Dragon Age II by se dal velmi lehko sestřelit. Z té hry vyloženě křičí nevyužitý potenciál a nedodělanost. Rád bych ji vyčetl těch milión stále stejných interiérů (jeskyň, sídel či Deep Roads kobek), šedivé, statické a napříč herními roky stále stejné město, osekané questy a často i dialogy, dementně řešený respawn u soubojů či třeba technickou nedodělanost lokací, kdy stačí jen oddálit pohled od postavičky a hráč si může prohlížet hranice mapy.
Jenže tohle všechno se dá přežít, protože ta hra je zábavná. Pokud pominu onen arkádový respawn nepřátel, tak jsou souboje daleko chytlavější a svižnější jak v jedničce. Příběh jako celek je sice slabý, ale není to úplně ta tradiční Bioware šablona. Je komorní, často i docela osobní a ze začátku i docela nápaditý. Obsahuje pár zajímavých momentů, ale díky nedotaženosti celé hry často nenaplňuje zcela svůj potenciál. Ona osekanost se projevuje především v třetím, posledním aktu hry, kdy se začnou některé postavy chovat naprosto praštěné a je tam vidět, podobně jako např. v druhém KotORu, že se kvůli uspěchanému vydání někde mohutně škrtalo.
I přes to, že šedivý a co do pouličního života mrtvý Kirkwall omrzí zhruba v polovině druhého aktu, tvůrci provedli docela husarský kousek a i s tím minimem lokací zvládli stvořit 50hodinovou hru, která baví. A baví až do konce. Hawke je sympaťák a parta spolubojovníků jakbysmet. Nejsou to tak výrazné šablonovité charaktery, jako v jedničce (a dalších Bioware hrách), ale mají svoje kouzlo. Jen ho člověk neobjeví hned, ale až zhruba po 20 hodinách hraní. Ve výsledku mě ale dost mrzelo, že jejich dialogy jsou velice osekané - zvlášť oproti jedničce, která občas působila skoro až jako sociální simulátor.
Super je, že hra nedělí hráčovy reakce na dobré/zlé, ale na jakési umírněné odpovědi, sarkastické hlášky, rázné reakce apod. Stále ovšem zachovává možnosti volby. Člověk tedy jen bezmyšlenkovitě nekliká na barvičky jen proto, aby si zachoval tvář své postavy. Není problém odpovědi měnit z dialogu na dialog aniž by postava působila výrazněji rozpolceně. V praxi sice nemá hráč možnost svou postavu profilovat do naivního dobráka/drsného renegáta, ale neměl jsem pocit, že bych měl svázané ruce. Hawke se jen chová jako celkem obyčejný člověk s normálními reakcemi.
I RPG prvky jsou oproti jedničce osekané, ale řekl bych, že spíše ku prospěchu věci. Skilly jsou užitečnější a není jich tolik. Inventář mi též vyhovoval víc, stejně tak přehledný deník a již klasický kodex. Tvůrci se i zbavili dementního systémů dárku a několika dalších zbytečnosti, za což jsem rád.
Nicméně v závěru už opravdu hře docházel dech a v tu chvíli přišla vhod trojice DLC (za které jsem vyhodil pomalu půl výplaty), z nichž dvě mě dokonce zavedly mimo Kirkwall. A upřímně, nebejt jich, tak bych se začal nudit asi o něco dřív. Takový Mark of the Assassin svým veselejším prostředím ala Toussaint a situačním humorem působil jako vysvobození z té šedi a vážnosti.
Abych to shrnul. Dragon Age II je osekaná a nedodělaná hra, plná různých chybek, ale i s tím málem tvůrci předvedli docela dost. Zároveň však dokážu pochopit, že pokud hráči nesedne DAII jako celek, tak z ní musí mít velice průměrný, možná až podprůměrný dojem. Ale něco tam ta hra dělá dobře. A asi natolik dobře, že jsem byl ochoten tu hromadu chyb odpustit a pořád se skvěle bavit.
Jenže tohle všechno se dá přežít, protože ta hra je zábavná. Pokud pominu onen arkádový respawn nepřátel, tak jsou souboje daleko chytlavější a svižnější jak v jedničce. Příběh jako celek je sice slabý, ale není to úplně ta tradiční Bioware šablona. Je komorní, často i docela osobní a ze začátku i docela nápaditý. Obsahuje pár zajímavých momentů, ale díky nedotaženosti celé hry často nenaplňuje zcela svůj potenciál. Ona osekanost se projevuje především v třetím, posledním aktu hry, kdy se začnou některé postavy chovat naprosto praštěné a je tam vidět, podobně jako např. v druhém KotORu, že se kvůli uspěchanému vydání někde mohutně škrtalo.
I přes to, že šedivý a co do pouličního života mrtvý Kirkwall omrzí zhruba v polovině druhého aktu, tvůrci provedli docela husarský kousek a i s tím minimem lokací zvládli stvořit 50hodinovou hru, která baví. A baví až do konce. Hawke je sympaťák a parta spolubojovníků jakbysmet. Nejsou to tak výrazné šablonovité charaktery, jako v jedničce (a dalších Bioware hrách), ale mají svoje kouzlo. Jen ho člověk neobjeví hned, ale až zhruba po 20 hodinách hraní. Ve výsledku mě ale dost mrzelo, že jejich dialogy jsou velice osekané - zvlášť oproti jedničce, která občas působila skoro až jako sociální simulátor.
Super je, že hra nedělí hráčovy reakce na dobré/zlé, ale na jakési umírněné odpovědi, sarkastické hlášky, rázné reakce apod. Stále ovšem zachovává možnosti volby. Člověk tedy jen bezmyšlenkovitě nekliká na barvičky jen proto, aby si zachoval tvář své postavy. Není problém odpovědi měnit z dialogu na dialog aniž by postava působila výrazněji rozpolceně. V praxi sice nemá hráč možnost svou postavu profilovat do naivního dobráka/drsného renegáta, ale neměl jsem pocit, že bych měl svázané ruce. Hawke se jen chová jako celkem obyčejný člověk s normálními reakcemi.
I RPG prvky jsou oproti jedničce osekané, ale řekl bych, že spíše ku prospěchu věci. Skilly jsou užitečnější a není jich tolik. Inventář mi též vyhovoval víc, stejně tak přehledný deník a již klasický kodex. Tvůrci se i zbavili dementního systémů dárku a několika dalších zbytečnosti, za což jsem rád.
Nicméně v závěru už opravdu hře docházel dech a v tu chvíli přišla vhod trojice DLC (za které jsem vyhodil pomalu půl výplaty), z nichž dvě mě dokonce zavedly mimo Kirkwall. A upřímně, nebejt jich, tak bych se začal nudit asi o něco dřív. Takový Mark of the Assassin svým veselejším prostředím ala Toussaint a situačním humorem působil jako vysvobození z té šedi a vážnosti.
Abych to shrnul. Dragon Age II je osekaná a nedodělaná hra, plná různých chybek, ale i s tím málem tvůrci předvedli docela dost. Zároveň však dokážu pochopit, že pokud hráči nesedne DAII jako celek, tak z ní musí mít velice průměrný, možná až podprůměrný dojem. Ale něco tam ta hra dělá dobře. A asi natolik dobře, že jsem byl ochoten tu hromadu chyb odpustit a pořád se skvěle bavit.
Pro: chytlavý gameplay, řada dobrých questů, dialogy a systém rozhovorů jako celek, postavy, komorní vyprávění ve fantasy kulisách, absence klasické Bioware šablony, default Hawke je sympaťák
Proti: úspěchané vydání - nedodělanost, osekanost; úmorně se opakující lokace a modely postav, mrtvost/statičnost lokací a nízká míra detailů prostředí, trapný respawn během soubojů,; málo opravdových detailů, které dělají z dobré hry hru výjimečnou