Seriálový South Park jsem pravidelně sledoval ještě na základní škole a za ty roky jsem si pustil jen pár dílů na střední, když jsem se nudil. Nemám tedy páru jakým směrem se seriál ubíral v posledních letech a tenhle herní počin je pro mě návrat po dlouhé době.
Hru jsem vlastně bral i jako seriál víceméně, protože souboje jsou sice fajn a vyloženě nenudí, ale stejně největší zábava jsou vtipné hlášky a cutsceny, na které jsem vyloženě čekal. Hláškami je to nabité na každém rohu. Při každé interakci s lidmi ve městě, při soubojích nebo prostě při zkoumání okolí má váš parťák občas nějakou poznámku. Ač je tohle všechno zábavné, tak si neodpustím poznamenat, že serial měl přecijen poněkud údernější hlášky a celkově byl vtipnější. A nebo si to jen špatně pamatuju? Faktem ale je, že zde nejsou žádná hluchá místa a čím dýl jsem to hrál, tím víc mě to bavilo. Tvůrci si nevyplácali všechen vtip na začátku a dokázali ho krásně rozdělit po celou herní dobu tak, aby vždy překvapil.
V jádru je to velmi zjednodušené RPG s tahovými souboji, kde si můžete vybrat za jakou classu budete hrát. Samozřejmě jsem si zvolil žida jako většina hráčů, protože... žid prostě, kde jinde můžete hrát za žida? No a zbytek je typický South Park. Útoky založené mimo jiné především na prdech, po nepříteli fláknete třeba hovno nebo vložku a celé je to plné zvracení a posrávání se. Každý parťák má pak své speciální útoky, které mě nutily je střídat abych se podíval co dokáží. A nepřátelé? Děcka, krysy, bezdmovoci a hlavně nacistické zombie, nacistické kočky, nacistické cokoliv. Klasika. Samotné souboje ale časem začínají být trochu stereotypní. Naštěstí se jim dá někdy vyhnout díky interakci s okolím a vyřadit je tak dřív, než s nimi člověk příjde do styku.
Jak už jsem řekl, seriál v posledních letech neznám a tudíž některé postavy jsem vůbec nepoznával a předpokládám, že mi unikla spousta odkazů. Hlavní postavy jsou ale ten starý dobrý základ. Kluci se dostávají klasicky do situace, která ovlivní celé město a oni jsou ti, kteří se s tím musejí vypořádat. Vedlejší postavy pak plní ty vtipné role důležité jak pro hlavní příběh, tak i pro množství vedlejších aktivit, mezi kterými nechybí ani sběratelské předměty. Prošmejdit město co nejvíc mě tak donutily, i když jsem všechno nenašel.
V South Parku jednoduše o zábavu není nouze a Stick of Truth nabízí spoustu absurdit, na které jsem byl zvyklý ze seriálu. K tomu se možná teď zkusím vrátit a herní pokračování si nenechám ujít.
Hru jsem vlastně bral i jako seriál víceméně, protože souboje jsou sice fajn a vyloženě nenudí, ale stejně největší zábava jsou vtipné hlášky a cutsceny, na které jsem vyloženě čekal. Hláškami je to nabité na každém rohu. Při každé interakci s lidmi ve městě, při soubojích nebo prostě při zkoumání okolí má váš parťák občas nějakou poznámku. Ač je tohle všechno zábavné, tak si neodpustím poznamenat, že serial měl přecijen poněkud údernější hlášky a celkově byl vtipnější. A nebo si to jen špatně pamatuju? Faktem ale je, že zde nejsou žádná hluchá místa a čím dýl jsem to hrál, tím víc mě to bavilo. Tvůrci si nevyplácali všechen vtip na začátku a dokázali ho krásně rozdělit po celou herní dobu tak, aby vždy překvapil.
V jádru je to velmi zjednodušené RPG s tahovými souboji, kde si můžete vybrat za jakou classu budete hrát. Samozřejmě jsem si zvolil žida jako většina hráčů, protože... žid prostě, kde jinde můžete hrát za žida? No a zbytek je typický South Park. Útoky založené mimo jiné především na prdech, po nepříteli fláknete třeba hovno nebo vložku a celé je to plné zvracení a posrávání se. Každý parťák má pak své speciální útoky, které mě nutily je střídat abych se podíval co dokáží. A nepřátelé? Děcka, krysy, bezdmovoci a hlavně nacistické zombie, nacistické kočky, nacistické cokoliv. Klasika. Samotné souboje ale časem začínají být trochu stereotypní. Naštěstí se jim dá někdy vyhnout díky interakci s okolím a vyřadit je tak dřív, než s nimi člověk příjde do styku.
Jak už jsem řekl, seriál v posledních letech neznám a tudíž některé postavy jsem vůbec nepoznával a předpokládám, že mi unikla spousta odkazů. Hlavní postavy jsou ale ten starý dobrý základ. Kluci se dostávají klasicky do situace, která ovlivní celé město a oni jsou ti, kteří se s tím musejí vypořádat. Vedlejší postavy pak plní ty vtipné role důležité jak pro hlavní příběh, tak i pro množství vedlejších aktivit, mezi kterými nechybí ani sběratelské předměty. Prošmejdit město co nejvíc mě tak donutily, i když jsem všechno nenašel.
V South Parku jednoduše o zábavu není nouze a Stick of Truth nabízí spoustu absurdit, na které jsem byl zvyklý ze seriálu. K tomu se možná teď zkusím vrátit a herní pokračování si nenechám ujít.
