Byla to jedna z prvních her, kterou jsme měli s kamarádem na velkých disketách. Nevím, kdo je ještě pamatujete, ale vždycky jsem se bál, abch je nezlomil. Byly velké, dost ohebné, mechanika je musela zavírat páčkou a dost se kazily. S Barbariánem se mi pojí hned několik vzpomínek.
První z nich je hned s počátečním logem, při kterém vždy speaker řekl název hry. Dodnes jsme s kamarádem za jedno, že speaker říká "Barbarery". Nevím, jestli je to jen tím, že speakeru není úplně rozumět, ale vždycky se o tom přeme s dalšíma lidma, co hru tenkrát hráli. Slyšíme tam prostě pořád to "y" na konci
Dále si pamatuji, jak se hra ovládala klávesama F1-F12. Jeden z nás mačkal všechny pohyby a druhý jen šermoval. To by počítám dnešní děti zřejmě vůbec nebavilo, ale nám to přinášelo štěstí snad několik let. Tím, že se hra ovládala právě takhle, neuměli jsme tenkrát sejít šikmé schodiště, které se objevilo cca na 8 obrazovce. Naštěstí nám pomohl kámošův táta, jinak bychom se snad nehli dále. Je toho opravdu hodně. Ani už si nepamatuju, kdo tenkrát navrhl, že toho velkého draka, který tam běhal přes 4 obrazovky, prostě jen tak proběhneme, jelikož nám nešel zabít. No a ono to šlo, prostě se dal jen tak proběhnout. Pamatuji si, že jsem na jedné obrazovce, kde kapala krev z trubky, pokaždé říkal "hele krev", ale pokaždé a kámoše už to pak dost žralo :D
Hru jsme tenkrát nemohli dohrát a vlastně ani nikdy nedohráli. Vždy jsme se dostali jen k hlavnímu bossovi a ten nás vždy dostal. Hráli jsme to tak dlouho, až jednou přišel další kámoš s tím, že ve škole slyšel, že se dá vyskočit na kyvadlo, které se tam v jedné místnosti pořád kývalo. Tak jsme to zkokušeli pořád a pořád, ale nikdy se to nepovedlo. Teď už vím, že to ani nešlo.
Těch příběhů se hrou je opravdu hodně a tohle bylo jen pár útržků, na které rád vzpomínám. Možná jsem trochu ovlivněn vzpomínkami z mládí, jelikož v dnešní době už hra nemůže vůbec konkurovat a sotva by si jí někdo zahrál, možná je to jen dobou, kdo ví. Nicméně v době, kdy skoro každá nová hra byla něčím jiná a vyjímečná to byla prostě paráda a to už nikdo nezmění.
První z nich je hned s počátečním logem, při kterém vždy speaker řekl název hry. Dodnes jsme s kamarádem za jedno, že speaker říká "Barbarery". Nevím, jestli je to jen tím, že speakeru není úplně rozumět, ale vždycky se o tom přeme s dalšíma lidma, co hru tenkrát hráli. Slyšíme tam prostě pořád to "y" na konci
Dále si pamatuji, jak se hra ovládala klávesama F1-F12. Jeden z nás mačkal všechny pohyby a druhý jen šermoval. To by počítám dnešní děti zřejmě vůbec nebavilo, ale nám to přinášelo štěstí snad několik let. Tím, že se hra ovládala právě takhle, neuměli jsme tenkrát sejít šikmé schodiště, které se objevilo cca na 8 obrazovce. Naštěstí nám pomohl kámošův táta, jinak bychom se snad nehli dále. Je toho opravdu hodně. Ani už si nepamatuju, kdo tenkrát navrhl, že toho velkého draka, který tam běhal přes 4 obrazovky, prostě jen tak proběhneme, jelikož nám nešel zabít. No a ono to šlo, prostě se dal jen tak proběhnout. Pamatuji si, že jsem na jedné obrazovce, kde kapala krev z trubky, pokaždé říkal "hele krev", ale pokaždé a kámoše už to pak dost žralo :D
Hru jsme tenkrát nemohli dohrát a vlastně ani nikdy nedohráli. Vždy jsme se dostali jen k hlavnímu bossovi a ten nás vždy dostal. Hráli jsme to tak dlouho, až jednou přišel další kámoš s tím, že ve škole slyšel, že se dá vyskočit na kyvadlo, které se tam v jedné místnosti pořád kývalo. Tak jsme to zkokušeli pořád a pořád, ale nikdy se to nepovedlo. Teď už vím, že to ani nešlo.
Těch příběhů se hrou je opravdu hodně a tohle bylo jen pár útržků, na které rád vzpomínám. Možná jsem trochu ovlivněn vzpomínkami z mládí, jelikož v dnešní době už hra nemůže vůbec konkurovat a sotva by si jí někdo zahrál, možná je to jen dobou, kdo ví. Nicméně v době, kdy skoro každá nová hra byla něčím jiná a vyjímečná to byla prostě paráda a to už nikdo nezmění.
Metroid Dread
Pro: Zábava, grafika, pasti a obrovský dráček.
Proti: Příiš krátká, tenkrát nám to ale nevadilo.