Na tuhle hru jsem narazil náhodou. Za cca 7 let co ji vlastím, jsem ji dohrál asi pětkrát. Je to totiž naprosto geniální záležitost, ale určitě ne pro každého. Její pomalé tempo některá dnešní netrpělivá dítka určitě neosloví. Nenabízí vývoj postavy, crafting, ani multiplayer, je to adventura, to jsou takové ty hry, které dnes moc lidí nebaví, bohužel. Mastit s kamarádem po škole na konzoli to nejde. Já láskou k adventurám zahořel již coby mladý jinoch na začátku devadesátých let, kdy jsem hltal časopis Excalibur. Je s podivem, jak málo lidí v ČR tuhle hru zná, přestože je ČR země stále dost adventurně pozitivní, řekl bych. Asi to je nulovou propagací. Přesto je to klenot. Já sám se dlouho bránil tomu, co následně hodlám napsat, ale je to tak - The lost crown je nejlepší adventura všech dob. Nezlobte se na mě, nikdo mi to nevymluví. Ani po deseti letech moc nestárne - je to dané mj. i dost originálním grafickým zpracováním, kdy základ dělají autentické černobílé fotografie. A do toho občas nějaká ta barva. Černobílá fotka kolejí kdesi v pochmurné mlze a do toho červeně zářící semafor. Ta atmosféra, kterou hra přenáší, je pohlcující. Angli, mlhy, duchové, tajemno... hra jako stvořená pro pošmourné podzimní večery. Doufám že někdy vyjde dlouho avizované a stále odkládané pokračování Blackenrock, přestože hra je údajně víceméně hotová. Až se tak stane, nasimuluji chřipku, zavřu, zamknu, zhasnu, a... nastanou orgie. Tvůrce Jonathan Boakes je génius a já ho tímto navrhuji na Nobelovu cenu. A teď mne omluvte, jdu to rozehrát asi po šestý.