Líbí se mi, jak jsou hry z prostředí Harryho Pottera v kontextu jiných her podle filmové předlohy celkem ambiciózní. Fénixův řád je hra, kde něco funguje naprosto skvěle a něco zase vůbec ne.
Náplň hry, narozdíl od předchozích plošinovek (první tři díly) a akčňáku (čtvtý díl), nejlépe odpovídá "duchu" Harryho Pottera a je to něco, co jsem si od začátku představoval.
Vizuální převedení Bradavic do herního prostředí dopadlo na jedničku. Po dohrání mám pocit, že je znám na zpaměť a mohl bych tam z fleku studovat.
Další věc, co funguje báječně, jsou vedlejší úkoly. Jsem přesně ten magor, který kvůli statistikám bude dělat sebevětší blbost, takže jo, bez 100% dohrání bych hru nemohl považovat za dohranou. A bavilo mě to moc. Vedlejší úkoly jsou celkem pestré, motivující, většinou lehké, ale čas od času je potřeba si i hlavu zalámat. Supr. Však taky vedlejší úkoly zaberou většinu herního času, pokud je děláte. Je to úžasná změna oproti všem ostatním dílům, kde prim hrálo otravné hledání fazolek. Ačkoliv někdy byly úkoly zdlouhavější, zejména lezení na různé stěny a sloupy a otravné vracení se.
Skvělá věc je, že máte konečně volnost v tom, jaké kouzlo použít a hlavně se od vás chce přesné máchnutí hůlkou. Tenhle systém jsem očekával už v jedničce a i jsem ho v jedničce praktikoval, než mi došlo, že se ode mě neočekává. Tady už je to samozřejmost a je to super.
O dabing se sice nepostarali úplně všichni z originálního castu, ale zhruba půlka osazenstva ano a u těch zbylých byly náhrady vybrány dobře. A to by člověk nečekal například u tak typického Snapea, který je neodmyslitelně spjat s Alanem Rickmanem.
Potěší minihry. Zejména kouzelnické šachy. Škoda, že není verze v multiplayeru proti živým hráčům na jednom počítači, neboť ti počítačoví soupeři nejsou zrovna Kasparov. Ale zpracováno je to dokonale. Další dva okruhy miniher taky ujdou, jedna z nich (klasická verze gobstone) je celkem náročná na ovládání i na skill, ale nakonec se to dá.
Ale teď k těm negativům. Naprostá příšernost je zmíněné ovládání. První tři díly se ovládaly naprosto skvěle, čtvrtý díl v tomto ohledu zpětným pohledem ještě ušel, ačkoliv už tam byla hrozná kamera. V dílu patém se k hrozné kameře přidává i ovládání. Pohyb na šipkách (či WASD) a neohrabaný pomocník jménem myš. Pohybem myši či šipkami se aktivují jednotlivé objekty, na které se dá kouzlit. A je to strašně nepohodlné. Člověk vůbec nemá jistotu, že se bude dít to, co chce. Potter téměř pravidelně udělá pohyb čelem vzad, i když to vůbec nechcete. Často je na malém prostoru třeba hned deset objektů, na které se dá kouzlit a to je ten pravý očistec. Nejlepší je to ve chvíli, kdy jste pod časovým stresem. Grr. Je pravděpodobné, že na gamepadu je to lepší. S gamepadem mi to ale vůbec nejde a já jsem sakra PC hráč a kašlu na gamepad a chci, aby se to dobře ovládalo na myši a klávesnici!
Další věc k posrání je Ron a Hermiona, kteří se vždy s chutí postaví do dveří, kterými chcete projít. A co je horší, nikdy se moc nemají k tomu, že by od těch dveří třeba odešli.
Tahle hra má taky jednu z nejvíc prudérních místností v historii her, a sice místnost s posouvajícími schody. Jsem tak rád, že tohle peklo už nebudu muset nikdy procházet. Měl jsem pocit, že hra byla designovaná tak, abych vždy pokud možno musel chodit přes více jak pět pater, abych si to čekání na schody užil.
Další ne příliš přesvědčivou věci jsou souboje. A to jednak kvůli ovládání, tak také tím, že nemáte moc přehled o tom, co zrovna děláte. Prostě tak nějak bušíte do soupeře, co se zrovna namane. A přitom by se to dalo udělat mnohem lépe. Hráči vysvětlit, jaké kouzlo je dobré proti kterému používat. Jak jsou různá kouzla efektivní a v čem. Jak moc se mi zlepšila síla kouzel po dosažení další úrovně, abych to třeba poznal atd. Jaké je moje a soupeřovo "zdraví" atd. Nic z toho tu není, bohužel.
Za zmínku stojí i nespolehlivost ukládání pozice. Je tu jakýsi autosave a zároveň i manual save, ale mnohdy se váš poslední postup neuloží, pro jistotu uložení pozice je potřeba před ukončením hry splnit některý z hlavních úkolů a pak teprve máte jakous takous jistotu, že se uloží i to, co jste v Bradavicích objevili "nepovinně". To se mi nelíbí, protože pak na konci s překvapením zjistíte, že něco, co jste dělali na začátku, musíte dělat znovu na konci hry.
Každopádně zakončím to v pozitivním duchu; příběh filmu/knihy je do hry naroubován doposud nejzdařileji, a možná by obstál i bez znalosti předlohy, což se o předchozích dílech říct nedalo. Je tady plně otevřený svět, a s jistou dávkou tolerance to tu opravdu žije svým životem. Jednotlivé postavy na vás reagují a opravdu cítíte tu oboustrannou nevraživost ke členům zmijozelské koleje.
Pátý díl je ten, který se asi nejvíc snažil udělat plnohodnotnou a dobrou hru, kterou se člověk nemusí stydět hrát a kdyby nebylo pro mě zásadních negativ, i by se mu to podařilo.
Náplň hry, narozdíl od předchozích plošinovek (první tři díly) a akčňáku (čtvtý díl), nejlépe odpovídá "duchu" Harryho Pottera a je to něco, co jsem si od začátku představoval.
Vizuální převedení Bradavic do herního prostředí dopadlo na jedničku. Po dohrání mám pocit, že je znám na zpaměť a mohl bych tam z fleku studovat.
Další věc, co funguje báječně, jsou vedlejší úkoly. Jsem přesně ten magor, který kvůli statistikám bude dělat sebevětší blbost, takže jo, bez 100% dohrání bych hru nemohl považovat za dohranou. A bavilo mě to moc. Vedlejší úkoly jsou celkem pestré, motivující, většinou lehké, ale čas od času je potřeba si i hlavu zalámat. Supr. Však taky vedlejší úkoly zaberou většinu herního času, pokud je děláte. Je to úžasná změna oproti všem ostatním dílům, kde prim hrálo otravné hledání fazolek. Ačkoliv někdy byly úkoly zdlouhavější, zejména lezení na různé stěny a sloupy a otravné vracení se.
Skvělá věc je, že máte konečně volnost v tom, jaké kouzlo použít a hlavně se od vás chce přesné máchnutí hůlkou. Tenhle systém jsem očekával už v jedničce a i jsem ho v jedničce praktikoval, než mi došlo, že se ode mě neočekává. Tady už je to samozřejmost a je to super.
O dabing se sice nepostarali úplně všichni z originálního castu, ale zhruba půlka osazenstva ano a u těch zbylých byly náhrady vybrány dobře. A to by člověk nečekal například u tak typického Snapea, který je neodmyslitelně spjat s Alanem Rickmanem.
Potěší minihry. Zejména kouzelnické šachy. Škoda, že není verze v multiplayeru proti živým hráčům na jednom počítači, neboť ti počítačoví soupeři nejsou zrovna Kasparov. Ale zpracováno je to dokonale. Další dva okruhy miniher taky ujdou, jedna z nich (klasická verze gobstone) je celkem náročná na ovládání i na skill, ale nakonec se to dá.
Ale teď k těm negativům. Naprostá příšernost je zmíněné ovládání. První tři díly se ovládaly naprosto skvěle, čtvrtý díl v tomto ohledu zpětným pohledem ještě ušel, ačkoliv už tam byla hrozná kamera. V dílu patém se k hrozné kameře přidává i ovládání. Pohyb na šipkách (či WASD) a neohrabaný pomocník jménem myš. Pohybem myši či šipkami se aktivují jednotlivé objekty, na které se dá kouzlit. A je to strašně nepohodlné. Člověk vůbec nemá jistotu, že se bude dít to, co chce. Potter téměř pravidelně udělá pohyb čelem vzad, i když to vůbec nechcete. Často je na malém prostoru třeba hned deset objektů, na které se dá kouzlit a to je ten pravý očistec. Nejlepší je to ve chvíli, kdy jste pod časovým stresem. Grr. Je pravděpodobné, že na gamepadu je to lepší. S gamepadem mi to ale vůbec nejde a já jsem sakra PC hráč a kašlu na gamepad a chci, aby se to dobře ovládalo na myši a klávesnici!
Další věc k posrání je Ron a Hermiona, kteří se vždy s chutí postaví do dveří, kterými chcete projít. A co je horší, nikdy se moc nemají k tomu, že by od těch dveří třeba odešli.
Tahle hra má taky jednu z nejvíc prudérních místností v historii her, a sice místnost s posouvajícími schody. Jsem tak rád, že tohle peklo už nebudu muset nikdy procházet. Měl jsem pocit, že hra byla designovaná tak, abych vždy pokud možno musel chodit přes více jak pět pater, abych si to čekání na schody užil.
Další ne příliš přesvědčivou věci jsou souboje. A to jednak kvůli ovládání, tak také tím, že nemáte moc přehled o tom, co zrovna děláte. Prostě tak nějak bušíte do soupeře, co se zrovna namane. A přitom by se to dalo udělat mnohem lépe. Hráči vysvětlit, jaké kouzlo je dobré proti kterému používat. Jak jsou různá kouzla efektivní a v čem. Jak moc se mi zlepšila síla kouzel po dosažení další úrovně, abych to třeba poznal atd. Jaké je moje a soupeřovo "zdraví" atd. Nic z toho tu není, bohužel.
Za zmínku stojí i nespolehlivost ukládání pozice. Je tu jakýsi autosave a zároveň i manual save, ale mnohdy se váš poslední postup neuloží, pro jistotu uložení pozice je potřeba před ukončením hry splnit některý z hlavních úkolů a pak teprve máte jakous takous jistotu, že se uloží i to, co jste v Bradavicích objevili "nepovinně". To se mi nelíbí, protože pak na konci s překvapením zjistíte, že něco, co jste dělali na začátku, musíte dělat znovu na konci hry.
Každopádně zakončím to v pozitivním duchu; příběh filmu/knihy je do hry naroubován doposud nejzdařileji, a možná by obstál i bez znalosti předlohy, což se o předchozích dílech říct nedalo. Je tady plně otevřený svět, a s jistou dávkou tolerance to tu opravdu žije svým životem. Jednotlivé postavy na vás reagují a opravdu cítíte tu oboustrannou nevraživost ke členům zmijozelské koleje.
Pátý díl je ten, který se asi nejvíc snažil udělat plnohodnotnou a dobrou hru, kterou se člověk nemusí stydět hrát a kdyby nebylo pro mě zásadních negativ, i by se mu to podařilo.
Gobliins 2: The Prince Buffoon
Pro: Vizuální prostředí a zpracování Bradavic, herní náplň, otevřený svět, variabilita a svoboda kouzlení, propracované vedlejší úkoly, dabing
Proti: OVLÁDÁNÍ, kamera, překážející kámoši, souboje, sem tam celkem otravné a zdlouhavé situace