Uběhl zhruba rok a v únoru 2016 Bodur vyplodil druhý díl své procházkové série. Po žalostném Drizzlepathu 1, je dvojka přeci jen krokem vpřed, ale nenechte se zmást – zase o tolik se série nepohnula. I když Bodur sehnal o fous lepšího vypravěče (či spíše vypravěčku), přeskočil na jiný engine, odněkud vzal epickou hudbu i hromadu modelů včetně dráčka, a vtěsnal do své hry jistý fantasy nádech s pseudo-mysticko-debilním příběhem, tak je to stále jen unylá a nudná cesta ošklivou krajinou.

Pokud mrknete na nějaké promo fotky a trailery, zase tak ošklivý se vám Genie zdát nebude, ale Bodur je vývojář správně prohnaný a představit si ho jako arabáka v bazáru jak přesvědčuje kolemjdoucí o úžasnosti a pravosti cetky, kterou uplácal na dvorku z hromádky hlíny, není úplně zcestý nápad. Fotky a trailery totiž ukazují nejen ty nejzájímavější lokace ze hry, ale též jediné zajímavé lokace ze hry! Délka hry čítá zhruba čtyři hodiny, což je na walking adventuru bez gameplaye ohromné číslo. Ovšem mezi veškerými relativně zajímavými místy se táhnou kilometry totálně nudné cesty napříč údolími. Bodur opět ukazuje, že nemá vkus a smysl pro estetiku je mu cizí. Prostě si jen vymodeloval nekonečné stezky údolím a pak tam nastřílel objekty jako stromy, kameny, baráky, náhrobky, sloupy a další předměty. Přihodil nějakou tu trávu a herní svět byl na světě. Nudný, nezáživný, otravně dlouhý a až na světle výjimky naprosto nezajímavý. Genie je nehorázná nuda, je to ten nejnudnější walking simulator co jsem kdy hrál.

Drizzlepath Genie je ve výsledku něco jako herní výzva. Výzva, kdy se i přes nehorázný stereotyp snažíte dojít až na konec. Pěkné momentky a scenérie spočítáte na prstech obou rukou a když je dáte pomyslně k sobě, vyjde vám to na sotva půl hodiny pochodu. To znamená, že zbývají ještě tři a půl hodiny nicneříkající chůze.