Mám to s Juarezem složité. Jedničku jsem si vysnil jako nejideálnější western a realita mě pak (i vzhledem k tomu, jak mi jeden z hlavních charakterů pil krev) poněkud zklamala. Při účasti zmiňovaného antihrdiny v prequelu pak pro mě hraní nemělo smysl a trojka, jakožto všechno jen ne western, šla mimo mě už úplně. Gunslingera jsem proto nechal při jeho uvedení na trh ležet ladem a dostal jsem se k němu až o pár let později a víceméně náhodou, při situaci, kdy jsem ke hrám čuchal, jen pokud šlo o nějakou osobnější událost. Že se událost stane právě z nového CoJ, je pro mě pak jedním z největších herních překvapení v životě.

Od prvního komiksového okénka, přes první náznak nespolehlivosti vypravěče až po první pochopení toho, že tady se bude přetáčet, přepisovat, převypravovat a všelijak jinak vyvádět jsem nepřestával žasnout, že právě tahle sága se rozhodla nebrat se vážně. Tvůrci šli s kůží na trh a místo navazování na uzavřený příběh nebo nefunkční odbočku si prostě vzali do parády všechny známé postavy, které Divoký západ nabízí. Billy the Kid, Curly Bill, Jesse James nebo Butch se Sundancem jsou tu všichni, občas zmínkou, občas v nějaké formě jako vaši soupeři a pokaždé je to podívaná jaksepatří napínavá. Bezhlavě útočící indiáni, probíhačka skrz vlaková kupé, zákeřní nepřátelé pochodující za prkennou hradbou - všechno jsem hltal tak nedočkavě, že jsem ve své lásce k westernům celého Gunslingera za odpoledne dohrál. Pomohlo tomu i to, že na každého nepřítele se dá najít finta, jediný z bossů, který mi dal zabrat, byl ten, který mě kropil "kulometem" z pohodlného místečka na kopci. Nakonec i on skončil ve věčných lovištích, vyprávění dospělo k trochu očekávanému, ale o nic méně efektnímu konci a já bych si nejradši dal opáčko. Pokud se někdy vymodlí pokračování v tomto duchu, chci být u toho jako první. U hry jsem se totiž takhle v dobrém slova smyslu nezasmál asi nikdy.