Co se stane, pokud se sejde Sillent Hill a Dear Ether? Ano, Husk. Horrový walking simulátor který však nabízí kromě osobního příběhu člověka, který bojuje s vnitřními démony, i souboj se sillentovskými monstry a občas skutečně stísněnou atmosféru. Je to ten typ hry, u které musíte vědět co kupujete, a vědět, co chcete – nejedná se o akční hru jako Alan Wake, nebo adventuru jako Sillent Hill. Ode všeho si však bere trochu, a vzniká poměrně zajímaví mišmaš.

Hra nabízí příběh muže, který se rozhodně navštívit svého umírajícího otce, kterému nevděčí za zrovna šťastné dětství. Během cesty vlakem jde jeho žena se svou dcerou na toaletu, a když je jde hlavní hrdina hledat, dojde k vlakovému neštěstí. Hrdina přežije, a stojí na okraji svého rodného městečka . Ale věci se stávají podivnější a podivnější – nemůže najít živou duši, ani svou rodinu. A když se snaží dostat do nemocnice, kde snad své milované najde, je konfrontován nejen se svou minulostí, ale i sám se sebou.

Městečko Shivercliff jak ho vidíme není skutečné, to zřejmě ani není spoiler – jedná se o odraz. Prohnilé místo, kde lidé lžou a podvádějí, ale nikomu to nevadí, dokud to neleze do jeho dveří. A monstra které vidíme jsou jen samotní obyvatelé tak, jak vypadají zevnitř. Zrůdy kteří způsobují utrpení, nebo hůř, přehlížejí ho. Samotný otec hlavního hrdiny se ve hře nikdy nevyskytne, a informace o něm máme ze vzpomínek, a různých dopisů či vzkazů. Muž, který týral svou ženu a syna. Muž, který zřejmě zatajil únos a vraždu malého chlapce, muž který byl schopný emočně vydírat svého syna, kterého roky týral, aby mu daroval svou ledvinu. Poté co jsem nalezl dopis v nemocnici jsem si uvědomil, že se zřejmě jedná o nejodpornější a nejzápornější postavu kterou jsem kdy ve hře viděl. Možná to bude tím, se nejedná o velkolepé fantasy zlo. Ale skutečnou bestii, kterou můžeme potkat na ulici. Příběh který nám hra postupně odhaluje, není ničím víc než lidským dramatem, které je nám však servírováno nesmírně atraktivně.

Ad142 zde vyzdvihl možnost zvolit si mezi stealth a akčním přístupem. Já musím ocenit překvapení, která tato hra schovávala. Neustále mě udržovala v pozoru, a já se nikdy nezačal nudit. Nastavovala nové situace, a nabídla i pár solidních lekaček. Spoilerová situace. Ve hře existuje pasáž v přístavu, v které máte ohromné množství nábojů a hra tak přímo vybízí většinu monster zabít. Po této pasáži však spadnete do vody (poté co vidíte v chodbě před sebou monstrum,) a o zbraň přijdete. Ten šok vydal za všechny lekačky, protože jsem věděl, že jsem bezbranný a někde tu číhá příšera. Dokonalé. Poslední část hry byla poměrně zdlouhavá, ale nemyslím, že se nemocnice rovná hřebíkům do rakve této hry. Možná to bude tím, já sám nemocnice nenávidím, a jsem z nich nervozní, ale já se skutečně bál. Možná bych ocenil méně monster, jinak je procházení dlouhými chodbami fajn.

Primární zápornou věci Husk je naprosto příšerné technické zpracování, a přemíra bugů. Klesání fps bez důvodu, někdy byl i zásadní problém dostat se přes menu do hry, a spousta dalších nepříjemných věcí které této hře neskutečně ubírají. Když navíc vezmu v potaz kdy jsem hru hrál, a kdy vyšla, tak si ani nedovedu představit jak to vypadalo. To snad ani nemohlo jít spustit. Je to obrovská škoda, protože Husk je atmosférická bomba se skvělým příběhem, několika easter eggy a ukrývá několik zajímavých překvapení. Jestli stojí za zahrání? Rozhodně.