Subset Games to po genialitě a úspěchu jejich první hry FTL: Faster Than Light neměli vůbec jednoduché. Ale místo toho, aby Into the Breach spadl do skupiny "druhých her", máme tady adepta na hru roku. Ano vážení, Subset Games to znovu dokázali. A líp než minule.
Kdo by si nechtěl zahrát za mecha, bránit města a bojovat proti obřím Kaiju monstrům v tahové strategii? A k tomu cestovat časem? Pokud přitakáváte, připravte se na pár chytrých zvratů - kromě primárních úkolů v samotných misích je vaším cílem spíše bránit města než likvidovat obří hmyz rasy tzn. Veků (samozřejmě neříkám, že to nepomáhá).
Souboj má jednoduchá pravidla a na procedurálně generovaném bitevním poli 8x8 polí si nejen díky velikosti budete připadat jako na šachovnici. Mechové se hýbají a potom útočí. Hmyz to má přesně naopak. Navíc dopředu víte kam zaútočí a v jakém pořadí, takže vaše taktika se dost často točí okolo pozicování Veků a nasměrování jejich útoků ideálně do jejich spolubojivníku, do prázdna nebo nezdařbůh do samotných mechů. To vše je lepší než si nechat zničit budovu, jelikož mechové se po každé bitvě vyléčí, zatímco váš power grid (celkové zdraví skrze celou kampaň) ne. Obtížnost je vysoká, ve většině přpadů bojujete proti přesile a je jen na vás a vašich zbraních, abyste zachránili svět. A že těch zbraní je - zbraně na blízko, lazery, teleportéry, gravitační bomby, plamenomety, atd. Každý si najde svou oblíbenou. Co když se ale zachránit svět nepodaří? Pošlete pilota do minulosti a pokuste se o to znovu. Oproti FTL, je hra velice promíjivá. Už jsem zmíňoval automatické opravování robotů, zároveň také jde vrátit všechny pohyby vašich robotů předtím než provedete akci. A k tomu si ještě přičtěte možnost jednou za bitvu restartovat celý tah. I přesto vám hra dá zabrat.
Hra je stejně jako FTL založená na znovuhratelnosti a odemykání nových jednotek mechů, včetně možnosti si je namíchat dle vlastní libosti včetně různých pilotů (jejichž charaktery pomáhal psát Chris Avellone). A celou dobu můžete poslouchat výborný soundtrack od bena Pruntyho, který stejně jako u FTL přišel k k hernímu žánru s neotřelým zvukem, který tomu všemu sedne jako prdel na hrnec.
Jak jsem psal výš, máme tady adepta na hru roku.
Kdo by si nechtěl zahrát za mecha, bránit města a bojovat proti obřím Kaiju monstrům v tahové strategii? A k tomu cestovat časem? Pokud přitakáváte, připravte se na pár chytrých zvratů - kromě primárních úkolů v samotných misích je vaším cílem spíše bránit města než likvidovat obří hmyz rasy tzn. Veků (samozřejmě neříkám, že to nepomáhá).
Souboj má jednoduchá pravidla a na procedurálně generovaném bitevním poli 8x8 polí si nejen díky velikosti budete připadat jako na šachovnici. Mechové se hýbají a potom útočí. Hmyz to má přesně naopak. Navíc dopředu víte kam zaútočí a v jakém pořadí, takže vaše taktika se dost často točí okolo pozicování Veků a nasměrování jejich útoků ideálně do jejich spolubojivníku, do prázdna nebo nezdařbůh do samotných mechů. To vše je lepší než si nechat zničit budovu, jelikož mechové se po každé bitvě vyléčí, zatímco váš power grid (celkové zdraví skrze celou kampaň) ne. Obtížnost je vysoká, ve většině přpadů bojujete proti přesile a je jen na vás a vašich zbraních, abyste zachránili svět. A že těch zbraní je - zbraně na blízko, lazery, teleportéry, gravitační bomby, plamenomety, atd. Každý si najde svou oblíbenou. Co když se ale zachránit svět nepodaří? Pošlete pilota do minulosti a pokuste se o to znovu. Oproti FTL, je hra velice promíjivá. Už jsem zmíňoval automatické opravování robotů, zároveň také jde vrátit všechny pohyby vašich robotů předtím než provedete akci. A k tomu si ještě přičtěte možnost jednou za bitvu restartovat celý tah. I přesto vám hra dá zabrat.
Hra je stejně jako FTL založená na znovuhratelnosti a odemykání nových jednotek mechů, včetně možnosti si je namíchat dle vlastní libosti včetně různých pilotů (jejichž charaktery pomáhal psát Chris Avellone). A celou dobu můžete poslouchat výborný soundtrack od bena Pruntyho, který stejně jako u FTL přišel k k hernímu žánru s neotřelým zvukem, který tomu všemu sedne jako prdel na hrnec.
Jak jsem psal výš, máme tady adepta na hru roku.
Return of the Obra Dinn
Pro: promíjivost, charaktery, hudba, grafika
Proti: nevyvážení mechové