Asi s žádnou jinou hrou jsem si neužil tolik srandy jako s Lierem. Bývaly časy, kdy jsme s kamarádem nehráli nic jiného. Co z toho, že jsme na počítači (tenkrát ještě klasický ležák) měli desítky tehdy populárních her, na "péesku" další hromadu včetně konkurenčních Wormsů a venku bylo nádherné, horké léto. My raději seděli doma a pařili DOSáckou fosílii o dvou červech, kteří se pokoušejí o totální anihilaci celého podzemního světa pomocí až absurdního arzenálu. Big nuke, chiquita bomb, doomsday, larpa a další. Samozřejmě nemůžu zapomenout ani na stavitelský greenball, který se dal mnohdy použít jako nástroj poslední záchrany. A to jsem ještě nezmínil ninjovské lano, které by mohl závidět i Rico z Just Cause 3.

Asi před půl rokem jsem si hru stáhnul v nějaké ultra-modované verzi, která obsahovala nespočet tematických packů zbraní. Mezi ty nejzajímavější patří jistě Microsofťácká "blue screen of death". Pořád to byla parádní zábava, od které jsme se nemohli odtrhnout a pořád jsme se tlemili jako ti malí kluci.

Jen taková poznámka: nikdy, ale opravdu nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by tuhle hru znal taky.