Krásný příklad toho, jak se na perlách devadesátých let podepíše zub času. Kdybych hrál hru ve své době, pravděpodobně bych si cvrnkl do textilu a považoval ji za jednu z nejlepších adventur ever. Hru jsem ale dohrál až nyní (říjen 2016) v rámci herní výzvy a jsem docela rád, že už je to za mnou.

Oproti krásné ručně malované jedničce mě tento interaktivní film téměř nezaujal a hlavně linie s Grace mě doslova až nebavila, částečně kvůli nesympatické herečce a faktu, že se často chovala jako kráva a částečně kvůli nudnému příběhu v této linii. Naopak linie s Gabrielem byla poutavá a napínavá, atmosféra v loveckém klubu se dala krájet a vynikající pátá kapitola už byla jen třešničkou na dortu. Velké plus je rovněž parádní herecký výkon barona Von Glowera, kterému tato role sedla jako prdel na hrnec. Rovněž i představitel Gabriela byl vybraný dobře a na tuto roli mi velice sedl.

Herně mě GK 2 ale moc nezaujal a jen mě utvrdil v tom, že interaktivní filmy byly a stále jsou slepou uličkou. Umím si představit, že kdyby byla dvojka ve stejném stylu jako jednička, pěji teď oslavné ódy. V tomto formátu je pro mě ale GK 2 jen lehce nadprůměrnou adventurou, na kterou brzy zapomenu. Korunu mému ne zrovna zábavnému projití touto hrou nasadil už jen dementní závěr s tím 3D bludištěm, u kterého jsem na vývojáře nadával jak špaček a prdele lítaly jak o život.