Je zpět. Po deseti letech se největší řecký hrdina od dob Hérakla vrací, s požehnáním celého olympského panteonu, aby svou sílu předvedl opět v dalším koutě světa. Tentokrát na drsném severu.

Informace o tom, že dorazil další přídavek mého nejoblíbenějšího akčního RPG do mě narazila tak prudce, stejně jako Donar buší se svým Mjöllnirem. Titan Quest se vrátil. Tentokrát na mytologický Sever. A že to bylo sakra dobré rozhodnutí. Datadisk sice má své problémy, ale obecně se dá říct, že se opravdu povedl. Immortal Throne je stále lepším přídavkem, ale tohle člověka stopro taky potěší.
Teď ale důležitá otázka - jak si Ragnarok vede v otázce atmosféry, která byla vždy silným bodem předchozích her? Inu, odpověď bude uspokojivá. Je opět skvělá. Ne tak skvělá jako ta v Immortal Thronu, ale to by byl fakt jedinečný úspěch. Nejen ten sever, ale i keltské nížiny Oppid na vás dýchnou naprosto parádní atmoškou, jenž doplňují příjemné zvukové efekty, výborná hudba a v nepolední řadě i velice pěkné prostředí, zprvu dunajských říček, později zasněžených pahorků hor. Některé mystické lokace navíc vypadají opravdu překrásně, až mi málem spadla brada. Dokonce i příběh je překvapivě dobře okořeněný a zajímavý, samozřejmě postup je opět lineární, nicméně nás tu čeká i menší překvápko v podobě plot twistu, na který z Titan Questu nejsme zvyklí. Expert na severskou mytologii nejsem, nicméně z toho, co jsem si načetl a vyhledal bych řekl, že se jí hra drží uctivě. Plus pokud se v ní aspoň trochu vyznáte, určitě vám dojde, kdo tam bude zlotřile tahat za nitky...A datáč je to dlouhý. Fakt dlouhý. Delší než Immortal Throne, což už je co říct. A taky podle toho některé lokace vypadají, třeba zasněžené území Scandie je fakt mega obrovské, až člověk nebude mít páru, kam se vydat dál. Stejně tak třeba cesta z Heuneburgu do Glaubergu trvá stejně jako cesta z Helosu do Megary, což, jak znalci mohou potvrdit, je sakra štramák cesty!
Hudba je vynikající. Naprosto výborně doplňuje atmosféru, je přesně ušitá pro studené seveřanské prostředí a párkrát jsem měl i husí kůži. Tudíž za mě spokojenost. Jen škoda, že je tracků k jednotlivým lokacím tak málo, tudíž se velice často opakují. Plus velice mě zamrzelo, že jsem během hry (ani v úvodním menu) nezaslechl základní znělku TQ, kterou považuji za jeden z nejkrásnějších herních "theme" songů, co jsem kdy slyšel.

Do hry přichází nové mistrovství a to je mistrovství Run. Má své klady a zápory. Z kladů musím vyzdvihnout, že už není tak OP, jako je mistrovství Snů, plus spousta schopností mají fakt parádní efekty, především vybuchující runy či nadpozemský štít. Plus s kombinací válečnictví jsem si připadal jako pravý krvelačný Berserker. Bezva. Bohužel spousta schopností je tam zcela na houby. A fakt jich není málo. (Třeba schopnost, kdy bojujete lépe, pokud vám klesne zdraví nebezpečně nízko, je vcelku zbytečná, protože to už stejně drtíte prstem tlačítko "R", abyste vychlastali léčivý lektvar.) Ve výsledku ale mistrovství obstojné a určitě si s ním hráč vyřádí.

Ááááále teď už k těm záporům. I když Ragnarok vypadá pěkně, nelze se u něho zbavit dojmu, že je v určitých směrech odfláklý. To se podepisuje třeba na novém vybavení. Je prostě hnusný. Je na něm zkrátka vidět, že si tvůrci nedali tolik práce s detaily, aby vypadalo k světu. Stejně tak někteří nepřátelé jsou pouze kopírkou či kombinací nepřátel z her předchozích, to samé i o jejich zvukových efektech. Plus datáč trpí stejným problém jako původní hra - v některých lokacích je už příliš velký stereotyp a nuda, nicméně jelikož je datadisk fakt dlouhý, zde to bude častější. Celkově ani hra není příliš těžká, důkazem toho je i ten fakt, že jsem za celou dobu umřel pouze jednou, na rozdíl od IT, kde jsem vždycky umíral nejčastěji, ale může to být klidně tím, že jsem to hrál s opravdu nadupanou postavou. A hlavně... ten dabing... ten zkurvenej dabing. Teď si možná říkáte: ,, Ale Vurhore, dyť po 90% hry stejně jen bojuješ, dabing by tě tudíž neměl moc obtěžovat.". No jo, on tolik nevadí dabing spřátelených NPC, problém je, že ve hře jsou novinkou lidští nepřátelé a ti taky mluví. "GREAT FEAST YESTERDAY!" YOU THINK?" "TAKE HEART, BROTHER!" obzvlášť v Asgardu tohle na míle daleko z plna hrdla křičí lidští nepřátelé, ještě k tomu dost otřesně. A furt. Neustále. A už vůbec nechtějte, abych mluvil o banditech na začátku hry, kteří zase furt dokola opakují nejotravnější hlášku z původní hry: "Your inventory is full." Proč? Asi aby nebyli dutí. Na zabití. A taky jim to bylo s chutí dopřáno.

Ve výsledku je ale Ragnarok velice slušným přídavkem, který původnímu titulu žádnou ostudu určitě nedělá. Furt se tam skvěle bojuje, znamenitě ponořuje do opět výborné atmosféry a člověk si i hezky vychutná kulturu dalšího starověkého světa. Zapřísáhlé fanoušky by to určitě nemělo minout, ty ostatní... budou muset nad některými věcmi přimhouřit oko, ale ve výsledku by měli být taktéž spokojení. Tak připijme na na návrat jedné z nejparádnější a nejhezčí diablovky! I přes pár přešlapů se totiž povedl.
Skål!