
A bohužel musím říct, že ač patřím mezi hráče, kteří se snaží hru dohrát, i když už je to mnohdy na sílu, tak jsem to u této hry nezvládl (a zkoušel jsem to několikrát). Důvod je jednoduchý, neuvěřitelná zabugovanost, která nesmírně otravuje samotné hraní. Když máte misi, ve které se dvě hodiny trápíte (nebo bavíte) a na konci té mise chybí postava, kterou máte zabít, tak celkem ztrácíte chuť. Nemluvím o různých absurdních haváriích, sekání, padání hry atp. Jednoduše jsem na tu hru přestal mít chuť. Asi po půl roce jsem se donutil to zkusit dohrát, ale zase se vyskytly problémy, tak jsem to vzdal.
Hru jsem zkoušel i v coopu, což je pro mě u her vždy velké plus, když tam taková možnost je, ale problémy si vynásobte dvojkou a máte výsledek. Jako jo, je to i sranda, takhle do party, ale dohrát to bude chtít velkou porci nervů a i štěstí (ne ve smyslu obtížnosti).
Samozřejmě hra má celkem slušné množství kladných bodů, jako je velká realističnost, svoboda při dělání misí, taktizování a obecně si „hraní“ na vojáky tu je dovedeno velmi daleko, ale jak říkám, hraní mi bylo poměrně dost otráveno. Já chápu, že se mohlo jednat o smůlu, že jsou to chyby, které se vyskytují i jinde (například Fallout 1, který také není v tomhle směru ani zdaleka dokonalý, ale tam to prostě nebylo až tak otravné), ale prostě ne, dlouho jsem nebyl z žádné hry takto otráven.
Navíc i po té příběhové stránce už to nebylo takové, jako když jsem hrál Flashpoint, už mě to tak nechytlo a nevtáhlo, nepřišel jsem si jako součást armády. Grafika v poměru k náročnosti také dost pokulhává.
Těžko se říká něco víc, když jsem hře dal asi 10 hodin a dostal jsem se sotva do třetiny (čtvrtiny?), ale vím, že už to nikdy nezapnu. Nicméně fanoušci realistických simulátorů… sáhněte raději po trojce!
Shadowrun: Hong Kong