"Knock, Knock."
"Who´s there?"
"Reapers"
"Reapers who?"
"Reapers who´re gonna fuck you all up."

Reapeři nám přišli. Hrozba, o které se mluví už od začátků prvního dílu, která má předznamenat zánik galaktických civilizací, je konečně zde. A ciwe, bordel tu dělají opravdu ohromný. To, co na hře totálně miluju je ten fakt, že vůbec nešetří tou svou filmovostí. To samozřejmě znamená, že husina mi tu přebíhala prakticky neustále. Atmosféra je perfektní, dodnes si pamatuji ony zážitky z hraní, kdy jsem třeba jenom stál v hale plné uprchlíků, poslouchal jsem toho týpka v televizi, jak podává neveselé zprávy o reaperském postupu a do toho hrála hudba z ME1 "C-Sec" avšak tentokrát s poněkud pochmurnějším a tajemným podtónem. Anebo první pohled na dva mohutné Reapery, jak demolují turianské jednotky před Palavenem... Prostě lahůdka. A prožíval jsem to jak sviň! Během závěrečné sekvence v misi na Tuchance s "menším" Reaperem mi třeba pumpovalo srdce jak o závod, v závěru mise na Rannochu jsem se třásl jak osika, a konečně na Thessii v okamžiku kdy Kai Leng (jeho smrt byla jedna z nejuspokojivějších částí celé trilogie, doporučuji renegade option!), uletěl, jsem měl opravdu seriózní pocit, že hru prohrávám.
Chemie mezi charaktery tu funguje opět skvěle. Válkou znavený Shepard nám víc křičí, víc smutní a párkrát se i zasměje. Celkově se z něho tříská víc emocí. Z parťáků tu vyloženě září Garrus, nejenže má se Shepardem opravdu hezké rozhovůrky na Normandii, ale i jeho komenty v průběhu misí jsou skvělé a vtipné. To samé s Tali, se kterou jsem táhl krásnou romanci. "odhalení" její tváře mě ale pěkně nasralo, jestli někdy byl ideální moment pro její premiéru, bylo to tehdy, když si jí poprvé sundala na své domovině Rannochu po Reaperově porážce. Ale ne... naprosto promarněná příležitost.
A co se týče Illusive Mana a jeho roli ve hře, musím opět konstatovat, že se jedná o jednu z nejlepších postav z celé série. Cerberus byl pro herní příběh opavdu skvělej.
Jsem navíc rád, že Bioware zabili pár kladných postav, ve finálích takových epických příběhů prostě musí být nějaký ty oběti. Mordin i Thane měli oba důstojnou a neodfláklou smrt, odpočívejte v pokoji, hoši. Byli jste borcí.

Souboje jsou zde z celé trilogie na úplné špici. A to pořádný. Zatímco v předchozích dílech jste se většinou jen přesouvali z krytu do krytu a postupně oddělávali nepřátele, zde vám zaručuji, že budete muset hodně taktizovat a taky hodně ustupovat. Nepřátelé se totiž naučili používat granáty, které vás (na vyšších obtížnostech) dokážou roztrhat na kusy i s určitou částí štítu. I druhy nepřátel tu jsou parádní, cerberovští Nemesis vás donutí dvakrát se zamyslet, jestli z toho krytu máte vykouknout, po Phantomech budete střílet jak zběsilí, přičemž ony budou před vašimi kulkami po matrixovém stylu uskakovat, u Brutů pokaždé zapomenete, že umí přeskakovat překážky, a konečně před Banshee budete prostě zdrhat, já to tak dělal, protože to opravdu jsou asi ty nejhrůznější nepřátelský jednotky, s jakými jsem se během své herní kariéry setkal. (Při těch jejich rychlých teleportech jsem vždycky hrozně zpanikařil, brrr) Souboje jsou zde opravdu nejlepší a nejzábavnější, těším se, až si to někdy zahraju na tu Insanity obtížnost.

Co se konců týče, nebudu tu říkat nic převratnýho... Ano, byly dost hrozný. Ani mi tolik nevadilo, že na vašich rozhodnutích v podstatě nezáleželo, ale lezl mi na nervy ten fakt, že nic neuzavřel. Žádný popis toho, co bylo dál, co se stalo s vašimi parťáky, nebylo vůbec žádný rozloučení! Pamatujete Pána prstenů a jeho 1000 konců? Možná to bylo moc, ale bylo to rozloučení, dávali jsme tím sbohem postavám, co jsme si zamilovali. To samé měl udělat i Mass Effect, nicméně žádný takový. Jen něco prosvištělo vzduchem a pic kozu do vozu, máme tu závěrečné titulky. A výběr z těch konců? To musím zanalyzovat, to prostě nemůžu odolat... Bacha, celkem dlouhý!

Destroy: Ending, jenž je podle Bioware koncem nejhorším, byl tím, který jsem zvolil já.
Zničit Reapery. To byl sen, který se nám rodil v hlavě už po první hodině hraní Mass Effect jedničky, sen, který postupně gradoval víc a víc. A když jsem konečně dostal tu možnost, chopil jsem se jí? No jasně! Je sice smutný, že Gethové a i EDI, která mi už mnohokrát zachránila krk, zemřeli, ale to je holt válka. Válka nikdy není pěkná, někdy prostě je potřeba něco obětovat pro blaho jiných. Nejsem moc fanda rčení "účel světí prostředky", ale za takového válečného stavu to chápu. Navíc ten totálně stupidně debilní demagogický BULLSHIT, že syntetické bytosti se pokaždé vzbouří proti svým pánům, je totálně idiotský. Catalyst patrně přehlídl ten fakt, že jsem před pár dny nastolil mír mezi Quarijany a Gethy... Hmm, asi nečte zprávy na novinkách.cz . Plus Mass Effect je sci-fi, ne fantasy, nejedná se o žádné magické prokletí či proroctví (v takovém případě bych to možná akceptoval), tudíž tenhle názor vůbec nemusí být pravdou, což mu Shepard sakra měl říct! Navíc je strašně uspokojivý sledovat Reapery padnout k zemi mrtvý. Mnohem uspokojivější, než když prostě odlítnou pryč. Ne. Prostě destroy. Tečka. Jak řekl Anderson - ,,We destroy them, or they destroy us."

Control: Kdybych byl filmový scénárista, tenhle konec by mě nasral jak hrom. Za prvé je divný. Extended cut nám ukazuje ukázku Sheparda s hlubokým velkolepým hlasem, nicméně zní víc tyransky než protektorsky. Do toho všeho hraje celkem znepokojivá hudba. A za druhé je to po scénáristické stránce totální garbič. Celou hru bojujeme proti Illusive Manovi a snažíme se ho přesvědčit, že snaha o ovládnutí Reaperů je špatná. Celou fucking dobu. Ale najednou přijde ten hvězdnej fakan a řekne, že to vlastně je možný? Že to tak opravdu může skončit? Nasrat! Ve filmové branži se říká, že pokud má film dobrý konec, lze mu ledacos odpustit. Tohle fakt není ten případ. A mimo jiné, tady těm "božským" entitám nevěřím, jak máme zaručeno, že se v určité situaci neobrátí proti galaktickým civilizacím a vraždění nezačne znovu? Celu dobu bych žil ve strachu, to fakt nechci.

Synthesis: Podle mého nejhorší ending, byť se vás Bioware silně snaží přesvědčit v pravý opak. V podstatě bez jakéhokoli souhlasu uděláte ze všech obyvatel galaxie světélkující kyborgy, nebo respektive sprostě se rozhodnete za ně. A pro všecko na světě, jak to jako má ukončit ten konflikt mezi syntetiky a organiky? Když jsou teď všichni kyborgové, tak to už jako nebudou tvořit jiné syntetiky? Všechno už bude v pořádku? Pochybuju. Navíc mi to vůbec nepřijde jako nějaký kompromis, to fakt ne, z celkového hlediska mi to přijde, jako tiché podmanění se Reaperům, podmanění se JEJICH ideálnímu stavu galaxie, ne tomu našemu. Za tohle kurva přece Shepard nebojoval! Navíc už v minulosti nám trilogie dokázala, že i když máte stejný původ, neznamená to hned, že všichni budou žít v harmonii a míru. Stále zde budou určité politické, sociální a morální názory, které se mohou mezi Reapery a ostatními lišit. A co z toho pak vyplyne? Ano, válka, jak jinak. A konečně - přijde mi extrémně nefér vůči všem těm předešlým civilizacím, které se zuby nehty snažily přežít, které stavěly Crucible a posílaly varování dalším civilizacím, které bojovaly a byly vyhlazeny, že Reapeři se ze svým činů nezodpovídají, a místo toho mají lážo plážo v galaxii podle jejich představ. Co takovej Javik, kterému Reapeři zničili totálně vše z jeho kultury a života? Co mu vyhladili lid? Být jím, tak proklínám Shepardovo jméno na věky věků.

O těch koncích velice rád diskutuju, takže kdybyste měli zájem, určitě pište.

Co se hudby týče, strašně jsem se bál, že s odchodem Jacka Walla už to nebude to samé, Mansella mám celkem rád, ale stejně... Ukázalo se však, že moje obavy byly zcela zbytečné, hudba je nadupaná, parádní a husina z ní jde jakbysmet. Za zmínku stojí především tracky: "Leaving Earth", "View on Palaven", "Cerberus Plot" nebo "We face our Enemy together".

Mass Effect 3 byla nesmírně parádní hra, která měla dobře našlápnuto k tomu stát se nejlepší hrou trilogie, nicméně zmíněný ending a pár hrubek to bohužel znemožnily, takže vítězně z toho nakonec vychází ta dvojka. I tak se ale jedná o úctyhodné a dojemné zakončení, plné akce, emocí a filmovosti, takže až na ten konec si fakt nemůžu vůbec stěžovat.
Cesta to byla těžká, úmorná, ale i neskutečně zábavná. A jedno musím říct... hraní her mi už mnohokrát znepříjemnilo život, ale kdybych měl říct sérii, kvůli které veškeré to paření stálo za to, vybral bych si Mass Effect.
Děkuju.