Od Medal of Honor: Airborne jsem příliš převratného nečekal, přesto jsem se na něj ale těšil. Do hry jsem se ponořil neskutečně rychle s pocitem, že se mi pod ruku dostala naprostá bomba, kterou jsem nějakým nedopatřením kdysi přehlédl. Ovšem pocit nadšení opadl postupem hrou.
Dostáváte se do kůže Boyda Traverse, člena 82.výsadkové divize. Role výsadkáře ve hře hraje velice důležitou roli. Každá mise totiž začíná v letadle a to kam dopadnete už je jen na vašem rozhodnutí. Po seskoku se vám totiž otevírá otevřené prostranství, kde je na vás, v jakém pořadí budete jednotlivé úkoly rozeseté po mapě plnit. Je to velmi příjemné zpestření oproti extrémně uzavřeným střílečkám, kde je problém přeskočit obrubník silnice nebo prolézt křovím. Problém už ovšem přichází se samotnými úkoly a jejich stereotypem. Každá mise má až na výjimky téměř totožný průběh, typu „Vystřílej, najdi, znič nebo polož bombu.“ , žádné jiné zpestření či „wow“ scény se zde nenacházejí. Stereotyp tak na krátkou dobu zaženou maximálně jen pěkně vypadající a zajímavé lokace.
Hratelnost je celkem příjemná. Osobně mě překvapil netradiční, ale přesto povedený režim vyklánění nebo postupné vylepšování zbraní. Místy je ovšem frustrující nevyvážená obtížnost hry. Co ale hru nejvíce zabíjí je nepovedená umělá inteligence. Jak nepřátelé, tak vaši spolubojovníci běhají proti sobě jak prasata na porážku, nebo naopak se vyskytují na místech kde nemají co dělat.
Audiovizuální zpracování je na špičkové úrovni. Grafické zpracování vypadá skvěle a celá hra je doprovázena vynikajícím Soundtrackem. Občasné problémy s výpadky zvuku při střelbě se tak dají jednoduše přehlédnout. Problém u technické stránky hry ovšem přichází ve formě bugů, ať už jde o mizení objektů před očima, mizení vaší zbraně, fyzikální bugy nebo o bugy typu „jeden jediný schod je extrémní překážkou“.
Ze hry Medal of Honor: Airborne jsem upřímně zklamaný. Rozhodně ne proto, že by šlo o špatnou hru. Jsem zklamaný protože se hra dala mnohem více rozvinout a nevyužila naplno svůj potenciál. Herní doba v podobě pěti až šesti hodin také dvakrát neuspokojí. Jde ovšem o skvělou odreagovačku, ve které si užijete parádní audiovizuální zpracování, otevřené bojiště a revoluční výskoky z letadla.
Dostáváte se do kůže Boyda Traverse, člena 82.výsadkové divize. Role výsadkáře ve hře hraje velice důležitou roli. Každá mise totiž začíná v letadle a to kam dopadnete už je jen na vašem rozhodnutí. Po seskoku se vám totiž otevírá otevřené prostranství, kde je na vás, v jakém pořadí budete jednotlivé úkoly rozeseté po mapě plnit. Je to velmi příjemné zpestření oproti extrémně uzavřeným střílečkám, kde je problém přeskočit obrubník silnice nebo prolézt křovím. Problém už ovšem přichází se samotnými úkoly a jejich stereotypem. Každá mise má až na výjimky téměř totožný průběh, typu „Vystřílej, najdi, znič nebo polož bombu.“ , žádné jiné zpestření či „wow“ scény se zde nenacházejí. Stereotyp tak na krátkou dobu zaženou maximálně jen pěkně vypadající a zajímavé lokace.
Hratelnost je celkem příjemná. Osobně mě překvapil netradiční, ale přesto povedený režim vyklánění nebo postupné vylepšování zbraní. Místy je ovšem frustrující nevyvážená obtížnost hry. Co ale hru nejvíce zabíjí je nepovedená umělá inteligence. Jak nepřátelé, tak vaši spolubojovníci běhají proti sobě jak prasata na porážku, nebo naopak se vyskytují na místech kde nemají co dělat.
Audiovizuální zpracování je na špičkové úrovni. Grafické zpracování vypadá skvěle a celá hra je doprovázena vynikajícím Soundtrackem. Občasné problémy s výpadky zvuku při střelbě se tak dají jednoduše přehlédnout. Problém u technické stránky hry ovšem přichází ve formě bugů, ať už jde o mizení objektů před očima, mizení vaší zbraně, fyzikální bugy nebo o bugy typu „jeden jediný schod je extrémní překážkou“.
Ze hry Medal of Honor: Airborne jsem upřímně zklamaný. Rozhodně ne proto, že by šlo o špatnou hru. Jsem zklamaný protože se hra dala mnohem více rozvinout a nevyužila naplno svůj potenciál. Herní doba v podobě pěti až šesti hodin také dvakrát neuspokojí. Jde ovšem o skvělou odreagovačku, ve které si užijete parádní audiovizuální zpracování, otevřené bojiště a revoluční výskoky z letadla.
F.3.A.R.
Pro: Otevřené bojiště, hratelnost, seskoky z letadla, Soundtrack, grafika, zajímavé lokace, vylepšování zbraní,
Proti: Stereotyp, totožná náplň misí, umělá inteligence, bugy, nevyužitý potenciál