"Váš syn má rakovinu a zemře". "Ah, tak to je na čase udělat videohru!".
TDC je jedna z nejdivnějších her, se kterou jsem kdy měl tu čest. Je klasickým zástupcem nové vlny adventur, které už vlastně nejsou úplně hry, ale spíše jakýsi interaktivnější typ média nesoucí určitý příběh. Zde se setkáme s hodně nepříjemným tématem - rakovina a smrt dítěte. To je samozřejmě obrovská tragédie a každý se s tím vyrovnává jinak, rodina Greenova se rozhodla svého syna zvěčnit a jeho příběh a svoje vzpomínky (včetně reálných dopisů a fotografií) vložit do hry a ukázat světu, což je z mého pohledu zvláštní rozhodnutí. Samozřejmě se na internetu našli i zlí jazykové tvrdící, že rodina využívá drsným tématem vyvolané halo okolo hry k vlastnímu finančnímu obohacení (90 minutovou jednohubku prodávají za $15), což považuji za nesmysl.
Samotná hra pak obsahuje snové lokace, kde se pohybujeme ve vzpomínkách obou rodičů a zkoumáme jejich myšlenky, naděje a obavy. Bohužel, nelze se pohybovat klasicky pomocí WASD, ale je nutné na obrazovce hledat aktivní body a klikat na ně. Na druhou stranu tento způsob ovládání umožňuje různé efektní průlety při přesouvání se v lokaci či např. převtělení se do holuba. Najdeme zde velmi dobrý dabing, hudba tiše hraje v pozadí a podbarvuje nepříjemnou atmosféru, celkové zpracování se mi i přes spartánskou grafiku líbilo.
Po poněkud rozpačitém úvodu, kdy jsem houpal synka na houpačce a krmil kačeny, mě hra začala docela zajímat. Vše mi ale znechutila poslední čtvrtina, kdy už se rodiče obracejí na Boha, modlí se, probírají Ježíše a předhazují nám svoje sáhodlouhé dopisy, které jsem neměl trpělivost číst.
Očekávám, že TDC se bude líbit fanouškům Dear Esther jakožto podobná hra-nehra a emocionálně silný zážitek.
TDC je jedna z nejdivnějších her, se kterou jsem kdy měl tu čest. Je klasickým zástupcem nové vlny adventur, které už vlastně nejsou úplně hry, ale spíše jakýsi interaktivnější typ média nesoucí určitý příběh. Zde se setkáme s hodně nepříjemným tématem - rakovina a smrt dítěte. To je samozřejmě obrovská tragédie a každý se s tím vyrovnává jinak, rodina Greenova se rozhodla svého syna zvěčnit a jeho příběh a svoje vzpomínky (včetně reálných dopisů a fotografií) vložit do hry a ukázat světu, což je z mého pohledu zvláštní rozhodnutí. Samozřejmě se na internetu našli i zlí jazykové tvrdící, že rodina využívá drsným tématem vyvolané halo okolo hry k vlastnímu finančnímu obohacení (90 minutovou jednohubku prodávají za $15), což považuji za nesmysl.
Samotná hra pak obsahuje snové lokace, kde se pohybujeme ve vzpomínkách obou rodičů a zkoumáme jejich myšlenky, naděje a obavy. Bohužel, nelze se pohybovat klasicky pomocí WASD, ale je nutné na obrazovce hledat aktivní body a klikat na ně. Na druhou stranu tento způsob ovládání umožňuje různé efektní průlety při přesouvání se v lokaci či např. převtělení se do holuba. Najdeme zde velmi dobrý dabing, hudba tiše hraje v pozadí a podbarvuje nepříjemnou atmosféru, celkové zpracování se mi i přes spartánskou grafiku líbilo.
Po poněkud rozpačitém úvodu, kdy jsem houpal synka na houpačce a krmil kačeny, mě hra začala docela zajímat. Vše mi ale znechutila poslední čtvrtina, kdy už se rodiče obracejí na Boha, modlí se, probírají Ježíše a předhazují nám svoje sáhodlouhé dopisy, které jsem neměl trpělivost číst.
Očekávám, že TDC se bude líbit fanouškům Dear Esther jakožto podobná hra-nehra a emocionálně silný zážitek.
