Takže ty jsi to světýlko?
Ne, já za ním jenom chodím.
Takže tam chodíš a mluvíš s lidma?
Ne, tam žádný lidi už nejsou.
A nechceš radši zase něco střílet?
Everybody's Gone to the Rapture sice není nejzáživnější hra roku, zvlášť ne pro ty, co jí jen přihlížejí, ale i tak má co nabídnout těm, kteří ve hrách rádi chodí. A to tak, že opravdu chodí, nějaké malé zrychlení tu sice je, ale ani tak nebudete svištět z jednoho konce vesnice na druhý. Je to takový simulátor "mušky na zdi," která odposlouchává všechna dramata, hádky, strasti a radosti vašich sousedů, ovšem s tím háčkem, že všichni tito sousedi jsou již kdesi na pravdě boží. Mezi všemi těmi drby, kdo, s kým a proč se tak čím dál časteji přimíchávají zmínky o krvácení z nosu a co asi znamenají ta přilétávající letadla.
Anglická vesnička z 80. let minulého století vypadá pěkně, až hyper-realisticky, takže je fajn si hru pustit, když jste nemocní nebo venku zuří další z meteorologických výstřelků naší oteplující se planety --- protože jinak je možná lepší a zdravější jít se doopravdy projít. Určité poetické kouzlo hra má, ano, ale člověk na ni musí být správně naladěn a tak trochu obrněn trpělivostí. Postupně všechny ty útržkovité konverzace začnou dávat smysl a ani se nanadějete a je tu rychlý, mystický a transcendentální konec, který na mě osobně nefungoval. Je to otázka vkusu, preferuji totiž takříkajíc přízemnější, osobnější příběhy bez nějakého velkého mimozemského přesahu.
Ne, já za ním jenom chodím.
Takže tam chodíš a mluvíš s lidma?
Ne, tam žádný lidi už nejsou.
A nechceš radši zase něco střílet?
Everybody's Gone to the Rapture sice není nejzáživnější hra roku, zvlášť ne pro ty, co jí jen přihlížejí, ale i tak má co nabídnout těm, kteří ve hrách rádi chodí. A to tak, že opravdu chodí, nějaké malé zrychlení tu sice je, ale ani tak nebudete svištět z jednoho konce vesnice na druhý. Je to takový simulátor "mušky na zdi," která odposlouchává všechna dramata, hádky, strasti a radosti vašich sousedů, ovšem s tím háčkem, že všichni tito sousedi jsou již kdesi na pravdě boží. Mezi všemi těmi drby, kdo, s kým a proč se tak čím dál časteji přimíchávají zmínky o krvácení z nosu a co asi znamenají ta přilétávající letadla.
Anglická vesnička z 80. let minulého století vypadá pěkně, až hyper-realisticky, takže je fajn si hru pustit, když jste nemocní nebo venku zuří další z meteorologických výstřelků naší oteplující se planety --- protože jinak je možná lepší a zdravější jít se doopravdy projít. Určité poetické kouzlo hra má, ano, ale člověk na ni musí být správně naladěn a tak trochu obrněn trpělivostí. Postupně všechny ty útržkovité konverzace začnou dávat smysl a ani se nanadějete a je tu rychlý, mystický a transcendentální konec, který na mě osobně nefungoval. Je to otázka vkusu, preferuji totiž takříkajíc přízemnější, osobnější příběhy bez nějakého velkého mimozemského přesahu.
Pro: extrémně detailně a malebně zpracované lokace
Proti: žádá si specifické rozpoložení, nelze hrát netrpělivě