Seriál Heroes jsem svého času urputně sledoval, i když se jeho kvalita každou novou řadou snižovala. Pokračování s podtitulem Reborn už bylo jen ždímání peněz ze známé značky a skončilo po třinácti dílech. První komerční hra podle seriálu, kterou jsem hrál, je na tom však o poznání lépe.

Vžil jsem se do role Cassandry, která zjišťuje, že má vrozené nadpřirozené schopnosti. K cestování v čase si díky nalezené injekci přibere telekinezi, a tato ideální kombinace vlastností, umožňující projít hru bez jakékoli zbraně, je následně ještě doplněna zpomalováním času. Schopnosti jsou v průběhu hraní čím dál tím silnější, a tak jsem později mohl házet zprvu těžkými stoly a čas se zpomalil na delší dobu.

Hrátky s časem byly jednou z nejlepších složek hry (z malého stromku vyroste mohutný strom, kvůli vodě se za několik let propadne podlaha) a hojně jsem je využíval, když jsem na opuštěná místa po jednom přenášel nepřátele, aby na mě při boji nebyli v přesile, nebo jsem se naopak teleportoval s výbušnými sudy do míst s mnoha nepřáteli.

Potěšily mě také odkazy na původní seriál v podobě výtisků časopisu 9th Wonders! s kresbami Isaaca Mendeze nebo složky s údaji o hlavních postavách. Parádně jsem se bavil až do patnáctého levelu, kde se na mě vyrojila spousta nepřátel a já nemohl nikam utéct. Navíc na konci této úrovně byl boss, kterého nebylo až tak těžké zdolat, ale způsob, jakým jsem toho dosáhl, byl prazvláštní.