Á, tady se někdo patrně chtěl vytáhnout s arkádovější variací na Shadow of the Colossus, přičemž se alas moc nepochlapil, anžto výsledkem je v podstatě pouhý dvou-tří hodinový boss stage. Ačkoliv bych už jen na základě této skutečnosti hru mohl odsoudit k věčnému sběru prachu v zadním rohu šuplíku, bylo by nešťastnou lží tvrdit, že Titan Souls neměl dobrý potenciál. Naopak, skoro každý jednotlivý prvek je v nejlepším pořádku, a vesměs každý plní svou funkci obstojně. Problém je ale holt v tom, že konkrétně tohle kombo prostě nefunguje, neboť mezi těmito prvky prostě neexistuje žádná pořádná synergie. Myšlenka toho, že bosse můžu sundat na jednu ránu po nalezení jeho slabiny, jednoduše nesousedí moc mírumilovně s tím, že člověk nejdřív musí prozkoumat velký sterilní Zelda-like svět, aby našel bossovy vrátka. Takový Zelda-like svět vůbec může fungovat jen tehdy, kdy je dané zasazení uvěřitelné. Titan Souls bohužel nabízí pohopouhý mišmaš náhodných lokací, jako zasněžené hory či hluboké lesy. A vůbec, proč to dyzajnovat jen jako boss stage? Proč ne jako tradiční adventuru s řádovými enemáky a eNPíCíčky? A když už, tak proč sakra strkat hráče do světa o hub designu a nutit jej vlácet se neshovívavým počasím jen proto, aby následně sundal nějakého bosse na jednu ránu?

Toto mi fakt hlava nebere, páč jednotlivě ty elementy opravdu jsou zpracovány dobře. Tedy, s vyjímkou onoho světa, samozřejmě. Na papíře to zní velmi chutně - neplodný svět postrádající jakékoliv známky života, sloužící jen jako útočiště pro všechny ty titány, které hráč musí porazit...to zní nehorázně atmosféricky. Bohužel, když to celé spočívá v krátkých lesních, zimních a sopečných sekcích, člověk při tom víc než s čímkoliv jiným neustále bojuje s pocitem, že to všechno mělo být součástí většího celku. Celku, který by obývali obyčejní nepřátelé, přátelské NPC, a loot. Což je vpravdě kámenem úrazu - Kdyby ta hra fungovala víc jako ta Zelda nebo Dark Souls (což beztak, stejně jako já, tak trochu hromada lidí od TS očekávala), zdejší svět by fungoval, bossové by byly víc než jen sérií nemístných výzev, a celá hra by možná působila kompletně.

A co vlastně ti titulární titáni samotní? Nu, někteří poskytují věru zábavnou bitvu, většina ovšem docela stojí za vyližprdel. A ten ouplně poslední je, jak na potvoru, snad nejhorší ze všech - jednoznačně při jeho designování aplikovali myšlenku "Sere pes proces souboje s bossem, výzva přeci spočívá v počtu úmrtí!" A ve chvíli, kdy to jednou dohrajete, kdy jednou najdete slabinu každého bosse a jednou každého porazíte...pak už neexistuje jakýkoliv pádný důvod se do toho pouštět znovu. Snad jedině pokud míra vašeho masochizmu - skřížená s jakousi elitistickou vnitřní touhou si dokázat, jací nejste kavalíři - dosahuje dostatečných extrémů. V takovém případě tu pro vás je připraven jednak NG+ - který v podstatě spočívá jen ve zvyšování rychlosti titánů - a spešl perličky jako no-death a no-roll run, což je prostě bulšit. Whooptedoo, hned si to chcu zahrát znovu.

Technicky vzato je Titan Souls povedenej. Obzvláště ti titáni jsou nakresleni a zanimováni opravdu pěkně - jednak z hlediska kvality animace jako takové, tak čistě z uměleckého hlediska, fakt působí správně děsivě, impozantně, a nebezpečně. O to smutnější ten kontrast s vizuální stránkou oných lokací, které fakt jakoby z oka vypadly průměrným Zeldovinám místo toho, aby vypadaly jako to pusté, prorostlé post-apo, o které se evidentně snažili. Nicméně hudba, ta je zcela bez přehánění fantastická. Od uklidňujících, konejšivých melodií doprovázejících všechna ta prázdná pole, umocňujíc tak pocit klidu před bouří, po bossové skladby, které svými hlasitými, pyšnými a údernými symfonickými rytmy všem soubojům dodávají tu správnou epičnost.

Shadow of the Colossus byla náramná hra. Její kombinace hutné atmosféry s jednolitými bosfajty tvořila neopakovatelný zážitek. Cestování temnou, dezolátní pustinou k nalezení všech těch mohutných monster, na něž bylo třeba vyšplhat, najít slabiny a eventuálně konečně pokořit, a to všechno k výpomoci tajemnému hlasu, který možná ani nepatřil žádnému dobrákovi...to prostě byla naprostá paráda, přestože hratelnost nebyla dokonalá. Bylo to víc, než jen součtem svých jednotlivých částí. Titan Souls tohohle nikdy nedosahuje. Má ty správné nápady, které se ale neodráží v realizaci. Je to rozkouskovaná, nedopečená bejkárna, která je v jednu chvíli nudná, v druhou frustrující, a jen sem tam někde mezi tím fakt zábavná. Je to arkádovka, která prostě nenaplnila ta obrovská očekávání, která si sama stanovila. Šáhnout jedině v akci.

A to ani nezmiňuju tu drámu s Totální Sušenkou. Nicméně jestli borec reprezentoval i zbytek developerského týmu, tak se ani nedivím, že se jim hra nevyvedla.