Do druhého dílu Ultimy jsem se pouštěl bez výraznější znalosti negativních internetových recenzí a Ugraugrův komentář se mi po několika letech podařilo úspěšně zapomenout. Naštěstí, protože je dost pravděpodobné, že by mne kritické ohlasy odradily natolik, že bych se do rozehrání této úvodní ultimovské trilogie vůbec nepustil; což by byla škoda. To nic nemění na tom, že Pomsta čarodějky JE kontroverzní záležitost. Dodal bych však, že je potřeba ji vnímat v kontextu doby - vývoj CRPG byl stále jakýsi undeground, který do obecného povědomí teprve pomalu pronikal a nebyly na něj tudíž kladené takové nároky stran serióznosti. Jen tak je možné, že se tento nekoherentní mix sci-fi, fantasy a vtípků pro zasvěcené mohl dostat do prodeje. Když jsem si pak po dohrání hry pročítal komentáře pod až ostentativně kritickým článkem CRPG Addicta, jen se mi potvrdilo, že hráče (často děti), kterým se hra dostala v době svého vzniku do rukou, druhý díl Ultimy, navzdory všem podivnostem a kiksům, musel nutně uhranout. A nejde ani tak o nedostatek konkurence, jako spíš o jednoznačné vizionářství a masivnost hry. Jistě, stejně jako Ugraugra bych tu mohl vyjmenovávat mnoho nevyvážeností v herním designu. Maniakálně tuhými strážnými a slátaným příběhem počínaje a zbytečností dungeonů a některých povolání konče. Ano, i můj klerik, protože jsem za celou hru, vzhledem k jejich přestřelené obtížnosti, neprolezl pořádně jediný dungeon, byl stejně jako Ugraugrův zloděj naprosto k ničemu (pokud nebudete chtít prolézat dungeony, zvolte bojovníka s vysokou agility). Nic to však nemění na tom, že se vstupem do hry přede mnou otevřel obrovský svět a já se se svým avatarem vydal na epickou pouť napříč časem a prostorem, brázdil korábem oceány, bojoval s hordami monster a dobýval raketoplánem exotické planety sluneční soustavy. Je to sice všechno plné nedotažeností, ale je to tam. I ty trojrozměrné dungeony. A právě tenhle pocit fantastického dobrodružství, kdy je na co se těšit, a zvědavost, kdy narazím na postavu, která, jak píše manuál, vystoupí z davu a prozradí mi nějakou důležitou informací, mne u hry držel a nepustil. Takže jsem vydržel grindit potřebné finance až do závěrečné porážky Minax (pravda, ke konci už s poněkud zaťatými zuby) a zároveň jsem se snažil mapovat zákoutí staré i nové Garriotovy alternativní Země, abych lépe pochopil propojení jednotlivých časových bran. Vlastně i teď, kdy se už prokousávám manuálem ke třetímu dílu jsem měl puzení se do hry vrátit, abych získal meč Enilno (jenž, navzdory tomu, co jsem se po dohrání hry dočetl v některých návodech, není pro dohrání hry vůbec potřeba). Zároveň si říkám, že bych měl nějakému z dungeonů dát přeci jenom šanci. Konečně, s kouzly mého klerika, nejlepší zbraní a brněním bych jeho příšerám byl více než zdatný protivník...

Herní doba: cca 35 hodin
Počet nahlédnutí do návodu: 0
Neúplná mapa
Poznámky

Douška: Dejte si pozor jakou verzi hry hrajete, protože některé obsahují dost zásadní bugy (dají se opatchovat). Každopádně, pokud se do hry budete chtít pustit, udělejte si v tomto ohledu rešerše! Verze z GOG je nicméně patrně v pořádku.