Když jsem začal hrát Chrome, zpočátku se dostavil jeden nepříjemný efekt. V prologu jsem umřel snad dvacetkrát, než jsem konečně trefil zmetka na věži. Jakmile vás zmerčí, neomylně se trefí. Je jedno, že je tak daleko, až není skoro vidět. Nebo, že máte mizivou šanci ho tím divným a nepřesným samopalem trefit dřív než on vás. Vybavila se mi vzpomínka na první přestřelku s odstřelovači v Iron Stormu.

Zbraně divně střílí, inventář je hodně malý a navíc se musí manuálně přetahovat z mrtvol vybavení. Když během nějaké adrenalinové přestřelky potřebujete rychle změnit zbraň (třeba raketomet), ovládání není moc přívětivé. Ve hře mi vadily stereotypní, stále stejně nudné interiéry. V exteriérech, mě zase pořád snímali neviditelní snipeři. Obtížnost nastavená tak, že jedete stylem pokus/omyl.

Ve hře se objeví spoustu odpuzujících divností. Kupodivu je Chrome pořád dost zábavné. Může za to hlavně pestrá náplň misí. Pokaždé děláte trochu něco jiného. Jednou jste sniper, jindy je potřeba stealth. Střílíte ve velkém mechovi nebo utíkáte na vznášedle. Super jsou bránící mise. Chrome dokáže v některých částech zvednout adrenalin. Frustrace postupně odpadne a obtížnost začne spíš motivovat k jejímu překonání.

Postupem ve hře jsem si zvykl na zbraně a výbavu. Naučil jsem se nepřítele efektně střílet do hlavy. Souboje s bossy byli super. Speciální schopnost jsem snad nikdy nepoužil. Když nepočítám povinné hackování, které je k ničemu. Příběh, jak už to u těchto her bývá, je totální béčko. Občas zafilozofuje a nechá vám jednu morální volbu. Žoldák, který by měl být za prachy neutrální a může být.

Chrome je dobrá hra, ale dokážu si představit, že dokáže hráče odpudit na začátku, protože je dost specifický a na první pohled nepříliš přitažlivý. Bez tlačítka pro rychlé uložení by to nešlo.