Když jsem před lety psal vysoce oslavný komentář na původní Metro 2033, ani mě nenapadlo, že budu pokračování Last Light tak dlouho odkládat. Byla to chyba, Last Light je opravdu prvotřídní hra a rozhodně kousek, na který mohou být soudruzi z východu právem hrdí.

Co je ale na Last Light tak skvělého? Střílení? Ale kdeže. Pokud bych měl hru hodnotit jakou střílečku, nedopadla by zrovna valně. Jestli je na Metru něco průměrného, je to určitě střílení a celkový pocit - nikoli ze samotné střelby, ta je super - ale ze zásahů protivníků. Střílení do lidí je ještě celkem v pohodě, ale boje s mutanty jsou takové nijaké. Potvory po stránce animace zvláštně lagují, chovají se tupě a občas mi přišlo, že vydrží až příliš. To je ale také dáno, že hráč musí trpělivě vyčkávat, až odhalí svá slabá místa. Přestřelky s lidmi jsou o něco lepší a se zapnutým PhysX je na létající kusy zdiva radost pohledět. Zatímco v první půli jsem se lokacemi spíše plížil, v pozdější fázi mě už zdlouhavé vyčkávání ve stínech omrzelo a měl jsem potřebu ten nadbytek munice nějak zužitkovat. Ovšem mechanismus, který byl opravdu hodně vylepšen, je rozhodně plížení. To je tentokrát konečně plně funkční a lokace jsou nadesignovány mnohem příjemněji. Doporučuje 10/10 Garretů (těch herních).

V čem Metro: Last Light boduje především, je určitě atmosféra. Hra totiž ani nestaví tolik na akci a možnostech, jak se s protivníky vypořádat, ale na vyprávění a immersive pocitu z hraní. Prostředí člověka skutečně pohltí a nejlepší momenty jsem zažíval při procházení zalidněnými stanicemi a při sledování množství různých minipříběhů, které hra předává skrze dialogy mezi přeživšími. Škoda, že otitulkované jsou jen opravdu jen ty nejdůležitější, takže odpadla možnost zahrát si hru komplet v ruštině, což by určitě zvýšilo atmosféru na maximální možný stupeň. I samotný příběh je zajímavý. Trošku sice převrtává konec jedničky, ale jeho podání je supr, hra je o něco epičtější (někdy i na úkor hororové složky) a je solidně vypointovaná.

Na rozdíl od kolegy Garreta (uživatele DH) jsem za celou dobu nenarazil byť jen na jediný bug. Hra šlape jak po másle, navíc po celou dobu prakticky stále na konstantních 60 fps. Vypadá to skvěle - hra umí jak stísněné tmavé prostory opuštěného metra, tak rozsáhlé scenérie samotné Moskvy. Z těch všemožných světelných efektů možná někdy bolely až oči, ale vypadá to božsky. Jedinou slabinou je trochu budgetové provedení modelů postav, především co se mimiky týče. Obnažené lepé děvy v místním bordelu navíc působí divně... plasticky.

Systém ukládání není pravda zrovna šťastný, ale asi jsem měl štěstí, že mě žádný problém za celou dobu nepotkal.

Po dohrání hlavní kampaně (která jen tak mimochodem zabaví na velice slušných cca 14 hodin) se hráč může věnovat i hrstce DLC misí. Některé stojí sice za prd, ale některé fungují jako příjemně rozšíření příběhu. DLC mise z pavoučího hnízda navíc patří mezi nejlepší survival mise, co se kdy ve hrách objevily a určitě by bylo škoda ji minout. Pro arachnofobiky učiněné peklíčko.

Abych to shrnul. Metro: Last Light je pokračování, které si v ničem nezadá s původní hrou. Vypadá sice velmi podobně a možná působí spíše jako velice poctivý datadisk, ale rozhodně drží vysoko nastavenou laťku a v některých ohledech ji možná i překračuje. Pokud máte chuť na atmosférickou FPS bez hluchých míst a s focusem na narativní stránku, Metro: Last Light je jasná volba!